52 C 221/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph. D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 16 895,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a. částku 13 238 Kč, b. zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 13 238 Kč za dobu od 18. 2. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Zamítá se návrh v části, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci a. částku 3 657,65 Kč b. úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 3 657,65 Kč za dobu od 18. 2. 2020 do zaplacení, c. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 633,60 Kč, d. kapitalizovaný úrok ve výši 2 436,26 Kč, e. zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 16 895,65 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 17. 2. 2020, f. úrok 29 % p. a. z částky 16 895,65 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Tlumočnici [jméno] [příjmení], sídlem [obec], [ulice a číslo], se přiznává odměna a náhrada nákladů ve výši 600 Kč, která jí bude po právní moci rozsudku vyplacena z účtu Městského soudu v Brně.

V. České republice – Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů tlumočného nepřiznává.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 15. 11. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení 16 896 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 31. 5. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč s poplatkem ve výši 17 333 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z jistiny. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku v 60 týdenních splátkách do 25. 7. 2019 Poslední splátku žalovaný uhradil dne 21. 1. 2019. Ke dni 14. 5. 2019 činila dlužná jistina 16 895,65 Kč a dlužný poplatek 13 080,78 Kč. Žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný do doby postoupení pohledávky uhradil celkem 6 762 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení pouze jistiny ve výši 16 895,65 Kč s příslušenstvím, nikoliv sjednaných poplatků. Žalobce žalovaného vyzval před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný uznal žalovaný nárok do důvodu nikoliv však do jeho výše. Výši úroku považuje za rozpornou s dobrými mravy a také nebyla dostatečně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Zástupce právního předchůdce žalobce navštívil žalovaného v místě jeho bydliště a předložil mu smlouvu. Žalovaný je osobou neslyšící a zástupce s ním nehovořil znakovou řečí.

3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav.

4. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v květnu 2018 jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci tuto jistinu, poplatek ve výši 17 333 Kč, s úrokem ve výši 29 % z jistiny v 60 týdenních splátkách (listina smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti, účastnický výslech žalovaného). Žalovaný žalobci od 31. 5. 2018 do 21. 1. 2020 částečně uhradil 6 762 Kč, a to tak, že jistina činila poté 16 895,65 Kč a poplatky 13 080,78 Kč (tabulka umoření ze dne 27. 1. 2020). Žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020, přípisem z téhož dne to bylo žalovanému oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou – seznam pohledávek, oznámení o postoupení). Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 31. 5. 2018 se podává, že čistý příjem žadatele je 9 034 Kč, ostatní příjmy jsou 8 000 Kč, čisté příjmy domácnosti jsou 2 000 Kč, tedy celkem 19 034 Kč. Běžné měsíční výdaje činí 6 495 Kč. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaného navštívil zástupce právního předchůdce žalobce k žádosti přítelkyně žalovaného v místě jeho bydliště dvakrát. Poprvé mu přinesl 20 000 Kč a poté na další návštěvě smlouvu k podepsání. Zástupce se žalovaného neptal, jaké má příjmy a výdaje, žalovaný neměl tlumočníka, i když je neslyšící. Žalovaný zástupci nepředkládal žádné doklady o jeho příjmech a výdajích. Podle přípisu ze dne 25. 2. 2021 žalobce vyzval žalovaného k plnění dlužné částky se lhůtou k plnění do 12. 3. 2021.

5. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), právně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

6. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Prvně soud uvádí, že žalovaná pohledávka byla v souladu s § 1879 a násl. postoupena na žalobce ke dni 20. 1. 2020 a postoupení bylo žalovanému též oznámeno.

14. Právní předchůdce žalobce poskytl v květnu 2018 žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč, přičemž zápůjčka (§ 2390 a násl. o. z.) jako tzv. reálný kontrakt byla uzavřena ke dni předání jistiny. Soud z úřední povinnosti zkoumal platnost smlouvy o zápůjčce. Na uvedenou smlouvu se uplatní režim zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce při sjednávání úvěru vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti (srov. § 9 z. s. ú.) a žalovaný byl v postavení spotřebitele (srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. a § 419 o. z.).

15. Ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. klade na poskytovatele spotřebitelských úvěrů požadavky, které vyplývají rovněž i z povinnosti jednat s odbornou péčí v § 5 o. z., a to aby před uzavřením smlouvy posoudili úvěruschopnost spotřebitele za účelem zjištění, zda nejsou důvodné pochybnosti u spotřebitele úvěr splácet (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele, případně posoudí-li ji, ovšem nedostatečně, je smlouva o úvěru absolutně neplatná.

16. Právní předchůdce žalobce nezkoumal nijak příjmy žalovaného. Částky uvedené v zákaznické kartě nejsou ničím podloženy, od žalovaného nepožadoval listiny k ověření v ní uvedených příjmů a výdajů. Právní předchůdce žalobce tak nepostupoval s odbornou péčí, v souladu s § 86 z. s. ú a nezískal tak spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku.

17. Právní předchůdce žalobce při sjednávání smlouvy o zápůjčce porušil zákonnou povinnost v § 86 z. s. ú., tímto porušením zjevně narušil veřejný pořádek, tudíž následkem je absolutní neplatnost této smlouvy, ke které přihlíží soud i bez návrhu (srov. § 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). K přihlížení k neplatnosti podle § 87 odst. 1 z. s. ú. z úřední povinnosti odkazuje soud na eurokonformní výklad daného ustanovení přijatý v rozsudku Soudního dvora EU, ze dne 5. 3. 2020, č. C -679/18, ve věci OPR- [právnická osoba]

18. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, s účinky ex tunc. Jelikož právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z., vznikl žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. Pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení je splatná na výzvu věřitele. V tomto případě soud vycházel z výzvy k plnění ze dne 20. 1. 2020, ve které byla lhůta k plnění stanovena do 10 dnů od jejího doručení. Soud také zohlednil, že žalovaný žalobci již 6 762 Kč uhradil. Ve zbylé části žalovaný na dluhu ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil splatný dluh z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 13 238 Kč, dostal se do prodlení podle § 1968 o. z. s plněním peněžitého závazku a žalobci vznikl podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Soud tak přiznal ve výroku I. rozsudku žalobci částku ve výši 13 238 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 13 238 Kč za dobu od 18. 2. 2020 do zaplacení. Soud dále v souladu s § 160 o. s. ř. uložil žalovanému plnění ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, splatných k 25. dni v měsíci, přihlížeje též k návrhu žalovaného a souhlasu žalobce s plněním ve splátkách.

20. Soud ve výroku II. zamítl žalobu ve zbylé části co do částky 3 657,65 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný již částečně plnil, a také s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, nevznikl žalobci ani nárok na sjednaný úrok či na zákonný úrok z prodlení dle splatnosti sjednané v této smlouvě.

21. Výrok III. o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž každý z účastníků řízení byl částečně úspěšný a soud proto žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

22. Soud dále ve výroku IV. přiznal tlumočnici [jméno] [příjmení] v souladu s § 139 odst. 2, § 141 odst. 2 o. s. ř., § 29 a násl. zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ve spojení s vyhláškou č. 507/2020 Sb., odměnu a náhradu nákladů. Odměna činí za jeden tlumočnický úkon (tlumočení do českého znakového jazyka na jednání konaném dne 7. 4. 2022 od 14:30 do 15:10) podle § 2 vyhlášky 450 Kč, dále soud přiznal náhradu za ztrátu času podle § 17 odst. 2 vyhlášky ve výši tří čtvrthodin v částce 150 Kč (50 Kč za jednu čtvrthodinu). Hotové výdaje tlumočnice nepředložila a dle přílohy vyhlášky nevznikl ani nárok na jejich paušální náhradu. Soud proto přiznal tlumočnici odměnu a náhradu nákladů ve výši 600 Kč.

23. Výrok V. soud odůvodnil tak, že jelikož žádnému z účastníků dle výsledku řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, nepřiznal soud v souladu s § 148 o. s. ř. žádnému z účastníků povinnost k náhradě nákladů řízení státu.

24. Konečně soud ve výroku VI. v souladu s § 9 odst. 6 ve spojení s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zavázal žalobce k doplacení soudního poplatku ve výši 200 Kč. Je tomu tak proto, že žalobcův platební rozkaz nebyl vydán. Soudní poplatek v projednávané věci podle položky 1 písm. a) Sazebníku činí 1 000 Kč. Jelikož žalobce zaplatil na soudním poplatku toliko 800 Kč, uložil mu soud doplacení částky 200 Kč.