51 C 95/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky Ph.D. sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 525 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 205 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení- částky 4 695 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 900 Kč od 25.6.2023 do zaplacení,- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč,- smluvní pokuty ve výši 2 625 Kč,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23.4.2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 400 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 625 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně v návrhu uvedla, že s žalovaným dne 3.5.2023 uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 900 Kč, a to do 24.6.2023. Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný vyplnil na webových stránkách žalobkyně www.coolcredit.cz formulář s žádostí o poskytnutí zápůjčky, zadal své osobní a kontaktní údaje. Smlouva pak byla žalovaným odsouhlasena PIN kódem zasílaným žalovanému na telefonní číslo. V čl. 2.3 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný ve lhůtě zápůjčku ani poplatek neuhradil, kdy uhradil celkem pouze částku 795 Kč. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě, avšak žalovaný doposud nic neuhradil. Ke dni podání žaloby požaduje žalobkyně uhrazení jistiny ve výši 12 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 900 Kč, poplatků za upomínání ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 625 Kč. Dopisem ze dne 29.2.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne 3.5.2023 byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníku částku 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 900 Kč žalobkyni vrátit do dne 25.5.2023. V čl. 2.3 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky denně pro případ prodlení, a dále byly ujednány jednotlivé náklady věřitele v případě vyzývání dlužníka k úhradě dluhu. Smlouva byla podepsána zadaným PIN kódem.

4. Z print screenu obrazovky bylo zjištěno, že dne 3.5.2023 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 12 000 Kč.

5. Z print screenu obrazovky bylo zjištěno, že dne 23.5.203 proběhla z účtu č. , č. účtu, platba ve výši 6 Kč, kdy se jednalo o účet totožný s tím, na který byla zaslána částka 12 000 Kč. Dle uvedených údajů se jedná o účet žalovaného.

6. Z upomínky ze dne 1.7.2023, ze dne 8.7.2023, ze dne 15.7.2023, ze dne 24.7.2023 a ze dne 8.8.2023 bylo zjištěno, že byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Doručenky či doklady o odeslání nebyly soudu předloženy. Dopisem ze dne 29.2.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

15. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný by žalobkyni vrátil částku 15 900 Kč, tj. jistina ve výši 12 000 Kč a poplatek ve výši 3 900 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně v rámci žaloby netvrdila ani nedokazovala, že by úvěruschopnost žalovaného, jakkoliv prověřovala, na výzvu soudu sdělila, že ohledně ověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Soud má tedy za to, že žalobkyně nezjišťovala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, tak jak to požaduje zákon, když neměla řádně ověřené příjmy a výdaje žalovaného.

16. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, nedostála tak své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, žalovaný celkem uhradil částku 795 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 11 205 Kč, kdy bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 4 695 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 900 Kč od 25.6.2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 625 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tuto částku nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 4. 2. 2025, kdy tak vycházel z celkové částky 22 386,73 Kč, tedy žalovaná pohledávka 18 525 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3861,73 Kč (tj. 15% ročně z částky 15 900 Kč od 25.6.2023 do 4. 2. 2025).

21. V tomto případě byl procesní úspěch žalobce 50,05% a neúspěch 49,95 % a soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.