51 C 98/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobce: Anonymizováno : IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupeného advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 008 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 836 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 15 172 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 133,22 Kč od 15.5.2023 do 1.6.2023,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 18 008 Kč od 2.6.2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2.6.2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 18 008 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným dne 14.5.2022 uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem částku 24 192 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené splátkovým kalendářem. Úvěr byl úročen úrokem ve výši 49,10% ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy celkem uhradil 12 164 Kč. V rámci smlouvy byl dále ujednán poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za zpoždění se zaplacením splátky. V rámci smlouvy o úvěru byla sjednána možnost korunového odkladu, která byla zpoplatněna částkou 1 485 Kč za jeden odklad. Žalovaný využil korunového odkladu celkem dvakrát, když dne 14.7.2022 a dne 15.8.2022 uhradil 1 Kč, žalobce tak požaduje uhrazení poplatku za korunový odklad ve výši 2 970 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobce proto pohledávku žalovaného ke dni 17.3.2023 zesplatnil. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 18 008 Kč, tj. jistina ve výši 11 873 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 330 Kč, úroky ve výši 2 713 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dopisem ze dne 14.4.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z úvěrové smlouvy ze dne 14.5.2022, splátkového kalendáře a formuláře s informacemi o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 14.5.2022 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v celkové výši 24 192 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách určených dle splátkového kalendáře.

5. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal úvěr ve výši 15 000 Kč a uhradil celkem částku 12 164 Kč.

6. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 17.3.2023 bylo zjištěno, že žalobce pohledávku žalovaného zesplatnil a vyzval jej k úhradě celé pohledávky. Dopisem ze dne 14.4.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

7. Z kopie občanského průkazu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta a metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobce ověřoval totožnost žalovaného prostřednictvím kopie občanského průkazu. Na základě údajů sdělených žalovaným pak byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy dle předložených údajů měl mít žalovaný měsíční příjem ve výši 28 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 0 Kč, žalovaný má jedno dítě a splácel splátky jiným společnostem ve výši 3 500 Kč. Dále žalobce provedl výpočet MLS (tj. výpočet limitu nejvyšší měsíční splátky), kdy je uvedeno, že příjem klienta činí 28 000 Kč, životní minimum dospělých členů domácnosti činí 6 580 Kč, splátky jiným společnostem činí 3 374 Kč, výše splátky schváleného úvěru činí 1 508 Kč a zbývající MLS klienta je 16 412 Kč. Následně žalobce provedl výpočet celé domácnosti, kdy byl uveden příjem žadatele 28 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, splátky jiným společnostem 3 374 Kč, výdaje na bydlení 11 097 Kč, životní minimum členů domácnost 6 580 Kč, měsíční výdaje uvedené klientem ve výši 12 500 Kč a výše předschválené splátky úvěru 1 508 Kč, kdy tak domácnosti zbývá 5 315 Kč.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel ze statistického modelu, kde vypočítal z měsíčních příjmů a výdajů, zda skutečně žadatel může splácet částku odpovídající splátce úvěru. Žalobce při tomto výpočtu zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, kdy dále provádí lustraci v registrech NRKI, CEE a ISIR. Pokud jde o ověřování skutečných příjmů a výdajů, tyto žalobce neprováděl, neboť má za to, že doložení například potvrzení zaměstnavatele o příjmech je nedostatečně a lze padělat, taktéž nemusí být nutně aktuální a není jisté, že tohoto příjmu bude žadatel dosahovat po celou dobu úvěrového vztahu. Pokud jde o výdaje, u těchto žalobce uvedl, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdaje je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají.

15. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný uvedl pouze svůj příjem, který nijak nedoložil jakoukoliv výplatní páskou, či potvrzením zaměstnavatele. Pokud jde o výdaje, u žalovaného byl uveden výdaj pouze životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 6 580 Kč, splátky jiným společnostem 3 374 Kč a případné splátky 1 508 Kč, výdaje celé domácnost na bydlení pak byly uvedeny ve výši 11 097 Kč a měsíční výdaje uvedené klientem ve výši 12 500 Kč. V tomto případě tedy žalobce nijak blíže nezkoumal a neověřoval výdaje žalovaného, ani výdaje celé domácnosti. Ačkoliv žalobce uvádí, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdajů je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají, výdaje ohledně nákladů na nájem, služby a další náklady spojené s bydlením jsou snadno doložitelné a lze předpokládat, že jimi disponuje každý spotřebitel zajišťující si své bydlení. Také pokud jde o příjmy, i tyto lze snadno doložit pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu či jiným dokladem, ze kterého je zřejmé, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem. Jakmile by žalobce měl tyto podklady, pak je lze porovnat a lze si udělat kompletní obraz o případné platební schopnosti žalovaného. Pokud se však žalobce spokojil s tvrzením, že žalovaný má příjem 28 000 Kč (který nijak nedoložil) a výdaje, které nejsou vůbec ničím podloženy, nesplnil svou povinnost, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Také pokud jde o výdaje na bydlení, z uvedeného formuláře není zřejmé, zda se jedná o bydlení vlastní či nájemní, kdy tak ani není zřejmé, jak žalobce k výši minimálních nákladů na bydlení dospěl. Žalobce si tedy nepočínal jako řádný hospodář, když se spokojil pouze s informacemi poskytnutými žalovaným. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

16. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ani jeden neověřil, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný na tuto částku uhradil 12 164 Kč, k úhradě na bezdůvodné obohacení tak zbývá částka 2 836 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 15 172 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 133,22 Kč od 15.5.2023 do 1.6.2023, a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 18 008 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. V tomto případě byl procesně úspěšnější žalovaný, který však zůstal v průběhu řízení nečinný a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.