51 C 74/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 45 674,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 40 157,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 517,28 Kč a -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 43 477,59 Kč od 26.5.2021 do zaplacení, -) úroku z úvěru ve výši 12,10% ročně z částky 42 387,59 Kč od 24.7.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 484,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Původní žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17.6.2021 domáhal po žalované zaplacení částky 45 674,64 Kč s příslušenstvím. Původní žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu poskytnutí úvěru, na základě, které byl žalované poskytnut ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 078,98 Kč. Strany si sjednaly úrok z úvěru ve výši 12,10 % p.a. Žalovaná porušila své povinnosti, když splátky řádně a včas nehradila, když uhradila celkem pouze částku 3 842,64 Kč [právnická osoba], proto využila svého práva a pohledávku žalované ke dni 23.7.2020 zesplatnila. Ke dni podání žaloby původní žalobce požadoval uhrazení částky 45 674,64 Kč, tj. jistinu ve výši 42 387,59 Kč, obchodní úrok ve výši 2 183,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6,12 Kč, poplatky za pojištění ve výši 490 Kč a poplatky za upomínku ve výši 600 Kč. Dopisem ze dne 31.5.2021 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.3.2023 byla postoupena pohledávka žalované z původního žalobce společnosti [právnická osoba] na současného žalobce, kdy bylo soudcem rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobce unesením ze dne 20.4.2023, č.j. 51 C 74/2022-76.

3. Podáním doručeným soudu dne 17.5.2023 vzal žalobce žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 183,28 Kč od 26.5.2021 do zaplacení zpět, soud proto řízení v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř., co do tohoto nároku usnesením ze dne 14.8.2023, č.j. 51 C 74/2022-86, zastavil. Současně žalobce žalobu rozšířil o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 090 Kč od 26.5.2021 do zaplacení a úrok z úvěru ve výši 12,10 % ročně z částky 42 387,59 Kč od 24.7.2020 do zaplacení, soud tedy současně uvedeným rozhodnutím rozhodl také o připuštění změny žaloby.

4. Žalovaná se žalobě nevyjádřila. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované.

5. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19.11.2019 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě, které byla žalované poskytnuta částka 44 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 078,98 Kč. V rámci smlouvy byl sjednán úrok ve výši 12,10 % ročně. V rámci čl. III odst. 4 smlouvy byly sjednány jednorázové poplatky, kdy poplatek za poslání upomínky činil 600 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu žalované za období 16.11.2019 do 16.12.2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu činil – 5728,09 Kč a konečný zůstatek činil – 11 803,36 Kč, přičemž obrat kredit činil 102 600 Kč a obrat debet činil – 108 675,27 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že roční kreditní obrat činil 516 777,01 Kč a roční debetní obrat činil 688 956,49 Kč. Z výpisu bylo dále zjištěno, že žalovaná má opakované výdaje za online sázkové hry, kdy za jeden měsíc utratila za tyto sázkové hry celkem 8 150 Kč, a dále bylo zjištěno, že má žalovaná nesplacený úvěr ve výši 470 412,29 Kč.

8. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná celkem uhradila částku 3 842,64 Kč.

9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že pohledávka žalované byla zesplatněna ke dni 23.7.2020, kdy celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 45 674,64 Kč.

10. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že původní žalobce vycházel z doloženého příjmu žalované a dále z jí tvrzených údajů, kdy provedl kontrolu žalované ve veřejných rejstřících a bankovních a nebankovních registrech. Žalovaná v žádosti uvedla, že její příjem činí 42 658 Kč a příjem celé domácnosti činí 85 000 Kč. Žalovaná je svobodná, bydlí v pronájmů, kde se podílí na polovině nákladů. Výdaje na bydlení, služby, stravu, dopravu a další výdaje žalovaná neuvedla, uvedla pouze výdaje na interní splátky ve výši 6 726,75 Kč a na externí splátky ve výši 17 000 Kč. Původní žalobce při stanovení výše výdajů vycházel ze statistických údajů, kdy si tak stanovil výdaje žalované na částku 10 302,63 Kč. <i>11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Mezi žalovanou a původním žalobcem existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které původní žalobce poskytl žalované částku 44 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 078,98 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť původní žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalované, kdy si ověřil její příjem na základě potvrzení o výši příjmů. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že je svobodná, hradí polovinu nákladů na bydlení, bydlí v pronájmu a měsíčně hradí interní splátky ve výši 6 729,75 Kč a externí splátky ve výši 17 000 Kč. V rámci žádosti není zřejmé, kolik činí náklady na bydlení, jaké má žalovaná výdaje na stravu, dopravu či jiné další výdaje, kdy původní žalobce tak vycházel ze statistického modelu a určil výdaje žalované na částku 10 302,63 Kč. Původní žalobce tedy vycházel zejména z tvrzení žalované, kdy si ověřil pouze příjem a s touto informací si naprosto vystačil a pouze si stanovil výdaje na základě statistických údajů a zjevně přehlížel skutečnost, že žalovaná má trvalou adresu na ohlašovně a současně má záporné zůstatky na běžném účtu, vynakládá značné částky na sázkové hry a má půjčky také u jiných společností. Předložený výpis z běžného účtu je sice za měsíc listopad 2019, kdy proběhlé platby byly provedeny až po uzavření smlouvy o úvěru, jedná se však o běžný účet vedený u původního žalobce, kdy si tak původní žalobce mohl úvěruschopnost ověřit i na základě předchozích výpisů. Tyto soudu sice předloženy nebyly, ale z ročního obratu je zřejmé, že žalovaná je v záporných zůstatcích a má poměrně vysoký nesplacený úvěr ve výši 470 412,29 Kč, kde jí zbývalo k úhradě ještě 109 splátek. Původní žalobce tedy nijak neověřoval výdaje žalované, ačkoliv jí byla poskytována poměrně vysoká částka a z běžného účtu žalované je zřejmé, že nevychází se svými příjmy, kdy dokonce ještě splácela půjčky u jiných společností. Pokud tedy měl původní žalobce pouze takové kusé informace ohledně příjmů a výdajů žalované, nedostal své povinnosti řádně ověřit schopnost žalované úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ …Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Soud má tedy za to, že původní žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalované úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li původní žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 44 000 Kč, kdy žalovaná uhradila celkem částku 3 842,64 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 40 157,36 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 5 517,28 Kč (tj. část jistiny ve výši 2 230,23 Kč, obchodní úrok ve výši 2 183,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6,12 Kč, poplatky za pojištění ve výši 490 Kč a poplatky za upomínku ve výši 600 Kč), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 43 477,59 Kč od 26.5.2021 do zaplacení a úrok z úvěru ve výši 12,10% ročně z částky 42 387,59 Kč od 24.7.2020 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonné úroky z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že„ ..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

24. Náklady řízení na straně žalobce činí celkem 25 350,40 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1828 Kč. Dále z náhrady za právní zastoupení za 6 úkonů právní pomoci dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 2940 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žalobního návrhu, předžalobní výzva se skutkovým a právním základem, doplnění skutkových tvrzení v žalobě ze dne 29. 8. 2022, částečné zpětvzetí žalobního návrhu za současného rozšíření žaloby a účast u jednání soudu dne 23. 1. 2024). Dále 6 paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky. K úkonům právní pomoci a paušálním náhradám je třeba připočítat DPH v zákonem stanovené výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., když právní zástupce žalobce je plátcem DPH.

25. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 23.1.2024 kdy tak vycházel z celkové částky 73 208,65 Kč, tedy žalovaná pohledávka 42 387,59 Kč, obchodní úrok ve výši 2 183,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6,12 Kč, poplatky za pojištění ve výši 490 Kč, poplatky za upomínku ve výši 600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 561,79 Kč (tj. 8,25% ročně z částky 43 477,59 Kč od 26.5.2021 do 23.1.2024) a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 17 972,22 Kč (tj. 12,10% ročně z částky 42 387,59 Kč od 24.7.2020 do 23.1.2024).

26. Žalobce byl úspěšný v částce 40 157,36 Kč, tj. 54,9 % a neúspěšný v částce 33 051,29 Kč, tj. 45,1 %, má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9,8 % (54,9 – 45,1 = 9,8), což z celkových nákladů řízení 25 350,40 odpovídá částce 2484,30 Kč.

27. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval.