52 C 155/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Štarkem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 16 641 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.641 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 16.641 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku, 21.392,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9.9.2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 16.641 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 9.12.2019 uzavřel s žalovaným coby pořadatelem zastoupeným cestovní agenturou [právnická osoba] smlouvu o zájezdu. Předmětem bylo zajištění služeb cestovního ruchu – ubytování a skipasu pro žalobce a jeho partnerku v oblasti Paganella – Molveno v Itálii v termínu od 29.2.020 do 7.3.2020 za cenu 18.490 Kč. Dne 26.9.2020 žalobce od smlouvy odstoupil z důvodu nákazy koronavirem v dané oblasti, kdy reálně hrozilo riziko rozšíření tohoto virového onemocnění. Bezpečnostní rada státu v té době nedoporučovala cestovat do zahraničí, především do oblasti severu Itálie. Dne 28.2.2020 žalobce zaslal žalovanému e-mail, v němž své odstoupení odvolal s tím, že v den zájezdu jej bude kontaktovat s konečným stanoviskem. Dne 29.2.2020 žalobce žalovanému zaslal e-mail s konečným stanoviskem, že na odstoupení od smlouvy trvá. Odstoupení bylo účinné již doručením dne 26.2.2020. Žalobce pak opakovaně vyzýval žalovaného k vrácení uhrazené ceny zájezdu, avšak bez úspěchu. Zatím obdržel pouze poukaz v hodnotě odpovídající 10% ceny zájezdu, tj. 1.849 Kč. Domáhá se proto jen 16.651 Kč. Žalobce má za to, že byly naplněny zákonné podmínky § 2535 o.z. na odstoupení od smlouvy bez zaplacení odstupného, neboť v bezprostředním okolí v době zahájení zájezdu došlo k výskytu nákazy covid-19, přičemž je nepochybné, že výskyt nákazy měl významný dopad na poskytování zájezdu, a to s ohledem na hrozící následky nákazy, včetně úmrtí. Pojem bezprostřední okolí je třeba vykládat v návaznosti na individuální skutkové okolnosti věci. V posuzovaném případě docházelo k šíření virového onemocnění v regionu severní Itálie s takovou rychlostí a intenzitou, že lze uzavřít, že se v daném případě ohnisko pandemie koronaviru vyskytovalo v bezprostředním okolí předmětného lyžařského střediska. S tím koresponduje i důvodová zpráva k zákonu č. 185/2020 Sb., v níž se doslova uvádí, že přibližně od 20.2.2020 docházelo k rozšíření onemocnění na území Itálie, což mělo významný negativní vliv na trh zájezdů v ČR. Ministerstvo zahraničí doporučilo na základě mimořádného ochranného opaření Ministerstva zdravotnictví z 6.3.2020 do Itálie necestovat. Pro osoby navrátivší se z Itálie po 7.3.2020 byla nařízena povinná karanténa v délce 14 dnů. Již v okamžiku odstoupení byla ohniska koronaviru v regionech bezprostředně souvisejících s místem zájezdu, a to v Lombardii a Benátstku/Venetu. Dne 9.3.2020 byla v Itálii vyhlášena celostátní karanténa. Nelze na žalobce, jakožto spotřebitele, přenášet náklady uhrazených služeb, které nebyly žalovanému refundovány.

2. Žalovaný se bránil tím, že žalobce zaslal písemné odstoupení od smlouvy až dne 29.2.2020, tedy v den odjezdu. V takové situaci předpokládají všeobecné podmínky žalovaného stornopoplatek ve výši 100%. Podle ust. § 2535 o.z. lze odstupovat jen od těch zájezdů, které se mají uskutečnit v době trvání mimořádných opatření přijatých v ČR či v zemi cílové destinace. Důvodová zpráva příkladmo uvádí uzavření letišť nebo teroristický útok. Lyžařské středisko Pagenella však bylo zcela bez omezení až do 9.3.2020, kdy byla v Itálii vyhlášena celonárodní karanténa. Stejně tomu bylo i na cestách, přeprava na místo určení a zpět nebyla nijak narušena. První pozitivní případy, a to v počtu 4, byly v regionu Trentino, kde se Paganella nachází, nahlášeny až 3.3.2020. V letovisku Paganella ohnisko nákazy nebylo. Žalovaný s ohledem na uvedené nemá nárok na vrácení úhrad za objednané služby u zahraničních partnerů. Pokud žalobce uvádí, že služby nečerpal, je to bez významu, neboť ze strany zahraničního partnera je i tak účtováno žalovanému 100% storno, neboť hoteliér již má pro klienty připravené pokoje, které v den příjezdu klientů neprodá. Pokud by žalovanému vrátil peníze, sám by přišel o tržbu. Zákon č. 185/ 2020 Sb., se týká pouze zájezdů zrušených cestovními kancelářemi. Jako vstřícný krok vystavil žalovaný žalobci voucher na 10% ceny zájezdu. Žalovaný spatřuje v jednání žalobce rozpor s dobrými mravy a zneužití práva, když žalobce, odstoupil, potom odstoupení odvolal potom opět odstoupil v den konání zájezdu, i když už byl zájezd objednán a ostatní účastníci zájezdu přitom zájezd bez omezení absolvovali. Žalobci nic nebránilo, aby své odstoupení učinil včas. Žalobce neprokázal žádnými empirickými daty svá tvrzení, vychází pouze ze sdělení ve veřejných sdělovacích prostředcích. I na spotřebitele je třeba mít elementární požadavky ohledně kritického myšlení, aby nepodléhal panice ze sdělovacích prostředků a zabýval se tím, zda skutečně v daném místě nějaké případy nákazy byly. Žalobce neprokázal, že by v letovisku Paganella byl koronavir, naopak žalovaný prokázal, že nebyl.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce si objednal (prostřednictvím zástupce – cestovní agentury [právnická osoba], jak se podává z objednávky služeb) u žalobce (který má podle výpisu z obchodního rejstříku předmět podnikání mj. provozování cestovní kanceláře) zájezd, který měl proběhnout dne 29. 2. – 7. 3. 2020, a to za cenu 18.490 Kč, která byla v plném rozsahu zaplacena. Zájezd měl podle objednávky služeb č. 186917 z 9.12.2019 proběhnout v obci Molveno, středisku Paganella, zahrnoval skipas na 6 dní a ubytování pro dvě osoby. Podle mapy oblastí v karanténě byly ke dni 26.2.2020 v karanténě některé oblasti v Lombardii a Benátsku. Mezi Lombardií a Benátskem leží Tridentsko, kde se nachází středisko Paganella. Sjetina vývoje případů koronaviru potvrzuje pouze to, že právě dne 29.2.2020, do [číslo], nebyl hlášen nový případ koronaviru v Tridentu. Sjetina pandemických dat potvrzuje, že dne 3.3.2020 byly v Tridentsku hlášeny první čtyři případy koronaviru, do 7.3.2020 dalších 10 případů. Sjetina stránek Ministerstva zahraničních věcí ČR potvrzuje, že ke dni 26.2.2020 tyto stránky upozorňovaly, že vzhledem k rychlému rozšíření koronaviru v severní Itálii v případě nepříznivého vývoje situace v místě pobytu, se návštěvníci mohou ocitnout v 14 denní karanténě. [obec] rovněž k uvedenému dni obsahovaly výčet ohnisek v severní Itálii s informací, že uvedené obce není možné navštěvovat, ani je opustit. Článkem datovaným 1.3.2020, podle titulku k 29.2.2020, stejné stránky nedoporučily cestovat do Lombardie a Benátska a doporučily navrátivším se z postižených oblastí, aby po dobu 14 dnů sledovali svůj zdravotní stav. Na základě mimořádného ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví z 6.3.2020 již ke dni 11.3.2020 nedoporučovaly cestovat na území Itálie. Dále uváděly, že osobám, které se v období od 7.3.2020 navrátí z Itálie do ČR bude nařízena karanténa, a to bez osobního kontaktu s lékařem Dále obsahují informace o dekretu italského premiéra z 9.3.2020, který nařídil od 10.3.2020 vyhnout se přesunům, zakázal shromažďování, sportovní události, uzavřel školy a lyžařská střediska, od 12.3.2020 pak obchody a restaurace. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce odstoupil od smlouvy s odkazem na obavu z šíření koronaviru v severní Itálii. Žalobce e-mailem z 26.2.2020 zaslal [právnická osoba], jakožto zástupci žalovaného odstoupení od smlouvy. V odstoupení datovaném rovněž 26.2.2020 uvedl, že z důvodu vyšší moci – rozšíření koronaviru v severní Itálii - odstupuje od objednávky služeb č. 186917. Dále uvedl, že v regionu Trentino Alto Adige, kde se nachází i Paganella je již nakažený člověk a podle webových stránek ministerstva zdravotnictví Itálie není jisté, jak se bude situace dále vyvíjet a jestli se uvedená oblast nedostane do karantény. Zmínil rovněž doporučení bezpečnostní rady státu necestovat do zahraničí a především do severní Itálie. Zároveň požádal o vrácení celé zaplacené částky ve výši 18.490 Kč. Z e-mailové komunikace se podává, že [právnická osoba] žalobce kontaktovala s tím, že zájezd zatím rušit nebude a že storno odešle až v den zájezdu (e-mail z 13.3.2020). V e-mailu z 27.2.2020 včetně odkazu uvádí, že podle všeobecných podmínek představuje zrušení 100% stornopoplatek a sdělila mu, že v oblasti Trentina žádná nákaza není a v oblasti Val di Sole je pod kontrolou místních zdravotníků, kteří prostřednictvím speciálních opatření dokáží ihned zasáhnout a operativně řešit případné potíže a případy nákazy, přičemž dočasná bezpečnostní a hygienická opatření, jako doporučení zrušit některé společenské akce a dodržování zásadních hygienických návyků, mají čistě preventivní účel, pro zajištění blaha o ochrany místních občanů a turistů. Zároveň jej požádala o odpověď, zda na 100% ruší zájezd. Z e-mailu z 28.2.2020 se podává, že žalobce [právnická osoba] sdělil, ať zatím storno nedělá, že v den odjezdu potvrdí jestli jede, nebo ne. Tuto informaci [právnická osoba] přeposlala žalovanému. Žalobce e-mailem z 29.2.2020, 9.46 hod sdělil, že zájezd na 100% ruší a zopakoval důvody uvedené v odstoupení, doplnil, že má obavy z karantény po návratu nebo nákazy a poukázal na to, že skutečnost, že v místě Paganella není nakažený neznamená, že se to během týdne nezmění, a že tam není možná nákaza, když epicentrum je pouhých 150 km daleko. Následující elektronická komunikace mezi účastníky se zabývala toliko důvody pro vrácení či nevrácení stornopoplatku, když obě strany setrvaly na svých stanoviscích (e-maily z 2.3.2020, 3.3.2020, 4.3.2020, 6.3.2020, 10.3.2020, 12.3.2020, 13.3.2020). Žalobce pak žalovaného opakovaně vyzval k vrácení ceny zájezdu výzvami z 23.4.2020, 25.5.2020 a 4.8.2020. Žalovaný na požadavek vrácení ceny reagoval přípisem z 26.5.2020, kde uvedl, že středisko Paganella bylo zcela bez omezení až do 9.3.2020, kdy byla v Itálii vyhlášena celonárodní karanténa a důvod pro vrácení ceny nevidí, s ohledem na to, že sám platí stornopoplatky hoteliérům. Zároveň jako vstřícný krok vystavil stornopoukaz č. 186917 platný do 31.8.2021 znějící na částku 1.849 Kč na zájezd dle výběru zákazníka. Rovněž v přípisu z 11.8.2020 setrval žalovaný na svém stanovisku.

5. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí. Ze strany účastníků nebylo ve vztahu k pravosti či správnosti jednotlivých listin ničeho namítáno, některé listiny byly předloženy oběma stranami. Poskytují ucelený přehled o skutkovém stavu věci. Soud tedy neměl důvod z nich nevycházet.

6. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:

7. Podle ust. § 2521 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.) smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.

8. Podle ust. § 2535 o.z. zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.

9. Podle ust. § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zájezdu dle § 2521 odst. 1 o.z., když žalovaný, zastoupený dle § 441 o.z. [právnická osoba], se jakožto pořadatel zavázal pro žalobce jakožto zákazníka obstarat zájezd pro dvě osoby včetně zajištění skipasu do letoviska Paganella v Itálii v době 29. 2. – 7. 3. 2020, a to za cenu 18.490 Kč, kterou žalobce zaplatil.

13. Žalobce v souladu s ust. § 2535 o.z. dne 26.2.2020 od smlouvy odstoupil, neboť v bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu, a to rozšíření nákazy koronaviru v severní Itálii.

14. Soud má za to, že šíření nákazy koronavirem bylo nevyhnutelnou okolností, neboť je již notorietou, že se jedná o vir šířený kapénkovou infekcí, k jejímuž omezení byly a jsou nutná mimořádná opatření. Zároveň v době plánovaného konání zájezdu nebylo dostupné očkování a panovaly nejasnosti ohledně účinné léčby. Karanténa, ať už osob či celých oblastí nebo států tak byla obvyklým způsobem omezování jeho šíření.

15. Šíření předmětné nákazy bylo rovněž okolností mimořádnou, neboť se jedná o pandemickou situaci nemající v nedávné historii obdoby. Je opět notorietou, že pro orgány veřejné moci, poskytovatele zdravotní péče, ale i soukromé osoby a firmy se jednalo o situaci zcela novou, výrazně zasahující do jejich činnosti a měnící desetiletí ustálená pravidla a postupy. Pandemie přitom výrazným způsobem zasáhla právě do oblasti cestovního ruchu.

16. Dopad na poskytování zájezdu je dán jednak hrozícími karanténními opatřeními (která byla nakonec i v místě zájezdu realizována jen krátce po jeho skončení), jednak hrozícím omezením v cestování (což zahrnuje i povinnou karanténu pro osoby navrátivší se z Itálie od 7.3.2020), dále hrozícím omezením poskytovaných služeb (které ve středisku Val di Sole, jež je rovněž v Tridentsku, nastalo i podle zprávy zaslané zástupcem žalobce žalovanému ještě před zahájením zájezdu). Dle názoru soudu je třeba ve vztahu k dopadu na poskytování zájezdu přihlédnout i k subjektivnímu hledisku. Účelem zimního lyžařského zájezdu je rekreace a odpočinek, načerpání sil. Má-li být tohoto účelu naplněno, má zákazník právo očekávat klidný průběh dovolené. To je v rozporu s logickou obavou zákazníka z možné nákazy málo známou nemocí, stejně jako s obavou z možné povinné karantény.

17. Zároveň má soud za to, že k šíření nákazy docházelo v bezprostředním okolí místa zájezdu.

18. Dle názoru soudu nelze při výkladu pojmu„ bezprostřední okolí“ vycházet jen z důvodové zprávy k o.z., jak navrhuje žalovaný s poukazem na příklady spočívající v uzavření letišť nebo teroristický útok. Tyto příklady jsou místně a časově lokalizovanými událostmi. Úprava § 2535 o.z. je transpozicí práva EU, nyní reprezentovaného čl. 12 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2015 /2302. Dle názoru soudu je třeba interpretovat národní úpravu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu uvedené Směrnice, aby bylo dosaženo ve výsledku tam uvedeném. V recitálu 31, kde přibližuje cíle úpravy, jimž by mělo odpovídat národní právo, uvádí jako důvody pro odstoupení od smlouvy zákazníkem bez zaplacení jakéhokoli stornopoplatku, tedy jako nevyhnutelné a mimořádné okolnosti mající zásadní vliv na poskytování souborných služeb demonstrativně válečný konflikt, terorismus a významná rizika pro lidské zdraví, například výskyt závažného onemocnění v cestovní destinaci. Je zřejmé, že koronavirová nákaza je významným rizikem pro lidské zdraví. Ze své podstaty virová nákaza není lokalizovaná jako teroristický útok či uzavřené letiště. S postupem času tedy intenzita nebezpečí neklesá, naopak roste. Rovněž zasažené území se na rozdíl od teroristického útoku či uzavřeného letiště s postupem času rozšiřuje. Virová nákaza se šíří rychle. Je notorietou, že z Číny se koronavirus do Itálie dostal v řádu týdnů. Je rovněž třeba přihlédnout k odlišnosti vzduchem přenášené virové nákazy od nákaz přenášených např. špatně zpracovanými potravinami, hmyzem, nedostatečnými hygienickými podmínkami, atd., které jsou důsledkem místních podmínek. Koronavirová nákaza se šířila bez ohledu na existenci takových místních okolností. Tento rozdíl je třeba zohlednit i při posouzení pojmu bezprostřední okolí, protože odráží míru rizika pro zákazníka. Kupříkladu lokální epidemie způsobená nedodržením hygienického postupu nakládání potravinami v jednom hotelu zřejmě nebude představovat riziko ani pro zákazníka v sousedním městě. Na druhou stranu epidemie nové choroby přenášené zpočátku bezpříznakovými přenašeči kapénkovou infekcí, a to v době intenzivního cestování, představuje značné riziko i v širším okolí. Pojem bezprostřední okolí proto nelze dle názoru soudu v projednávané věci vykládat restriktivně jako„ pouze sousední středisko“, ale naopak extenzivně, tak aby výklad odrážel riziko, kterému se zákazník vystavuje. Dle názoru soudu je třeba vycházet z toho, že čím rychlejší je rychlost šíření a riziko přenosu choroby, tím šířeji musí být pojem bezprostřední okolí vykládán.

19. I žalovaný ve svém přípisu žalobci uvádí, že v Itálii byla vyhlášena celonárodní karanténa 9.3.2020, kdy byl přerušen i provoz střediska Paganella. Zájezd měl přitom skončit 7.3.2020, tedy dva dny předtím. Zároveň tvrdí, že středisko bylo bezpečné, protože v něm nebyla v době zájezdu karanténa a nebyli potvrzeni nakažení. To je ve zjevném logickém rozporu – pokud italská vláda vyhlásila karanténu na celou zemi, lze mít za jisté, že podmínky pro vyhlášení karantény byly i ve středisku Paganella, a to pouhé dny předtím. Vyhlášení celonárodní karantény neznamenalo nic jiného, než že k 9.3.2020 bylo riziko nákazy v celé Itálii. Úřední rozhodnutí je zpravidla reakcí na již existující situaci. Je neudržitelný závěr, že by oblast Paganella v severní Itálii byla rizika nákazy v předchozích dnech ušetřena. Koneckonců i sjetina případů koronaviru v Itálii potvrzuje, že v době trvání zájezdu začaly být hlášeny jednotlivé případy nejen v Benátsku a Lombardii, ale i v Tridentsku. Koneckonců i v ČR byla od 7.3.2020 povinná karanténa pro každého, kdo se vrátil z celé Itálie, nikoli jen z vybraných regionů. Ministerstvo zahraničí před možnou karanténou pro navrátivší se ze severní Itálie varovalo již 26.2.2020.

20. Soud tedy má za to, že pokud se koronavirus šířil ke dni 26.2.2020 v severní Itálii, kdy byly potvrzeny případy v Lombardii a Benátsku, oblastech sousedících o Tridentskem, kde se nachází letovisko Paganella, byl již v bezprostředním okolí místa určení cesty.

21. Lze tedy uzavřít, že podmínky § 2535 pro odstoupení zákazníkem od smlouvy o zájezdu byly v projednávané věci naplněny.

22. Soud se dále zabýval odstoupením žalobce z 26.2.2020.

23. Existence závazku je odstoupením od smlouvy ukončena pouhým jednostranným právním jednáním, aniž je třeba jakéhokoliv souhlasu či vyjádření druhého účastníka (Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 1186 – 1197). Ve chvíli, kdy bylo odstoupení doručeno zástupci žalobce, závazkový vztah mezi účastníky zaniknul. Žalobci vzniklo právo žádat vrácení zaplacené ceny zájezdu, žalovanému zanikla povinnost poskytnout plnění dle smlouvy z 9.12.2019.

24. Soud se zabýval otázkou, zda mezi účastníky nebyla následně uzavřena dohoda, která by je vázala právy a povinnostmi v rozsahu původní smlouvy.

25. Žalobce od smlouvy odstoupil 26.2.2020. Následovala e-mailová komunikace ze strany zástupce žalovaného. Ten se domáhal ujištění, že žalobce opravdu na 100% ruší zájezd. Svojí podstatou byla tato komunikace návrhem na uzavření dohody o tom, že účastníci budou zaniklou smlouvou nadále vázáni (§ 1731 o.z.). Žalobce však na tento návrh nereagoval přijetím bez výhrad a omezení (§ 1740 odst. 2 o.z.), když výslovně uvedl, že až 29.2.2020 potvrdí, zda pojede či nikoliv. Dohoda, která by vázala obě strany ve znění původní smlouvy, tedy uzavřena nebyla.

26. Platba 18.490 Kč, kterou žalobce za zájezd uhradil, se tak stala plněním závazku, který byl zrušen, tedy bezdůvodným obohacením. To je žalovaný v souladu s ust. § 2991, 2993 o.z. povinen vydat žalobci.

27. Žalobce žalovaného vyzval již e-mailem z 26.2.2020 k vydání bezdůvodného obohacení v částce 18.490 Kč. Tuto žádost opakoval, mj. písemnou výzvou z 25.5.2020.

28. Žalovaný přes výzvu bezdůvodné obohacení nevydal, vystavil toliko žalobci stornopoukaz znějící na částku 1.849 Kč.

29. Žalovaný se neplněním dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Žalobce má nárok na úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě se jedná o 10% p.a. Datum 26.5.2020, od nějž žalobce úrok z prodlení požaduje se odvíjí od výzvy k plnění z 25.5.2020, na niž žalovaný písemně reagoval a potvrdil tak její převzetí. Dle názoru byl žalovaný v prodlení již na základě e-mailem učiněné výzvy, jejíž přijetí bylo rovněž žalovaným potvrzeno. Je však zcela v dispozici žalobce, v jakém rozsahu se svého nároku domáhá. Výše úroku z prodlení je po celou dobu shodná.

30. Soud se zabýval námitkou žalovaného ohledně rozporu s dobrými mravy, resp. zásadou poctivosti. V postupu žalobce rozpor se základními a obecně respektovanými zásadami mravního řádu demokratické společnosti, tj. zejména se zásadou slušnosti, poctivosti, čestnosti, vzájemnou úctou, tolerancí, důvěrou, atd. neshledal. Žalobce po odstoupení z 26.2.2020 reagoval na komunikaci ze strany žalovaného, resp. jeho zástupce, která jej varovala před stornopoplatkem a popisovala v příznivém světle situaci v severní Itálii. Komunikace po odstoupení tedy nebyla iniciativou žalobce, probíhala pod tlakem jak časovým (pouhých několik dní), tak okolností (informace o šíření viru, varování ohledně účtování 100% storna) a k dohodě (viz. výše) nedošlo. Takové jednání s ohledem na všechny shora popsané okolnosti věci nelze považovat ani ze nemravné, ani za narušující zásadu poctivosti (§ 7 o.z.).

31. Žalobce odstoupením realizoval svoje právo vyplývající ze zákona v situaci, kdy dle názoru soudu byly naplněny podmínky pro jeho realizaci. Zásada zákazu zneužití subjektivního práva (§ 8 o.z.) brání výkonu práva, který směřuje k účelu, jenž právní důvod, o nějž se opírá subjektivní právo, které má být vykonáno, vůbec nepředpokládá. Taková situace zjevně nenastala.

32. Pro úplnost je třeba dodat, že zákon 185/2020 Sb. projednávanou věc nedopadá, neboť by se jednalo o tzv. pravou retroaktivitu, což je nepřípustné. Nárok žalobce vznikl ještě před jeho účinností (24.4.2020). Bylo by v rozporu s principem ochrany nabytých práv a právní jistoty jej tohoto práva zbavit. K obdobnému závěru dospívá i komentářová literatura (Dvořáková, K., Frýbová, A. Lex voucher. Zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na odvětví cestovního ruchu. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, str. 7 – 11), která dovozuje, že v něm specifikováno, že by měl mít účinky již před datem 24.4.2020. Ustanovení § 2 sice uvádí, že zákon se použije na zájezdy s termínem zahájení od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2020, tím je ale myšleno věcné vymezení zákona z hlediska typu zájezdu, na které se použije, nikoli účinnost zákona jako celku.

33. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného výrokem I. k povinnosti zaplatit žalobci částku 16.641 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 16.641 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů.

34. Výrok II. je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má procesně úspěšný účastník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti účastníku, který v řízení úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč, dále v nákladech právního zastoupení. Zástupce žalobce vykonal v řízení 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále AT), a to přípravu a převzetí zastoupení, kvalifikovanou předžalobní výzvu, písemné podání ve věci 3x, účast na jednání soudu. Za každý z těchto úkonů mu náleží odměna dle § 7 AT ve výši 1.780 Kč a dále režijní paušál ve výši 300 Kč. Dále má nárok za náhradu za promeškaný čas v rozsahu 12 půlhodin ve výši 1.200 Kč a náhrada cestovného za cestu vozem r.z. 7AI3989 z Prahy do Brna a zpět k jednání dne 4.2.2021 při celkové vzdálenosti 422 km, spotřebě benzínu 9,9l /100 km, ceně pohonných hmot 31,50 Kč a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km, v částce 3.173 Kč. Dále má nárok na náhradu DPH ve výši 3.539,10 Kč Celkem se jedná o částku 21.392,10 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) přímo k rukám zástupce žalobce.