51 C 8/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 30 513,70 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 999,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 20 920,77 Kč a -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 21 920,76 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 942,24 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 16 979,51 Kč, -) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8.12.2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 21 920,76 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 8 592,94 Kč. Žalobce v návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 16.4.2020 smlouvu o úvěru, na základě které se předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala celkem uhradit částku 55 776 Kč (tj. jistina ve výši 30 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 776 Kč), v pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaná uhradila celkem pouze částku 16 000,01 Kč, pohledávka se stala splatnou dnem splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 16.6.2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2022 byla pohledávka žalované postoupena z předchůdce žalobce na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozumívána v rámci dopisu ze dne 21.8.2022. Dopisem ze dne 8.9.2022 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

2. Podáním doručeným soudu dne 29.9.2023 vzal žalobce žalobu co do smluvní pokuty ve výši 8 592,94 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 407,06 Kč zpět, neboť žalovaná po podání žaloby uhradila celkem částku 9 000 Kč, soud proto usnesením ze dne 6.10.2023, č.j. 51 C 8/223-58, řízení co do těchto nároků zastavil.

3. Podáním doručeným soudu dne 23.10.2023 vzal žalobce žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč zpět, neboť žalovaná tuto částku dne 19.10.2023 uhradila. Podáním doručeným soudu dne 21.11.2023 vzal žalobce žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč zpět, neboť žalovaná dne 20.11.2023 tuto částku uhradila. Podáním doručeným osudu dne 20.12.2023 vzal žalobce žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč zpět, když žalovaná tuto částku dne 19.12.2023 uhradila a následně žalobce vzal žalobu opět co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč zpět, neboť žalovaná dne 19.1.2024 tuto částku uhradila. S ohledem na uvedené proto soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 000 Kč zastavil, jak je ve výroku I. uvedeno. 4 Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16.4.2020 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu částka 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 776 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč.

7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná byla v době žádosti na rodičovské dovolené, kdy jako příjmy uvedla, sociální dávky ve výši 16 876 Kč a rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Jako výdaje je pak uvedena částka 7 720 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a dále částka 6 905 Kč jako splátky stávajících půjček. Dle vyplněné žádosti je částka 16 876 Kč příjem manžela nebo osoby žijící ve společné domácnosti.

8. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, zprávy ČSSZ o potvrzení o starobním důchodu, poštovních poukázek o starobním důchodu a z oznámení o změně dávky státní sociální podpory bylo zjištěno, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, který byl následně zvýšen na částku 10 000 Kč. Z poštovních poukázek ohledně starobního důchodu není zřejmé, které osoby se týkají, neboť jméno osoby je začerněno, kdy výše starobního důchodu činí 12 415 Kč.

9. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2022, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce [právnická osoba] postoupil pohledávku žalované na žalobce, o čemž žalovanou vyrozuměl dopisem ze dne 21.8.2022.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>15. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

17. Mezi žalovanou a předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s náklady úvěru ve výši 25 776 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalované, kdy si ověřil její příjem na základě oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, výpisů a výplatních dokladů. Pokud jde o výdaje, vycházel předchůdce žalobce z údajů uvedených v žádosti. Předchůdce žalobce tedy vycházel zejména z tvrzení žalované, kdy si ověřil pouze příjem a s touto informací si naprosto vystačil, kdy u výdajů vycházel z údajů uvedených v žádosti o úvěr. V rámci žádost je uvedeno, že žalovaná bydlí u rodičů, je vdaná a je na rodičovské dovolené. Náklady na bydlení, služby, jídlo i náklady na potřeby dítěte pak měla dle žádosti pokryt částka 7 720 Kč. Ověřený příjem žalované činil 10 000 Kč. I kdyby měla žalovaná náklady na výše uvedené potřeby pouze 7 720 Kč, měla dále splácet měsíční splátku stávajících půjček ve výši 6 905 Kč. Její udávané výdaje tak převyšují její příjmy. V žádosti je dále uveden příjem 16 876 Kč, kdy se má jednat o důchod. Z poštovních poukázek i ze zprávy ČSSZ o potvrzení starobního důchodu vyplývá, že starobní důchod činí 12 415 Kč. Je navíc zřejmé, že starobní důchod není příjmem žalované, neboť tato je rokem narození 1998. Starobní důchod pravděpodobně nebude ani jejího manžela, neboť z potvrzení ČSSZ ze dne 28.1.2020 vyplývá, že osoba pobírající starobní důchod má být žena. Je tak zřejmé, že jediný ověřený příjem žalované byl rodičovský příspěvek. Pokud jde o výdaje, k ověřování těchto údajů žalobce žádné důkazy nepředložil, kdy tak předchůdce žalobce patrně vycházel pouze z údajů v žádosti. Předchůdce žalobce tedy nijak neověřoval výdaje žalované, ačkoliv po ní byla požadována k zaplacení poměrně vysoká částka (tj. kromě jistiny i náklady úvěru). Pokud tedy měl předchůdce žalobce pouze takové kusé informace ohledně příjmů a výdajů žalované, nedostal své povinnosti řádně ověřit schopnost žalované úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ …Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalované úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

19. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li původní žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, kdy žalovaná dle sdělení žalobce do podání žaloby uhradila celkem částku 16 000,01 Kč, a následně po podání žaloby uhradila celkem částku 13 000 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 999,99 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 20 920,77 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 21 920,76 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 942,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 979,51 Kč, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonné úroky z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že„ ..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 6.2.2024, kdy tak vycházel z celkové částky 56 646,22 Kč, tedy žalovaná pohledávka 21 920,76 Kč, smluvní pokuta ve výši 8 592,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 942,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 764,71 Kč (tj. 8,25% ročně z částky 21 920,76 Kč od 29.7.2022 do 6.2.2024), kapitalizovaný úrok ve výši 21 386,57 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč.

24. Žalovaná po podání žaloby uhradila částku 13 000 Kč a žalobci byla přiznána částka 999,99 Kč, žalobce tak byl úspěšný v částce 13 999,99 Kč, tj. 24,7 % a neúspěšný v částce 42 646,23 Kč, tj. 75,3 %. Převážně úspěšnější tak byla žalovaná, která by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.