52 C 181/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno / Anonymizováno . o zaplacení 37 771,77 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcia. částku 36 021,77 Kčb. kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 18. 2. 2021 do 4. 3. 2021 ve výši 122,12 Kčc. úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 36 021,77 Kč za dobu od 5. 3. 2021 do zaplacenía to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobcia. částku 1 750 Kčb. kapitalizovaný úrok ve výši 6 964,21 Kčc. úrok 16% p.a. z částky 36 021,77 Kč od 5. 3. 2021 do zaplaceníd. úrok z prodlení ve výši 324,58 KčIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 363 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. ČR – Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 9. 4. 2021 domáhal po žalovaném uhrazení částky 37 771,77 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni 4. 3. 2021 ve výši 6 964,21 Kč, kapitalizovaného úroku z prolení ke dni 4. 3. 2021 ve výši 446,70 Kč, dalšího příslušenství a náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 19. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 38 500 Kč s úrokem 16 % ročně. Žalovaný se zavázal dále hradit poplatky dle sazebníku žalobce. Žalovaný smlouvu porušil a žalobce úvěr zesplatnil ke dni 17. 2. 2021. Ke dni 8. 9. 2020 se částka skládá z jistiny ve výši 36 021,77 Kč, a poplatků ve výši 1 750 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobce neuhradil.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Tvrdil, že věřitel nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného a dále rozporoval uzavření smlouvy a pravost podpisu na smlouvě.

3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 4 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaný, který je cizí státní příslušník, měl dle registru obyvatel poslední známé bydliště na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky.

4. Z předložených listinných důkazů, a to výzvy k úhradě na č. l. 5 spisu, upomínek na č. l. 6 spisu, originálu smlouvy o úvěru na č. l. 7 spisu, lustrace iszr na č. l. 13 spisu, originálu žádosti o změnu splátek na č. l. 55 spisu, potvrzení o výši pracovního příjmu na č.l. 57 spisu, smlouvy o bankovních službách na č. l. 58 spisu, výpisu z účtu na č. l. 90 spisu, kopie pasu a povolení k pobytu na č. l. 93 spisu, sjetiny na č. l. 94 spisu, výzvy k okamžitému splacení ze dne 4. 2. 2021 včetně dodejky, předžalobní upomínky ze dne 16. 3. 2021 včetně podacího archu, úvěrových podmínek žalobce, všeobecných obchodních podmínek žalobce, podacího archu, výpisu úvěru a originálu standartních informací o spotřebitelském úvěru, soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z výpisu z účtu na č. l. 90 spisu soud zjistil, že žalovaný měl v období od prosince 2018 do května 2019 příjem v rozmezí od 31 958 Kč do 62 820 Kč měsíčně. Dle sjetiny na č.l. 94 spisu měl žalovaný ke dni 3. 6. 2019 dluhy mimo žalovaného ve výši 139 429 Kč se zjištěným nesplácením ve výši jedné splátky, šest odmítnutých žádostí o úvěr a dva splněné úvěry ve výši 300 000 Kč a 30 000 Kč. Dle výše uvedeného originálu smlouvy o úvěru, originálu žádosti o změnu splátek na č. l. 55 spisu, smlouvy o bankovních službách na č. l. 58 spisu, kopie pasu a povolení k pobytu na č. l. 93 spisu a originálu standartních informací o spotřebitelském úvěru měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 38 500 Kč na konsolidaci dluhu, kterou měl žalovaný věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 16 % ročně a poplatky dle sazebníku žalobce. Podpisy na daných dokumentech se shodují. Dle výpisů z úvěru žalovaný částku v červnu 2019 čerpal a poslední splátku zaplatil dne 20. 12. 2019. Žalobce výzvou k okamžitému splacení ze dne 4. 2. 2021 úvěr dle práva ze smlouvy a obchodních podmínek žalobce zesplatnil k 17. 2. 2021. Výzva byla uložena u poštovního dodavatele dne 9. 2. 2021. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 16. 3. 2021. K datu 4. 3. 2021 se pohledávka skládala z jistiny ve výši 36 021,77 Kč, poplatků ve výši 1 750 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 964,21 Kč, a kapitalizovaného úroku z prolení ve výši 446,70 Kč dle výpisu z úvěru.

6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Dle ust. § 565 OZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

14. Soud se v první fázi zabýval otázkou, zda předložená smlouva byla uzavřena se žalovaným a zda tuto smlouvu žalovaný podepsal. Vycházel při tom především z ust. § 565 OZ. Dle předložených listin měl žalovaný se žalobcem delší kontraktační historii. Podpisy na jednotlivých předložených originálech dokumentů se na první pohled shodují. Úvěr měl sloužit ke konsolidaci jiných u žalobce existujících úvěrů. Následně žalovaný žádal snížení splátek. Žalobce rovněž disponoval kopiemi dokladů totožnosti žalovaného pořízených v době žádosti o snížení splátek. I na těchto dokladech se podpisy žalovaného na první pohled shodují. Soud tak z těchto předložených důkazů dospěl k závěru, že žalovaný listinu zjevně podepsal a v souladu s ust. § 565 OZ má za to, že pravost a správnost listiny byla žalovaným uznána. Soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, protože měl již předloženými důkazy dostatečně prokázané, že podpis žalovaného na listině je s největší pravděpodobností jeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný není soudu dostupný, vycházel by znalec při zjišťování pravosti podpisu pouze z velmi omezeného vzorku podpisů předloženého žalobcem na jeho listinách. Důkazní hodnota takového znaleckého posudku by pak jistě byla snížena a i s ohledem na ekonomii řízení by takový posudek nebyl účelný.

15. Dále se soud se zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

16. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

17. Věřitel v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel dle svého tvrzení především z analýzy regionálních dat, průměrných výdajů z této analýzy vyplývajících a výpisů z účtu žalovaného a dalších informací zjištěných z databází žalobce. Dle zjištění žalobce z výpisů z účtu měl mít žalovaný příjem 39 078,83 Kč. Z tvrzení žalobce pak měl mít žalovaný průměrné výdaje 10 465 Kč na bydlení, 7 910 Kč jako životního minima, splátky ve výši 1 760 Kč a závazků u žalobce ve výši 7 329 Kč. I přesto více věřitelů žalovanému omítnulo poskytnout úvěr v různých výších v mezích od 12 000 Kč do 1 000 000 Kč. Žalovaný měl sice u žalobce více splacených úvěrů, avšak nově poskytovaný úvěr měl sloužit ke konsolidaci úvěrové karty u žalobce a ze sjetiny na č. l. 94 spisu vyplývalo, že se již ocitnul v prodlení se splácením dluhů mimo žalobce. Z provedených důkazů byla ověřena částka příjmů žalovaného a závazků mimo žalobce ve výši 1 760 Kč.

18. Všechny tyto informace vytvářejí nesoulad, který by logicky měl vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Nebylo však prokázáno, že by věřitel další údaje o výdajích žalovaného nějak prověřil, když z předložených výpisů z účtu nevyplývalo, jaký měl obrat na účtu a zda mu na účtu na konci měsíce zbývalo dostatek peněžních prostředků na splácení nového úvěru. Věřitel příjmy a výdaje žalovaného přesto žádným způsobem neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by věřitel mohl ověřit pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel dle nějakých dokumentů údaje žalovaného ověřil (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisem z úvěru apod.), byl věřitel dle ust. § 78 odst. 1 ZoSU povinen tyto dokumenty uchovat a měl by je mít k dispozici.

19. Ze všeho výše uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel poměry žalovaného sepsal formálně, aniž by se zabýval prověřením příjmů a především výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu.

20. Věřitel se měl podrobněji zabývat zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Věřitel se však pouze formálně spokojil s příjmy a výdaji určenými dle statistiky v případě, kdy žalovaný má vícero dluhů a je zde indikace, že má potíže se splácením. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil příjmy a výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

21. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

22. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalovanému jistinu ve výši 38 500 Kč, hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ). Dle předloženého výpisu z úvěru žalovaný dosud neuhradil na jistině částku 36 021,77 Kč i přes výzvu žalobce.

23. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobci nepřiznal ani poplatky z úvěru, neboť podklad pro její přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru.

24. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Žalobce vyzval nejpozději výzvou k okamžitému splacení ze dne 4. 2. 2021 k uhrazení dlužné částky. Splatnost dle výzvy byla stanovena na 17. 2. 2021. Žalovaný je tak od 18. 2. 2021 v prodlení a žalobci od tohoto data náleží úrok z prodlení. Žalobce kapitalizoval úrok z prodlení od data předcházejícího skutečnému prodlení. Nárok má přitom pouze na úsek 18. 2. 2021 – 4. 3. 2021 a následně až do zaplacení. Za tento úsek žalobci vznikl nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení z výše uvedené jistiny ve výši 122,12 Kč.

25. Soud tak zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit částku 36 021,77 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 122,12 Kč a dalším úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 36 021,77 Kč za dobu od 5. 3. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. Ve zbytku nároku (poplatky), úroku z úvěru a úroku z prodlení z tohoto nároku byla žaloba zamítnuta.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšnější jak žalovaný a žalovaný by tak byl povinen mu hradit poměrnou část nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají jednak v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 512 Kč a jednak v odměně advokáta. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k datu provedení úkonu právní služby (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu právní služby učiněného před podáním žaloby v daném případě dle § 14b AT činí 500 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Hodnota jednoho úkonu právní služby učiněného po podání žaloby v daném případě dle § 7 AT činí 2 620 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 300 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby před podáním žaloby – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci - žaloba, výzva k plnění. Dále zástupce žalobce v řízení učinil čtyři úkony právní služby po podání žaloby – písemné podání ve věci - vyjádření se dne 31. 10. 2023, dne 20. 2. 2024 a dne 9. 4. 2024, účast na jednání dne 4. 6. 2024. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 2 830,80 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 17 822,80 Kč. Žalobce byl ve sporu úspěšný z 62,24 %. Žalovaný byl úspěšný z 37,76 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci 24,48 % ze 17 822,80 Kč, což odpovídá částce 4 363 Kč po zaokrouhlení. Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěrech a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b AT. Ostatní vyjádření žalobce soud nepovažoval za účelný náklad řízení, když se v nich nevyskytovala žádná nová tvrzení.

27. Náhrada nákladů řízení státu za ustanoveného opatrovníka se nepřiznává, jelikož zde není ten, kdo by je měl v souladu s § 149 odst. 2 o.s.ř. hradit.