52 C 175/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zvýšení výživného

I. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. června 2005, č.j. 24 P 141/2000-31, kterým byla naposled stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni částkou 250 Kč měsíčně se mění tak, že žalovaný je povinen platit žalobkyni od 1. října 2020 výživné ve výši 3.500 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti platit žalobkyni počínaje

1. říjnem 2020 výživné ve výši 1.500 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Dlužné výživné za období 1.10.2020 až 31.1.2021 ve výši 12.000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v měsíčních splátkách po 1.200 Kč, které jsou splatné spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9.10.2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla změněna výše výživného, které jí je žalovaný povinen platit na základě rozsudku zdejšího soudu z 23.6.2005, č.j. 24 P 141/2000-31, a to z 250 Kč měsíčně na 5.000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že je již zletilá a studuje na Odborném učilišti a praktické škole [obec], p.o. [ulice]. Výše výživného 250 Kč je neadekvátní, vzhledem k jejímu věku a potřebám. Přiměřenou se jí jeví částka 5.000 Kč. Žalovaný je v současné době zaměstnán na hlavní pracovní poměr.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Cizí prvek v řešené věci spočívá v tom, že žalovaný je občanem Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 3 Nařízení Rady ES č. 4/ 2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále Nařízení). V souladu s čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu z 23.11.2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti aplikoval soud české hmotné právo.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně, [datum narození] je dcerou žalovaného a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (rodný list). Výživné bylo naposledy určeno rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 24 P 141/2000-31 z 23.6.2005, který nabyl právní moci 1.9.2005, a to v částce 250 Kč (spis Městského soudu v Brně 24 P 141/2000). V současnosti žalobkyně studuje denní studium, vzdělávací program pekařské práce, druh vzdělávání střední s výučním listem na Odborném učilišti a praktické škole [obec], příspěvková organizace, [ulice a číslo] (potvrzení o studiu).

6. Z účastnického výslechu žalobkyně se podává následující: Náklady spojené se školou činí 4.000 Kč měsíčně. Koníčky, zájmy, apod. nemá. Zdravotní potíže rovněž ne. Žalobkyně bydlí u matky a jejího manžela, ti se o ni starají. Matka má příjem 18.500 Kč měsíčně, její manžel 14.500 Kč měsíčně. Starají se rovněž o dva mladší sourozence ve věku 15 a 13 let. Žalovaný platí výživné ve výši 500 Kč měsíčně. Nestýkají se, čas spolu netráví. Žalovaný žije se svojí přítelkyní. Pracuje na stavbě. Majetek jako byt či auto nemá. Na bratra [jméno] již výživné neplatí.

7. Soud provedl důkaz spisem Městského soudu v Brně 82 P 60/2019. Jeho součástí je rozsudek č.j. 82 Nc 46/2017-27 z 15.2.2018, z něhož se podává, že žalovaný byl zavázán k povinnosti platit výživné na nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. 2009 a [jméno] [celé jméno žalovaného] nar. 2013, které má s [jméno] [příjmení] výživné v částkách 1.200 Kč a 800 Kč měsíčně. Stejné výživné je určeno i v rozsudku 82 P 60/2019-57 ze 17.10.2019 a rozsudku 82 P 60/2019/101 z 15.9.2020. Součástí spisu je zpráva Úřadu práce ČR, z 5.8.2020 a ČSSZ ze 7.8.2020, které potvrzují, že žalovaný nepobírá dávky státní sociální podpory ani důchod. Ze zprávy ČSSZ ze 7.8.2020 se podává, že pracuje u [právnická osoba], a.s. [IČO], sídlem [adresa]. Z potvrzení zaměstnavatele z 19.8.2020 se podává jeho průměrný čistý měsíční příjem v částce 21.714 Kč. Žalovaný byl ve věci 82 P 60/2019 slyšen jako účastník řízení, mimo jiné uvedl, že bydlí sám na ubytovně za 5.200 Kč měsíčně, hodnotnější majetek nemá, ze mzdy se mu strhávají exekuční srážky, jejichž výši neuvedl (protokol o jednání z 15.9.2020).

8. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Shledal je způsobilým podkladem soudního rozhodnutí. Listinné důkazy nebyly rozporovány, jsou souladné, logické bez vnitřních i vzájemných rozporů. Účastnický výslech žalované nebyl v zásadě rozporný s tím, co se podává z listinných důkazů, soud neshledal důvod považovat jej za nevěrohodný.

9. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:

10. Podle ust. § 163, věty první, o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek.

11. Podle ust. § 910 odst. 1), 2), zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.) (1) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. (2) Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

12. Podle ust. § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle ust. § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Podle ust. § 915 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

16. Soud shledal podstatnou změnu okolností ve smyslu citovaného ust. § 163 o.s.ř. ve vztahu k rozsudku 24 P 141/2000-31 z 23.6.2005. Již z důvodu prostého plynutí času je zřejmé, že jak potřeby žalobkyně jsou v 18 letech věku zcela odlišné než ve 3 letech, tak možnosti, příjem a poměry žalovaného se za tak dlouhou dobu musely změnit (v době posledního rozhodování jeho příjem činil 4.000 Kč měsíčně, dnes téměř 22.000 Kč měsíčně). Rovněž celková cenová hladina se za dobu od posledního rozhodnutí o výživném zásadně změnila.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je dcera žalovaného. Připravuje se na povolání studiem středního odborného učiliště, tedy není schopna se sama živit. Jsou tedy splněny podmínky pro přiznání výživného.

18. Co se týče konkrétní výše výživného, vycházel soud na základě shora uvedených zákonných ustanovení z odůvodněných potřeb žalobkyně a poměrů žalovaného tak, aby životní úroveň účastníků byla v zásadě stejná. Odůvodněné potřeby žalobkyně spočívají primárně v potřebě zajistit vzdělání, jehož náklady činí 4.000 Kč měsíčně. Poměry žalovaného spočívají v čistém příjmu 21.714 Kč, nákladech na bydlení cca 5.000 Kč měsíčně, nákladech výživného na další děti 2.000 Kč měsíčně. Pokud má žalovaný i v současnosti závazky vymáhané exekučně, bylo jeho břemenem tvrzení a důkazním je specifikovat. Nadto je třeba zdůraznit, že úhrada výživného je významnější než případně exekučně vymáhaná jiná pohledávka.

19. Kromě výše uvedeného soud při úvaze o konkrétní výši výživného zohlednil doporučující tabulku Ministerstva spravedlnosti, která pro dítě ve věku 18 a více let doporučuje výživné v rozsahu 19– 25 % čistého příjmu tj. 3.360 – 4.620 Kč, s tím, že by mělo být stanovováno spíše při dolní hranici. Rovněž zohlednil tzv. Gerlichovo pravidlo (Křístek, A., Výživné pro děti: problematika určování jeho výše, jeho vymáhání a pomoc veřejné správy s uplatňováním práva na výživné v minulosti a dnes, Právní rozhledy 13-14/2015, s. 492), podle něhož se příjem povinného dělí na tolik dílů, kolik je vyživovacích povinností s tím, že na povinného by měly připadnout další tři díly, kdy vychází částka cca 3.600 Kč Tyto hodnoty jsou určené mechanicky a nezohledňují samy o sobě konkrétní okolnosti případu, umožňují však nástin hrubého rámce odpovídajícího výživného.

20. Soud proto zhodnotil konkrétní poměry účastníků a okolnosti případu. Ty jsou dané zejména v dnešní době již spíše nižším příjmem a absencí majetku či jistého bydlení na straně žalovaného a absencí závažných okolností svědčících pro vyšší výživné na straně žalobkyně (např. zdravotní potíže, nákladné koníčky, atd.), která má zajištěno bydlení i výživu ze strany matky a jejího manžela. Výživné by mělo být stanoveno nejen tak, aby odpovídalo potřebám oprávněného, ale zároveň tak, aby bylo v reálných možnostech povinného je plnit. Jen tak může být naplněna zákonná podmínka stejné životní úrovně. S ohledem na uvedené se soudu jeví přiměřeným částka výživného 3.500 Kč měsíčně.

21. Soud proto výrokem I. změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. června 2005, č.j. 24 P 141/2000-31, kterým byla naposled stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni částkou 250 Kč měsíčně tak, že žalovaný je povinen platit žalobkyni od 1. října 2020 výživné ve výši 3.500 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

22. Ve výši rozdílu oproti žalobnímu návrhu, tj. 1.500 Kč měsíčně, byla žaloba výrokem II. zamítnuta.

23. Žalobkyně se domáhala v souladu s ust. § 922 o.z. výživného za dobu od 1.10.2020. Žalovaný po dobu od 1.10.2020 do vyhlášení rozsudku platí výživné v částce 500 Kč měsíčně. Každý měsíc mu tedy vzniká dluh ve výši 3.000 Kč měsíčně. Od 1.10.2020 se jedná o částku 12.000 Kč. V řízení nevyšlo najevo, že by se od 1.10.2020 poměry žalovaného jakkoli změnily, soud tedy neměl důvod zabývat se případnou jinou výší výživného za jednotlivé měsíce od 1.10.2020. S ohledem na poměry žalovaného specifikované výše, kdy je zřejmé, že jednorázová platba částky 12.000 Kč by pro něj mohla být značně obtížná, dospěl soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., k závěru že je na místě stanovit plnění ve splátkách. Přiměřenou se jeví splátka 1.200 Kč měsíčně splatná pod ztrátou výhody splátek spolu s běžným výživným. Dluh by tak měl být splacen v 10 měsících. Vzhledem k závěrům ohledně poměrů žalobkyně má soud za to, že se nejedná o nepřiměřené zvýhodnění dlužníka na její úkor. Soud proto žalovaného zavázal výrokem III. k povinnosti zaplatit dlužné výživné za období 1.10.2020 až 31.1.2021 ve výši 12.000 Kč v měsíčních splátkách po 1.200 Kč.

24. Dále se soud zabýval otázkou náhrady nákladů řízení.

25. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 70%, žalovaný z 30%. Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně tak má nárok na 40% svých účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají ze dvou paušálních náhrad nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. po 300 Kč, tedy 600 Kč 40% z této částky činí 240 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni ve lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř.)