52 C 15/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 1.500 Kč s příslušenstvím – náklady za odtažení vozidla

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s úrokem z prodlení z částky 1.500 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 25. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se (elektronickým platebním rozkazem doručeným soudu prvního stupně dne 15. 3. 2021) domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od 25. 11. 2020 do zaplacení, a nákladů řízení. Jako důvod žaloby uvádí žalobce, že společnost Brněnské komunikace a. s. odtáhla žalovanému dne 9. 9. 2020 vozidlo – osobní automobil značky Volkswagen, [registrační značka] (dále též jen„ vozidlo“), neboť jej žalobce – i přes dopravní značku o dočasném zákazu státní - parkoval v lokalitě, kde mělo probíhat blokové čištění. Následně bylo vozidlo vráceno zpět na místo odtahu. Žalovaná částka se skládá z nákladů za tyto technické úkony – příjezd odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo, kde je stání povoleno, složení vozidla a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a vrácení zpět do místa odtahu. Žalovaný doposud – ani přes výzvu žalobce – na dlužné částce ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se – k výzvě soudu ze dne 24. 1. 2022 – nevyjádřil, tudíž lze mít za to, že souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů; z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový závěr.

4. Žalovaný je provozovatelem vozidla – osobní automobil značky Volkswagen, [registrační značka]. Vozidlo stálo dne 9. 9. 2020 v lokalitě, kde byl umístěno značení zákazu stání z důvodu blokového čištění (viz protokol o provedení technického úkonu ze dne 9. 9. 2020 a fotografická dokumentace v počtu tří fotografií). Společnost Brněnské komunikace a. s. vozidlo dne 9. 9. 2020 odtáhla a za technické úkony (spočívající v příjezdu odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo, kde je stání povoleno, složení vozidla a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a vrácení zpět do místa odtahu) vyúčtovala žalovanému částku 1.500 Kč; výše uvedené částky je dána usnesením schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019. Výzvou ze dne 9. 11. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil.

5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Žalovaný je provozovatelem vozidla, které bylo umístěno v lokalitě i přes to, že lokalita byla označena zákazem stání z důvodu blokového čištění (§ 19a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Žalobce jakožto vlastník místní komunikace (§ 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.), na níž předmětné vozidlo stálo, nechal vozidlo odstranit a vrátit jej na uvedené místo (§ 19b zákona č. 13/1997 Sb.), k čemuž pověřil společnost Brněnské komunikace a. s. (§ 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., pověření správce místních komunikací na území statutárního města Brna ze dne 30. 6. 2016, č. j. MMB/264901/2016, příkazní smlouva č. 6/2016). Za výše uvedené technické úkony (vyčtené v odst. 4 rozsudku) vznikly žalobci náklady ve výši 1.500 Kč, které nese žalovaný jakožto provozovatel vozidla (§ 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb.). Žalovaný – ani přes výzvu žalobce ze dne 9. 11. 2020 s lhůtou k plnění 14 dnů – dluh řádně a včas nesplnil, v důsledku čehož se dostal žalovaný do prodlení a žalobci vznikl nárok na zaplacení dlužné částky včetně úroků z prodlení v zákonné výši (§ 1958, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013).

7. Soud proto přiznal žalobci částku 1.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 25. 11. 2020 do zaplacení.

8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015, když žalobě bylo vyhověno a plně úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

9. Ty sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů za dva úkony ve věci (výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč (100 Kč za jeden úkon). Soud u žalobce vyšel z paušální náhrady dle označené vyhlášky, neboť u něj - jakožto statutárního města – nepovažoval za účelné náklady vynaložené za zastoupení advokátem. U statutárního města velikosti žalobce lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k zabezpečení k hájení práv žalobce v této věci. Přičemž s přihlédnutím ke složitosti projednávané věci nelze ani shledat mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly nezbytnost právní pomoci advokáta (k tomu srov. také nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3362/2017). Soud tak přiznal žalobci k tíži žalovaného na náhradě nákladů řízení celkem 600 Kč.

10. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž z obsahu spisu se nepodávají skutečnosti, které by odůvodňovaly určení delší lhůty.

11. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění, neboť s ohledem na předmět řízení (částka 1.500 Kč) není proti němu odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 a § 157 odst. 4 o. s. ř.).