52 C 201/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5.500 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a. částku 2.500 Kč b. úrok z prodlení z částky 2.500 Kč za dobu od 31. 5. 2018 do zaplacení ve výši 8,05% p.a., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci a. kapitalizovaný úrok ve výši 2.425 Kč, b. částku 3.000 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2019 domáhal zaplacení částky 5.500 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným prostřednictvím internetu dne 7. 12. 2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 2.500 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku 625 Kč do 21. 12. 2015. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatky za upomínání a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3.000 Kč, pokud se ocitne v prodlení. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 2.500 Kč, pokuty ve výši 3.000 Kč, příslušenství přestavující poplatek za sjednání ve výši 625 Kč a poplatků za prodlení ve výši 1.800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 30. 5. 2018. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Tvrdil, že nikdy u věřitele o žádný úvěr nežádal. Účet, na který měly být zaslány peněžní prostředky je jeho, telefonní číslo také, avšak na adrese uvedené v úvěrové smlouvě se nikdy nezdržoval. V té době mu bývalá přítelkyně odcizila notebook a ofotila občanský průkaz, takže je možné, že si úvěr na jeho jména vzala ona.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Z předložených listinných důkazů, soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2.500 Kč za poplatek ve výši 625 Kč se splatností do 21. 12. 2015. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatky za upomínání a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3.000 Kč, pokud se ocitne v prodlení. Ve smlouvě byla uvedena adresa [adresa], na které ho však dle oznámení o pátrání policie nikdo neznal. Peněžní částka byla dne 7. 12. 2015 poslána na účet č. [bankovní účet], který byl dle oznámení z banky účtem žalovaného. K účtu byla vedena jedna bankovní karta, která nebyla nahlášená jako odcizená. Účet byl uzavřen ke dni 19. 10. 2016. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že předmětná částka na něj byla připsána. Po měsíci 12/ 2015 na účtu už neprobíhaly žádné operace mimo strhávání poplatků za vedení účtu a úroků z nepovoleného debetu, případně doplácení záporného zůstatku na účtu. Žalovaný dne 19. 8. 2020 na policejní stanici v [anonymizováno] oznámil podezření z úvěrového podvodu. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12. 7. 2018. Žalovaný byl vyzýván k uhrazení dlužné částky. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek věřitele byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

6. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 2.500 Kč, neboť předestřené smlouvy nebyly ze strany žalovaného řádně podepsány a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětných smluv. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.

7. Věřitel poskytl žalovanému na jeho účet dne 7. 12. 2015 peněžní prostředky. Bylo povinností žalovaného prokázat, že v daném případě došlo k úvěrovému podvodu a nebyl to žalovaný, kdo se jednáním věřitele obohatil. Tato svá tvrzení však žalovaný neprokázal ani přes výzvu soudu. Z žádného z předložených důkazů nad rámec trestního oznámení samotného žalovaného, které však podal až po obdržení žaloby, nevyplývá, že by jeho bývalá přítelkyně zneužila jeho doklady a účty k získání úvěru a obohacení se. Nebylo prokázáno, že by žalovaný nahlásil odcizení notebooku či palební karty bývalou přítelkyní v roce 2015. Bylo jeho povinností zabezpečit přístup k účtu tak, aby se nedostal do nepovolaných rukou. Pokud mu zmizel zároveň notebook a zároveň karta k účtu, přičemž s přítelkyní měl těžké vztahy, měl to řešit okamžitě. Dále přestože žalovaný uvedl, že účet okamžitě zrušil, stalo se tak až téměř s ročním zpožděním, avšak po prosinci 2015 nebyl účet aktivně využíván. Soudu tak nezbylo nic jiného, než dospět k závěru, že to byl žalovaný, kdo se na účet věřitele bezdůvodně obohatil částkou 2.500 Kč.

8. Věřiteli tak vznikl dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), nárok na vrácení tohoto bezdůvodného obohacení poskytnuté částky. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 2.500 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Částka byla splatná dne 21. 12. 2015, žalovaný byl tak v prodlení od 22. 12. 2015. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Žalobce však nárokoval úrok z prodlení až od 31. 5. 2018 a v souladu s ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. soud přiznal žalobci nárok až od tohoto data, když nemohl překročit návrhy účastníků. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Co se týče nároku na smluvní pokutu, poplatky za upomínání a poplatky za poskytnutí úvěru, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byla smlouva uzavřena a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.

10. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější jak žalobce a žalobce je tak povinen mu hradit náklady řízení. Plná náhrada nákladů řízení žalovaného by byla představována dvěma režijními paušály ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tyto úkony – účast na jednání dne 21. 1. 2021 a dne 11. 5. 2021, celkem 600 Kč. Žalovaný byl úspěšný z 63,68 %, žalobce z 36,32 %. Žalovanému tak náleží náhrada nákladů ve výši 27,26 % z 600 Kč, tedy 164 Kč po zaokrouhlení, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám žalovaného v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.