52 C 221/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph. D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 16 895,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a. částku 13 238 Kč, b. zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 13 238 Kč za dobu od 18. 2. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Zamítá se návrh v části, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci a. částku 3 657,65 Kč b. úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 3 657,65 Kč za dobu od 18. 2. 2020 do zaplacení, c. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 633,60 Kč, d. kapitalizovaný úrok ve výši 2 436,26 Kč, e. zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 16 895,65 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 17. 2. 2020, f. úrok 29 % p. a. z částky 16 895,65 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Tlumočnici jméno příjmení, sídlem obec, ulice a číslo, se přiznává odměna a náhrada nákladů ve výši 600 Kč, která jí bude po právní moci rozsudku vyplacena z účtu Městského soudu v Brně.

V. České republice – Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů tlumočného nepřiznává.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 15. 11. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení 16 896 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným byla dne 31. 5. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč s poplatkem ve výši 17 333 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z jistiny. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku v 60 týdenních splátkách do 25. 7. 2019 Poslední splátku žalovaný uhradil dne 21. 1. 2019. Ke dni 14. 5. 2019 činila dlužná jistina 16 895,65 Kč a dlužný poplatek 13 080,78 Kč. Žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný do doby postoupení pohledávky uhradil celkem 6 762 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení pouze jistiny ve výši 16 895,65 Kč s příslušenstvím, nikoliv sjednaných poplatků. Žalobce žalovaného vyzval před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný uznal žalovaný nárok do důvodu nikoliv však do jeho výše. Výši úroku považuje za rozpornou s dobrými mravy a také nebyla dostatečně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Zástupce právního předchůdce žalobce navštívil žalovaného v místě jeho bydliště a předložil mu smlouvu. Žalovaný je osobou neslyšící a zástupce s ním nehovořil znakovou řečí.

3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav.

4. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v květnu 2018 jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci tuto jistinu, poplatek ve výši 17 333 Kč, s úrokem ve výši 29 % z jistiny v 60 týdenních splátkách (listina smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti, účastnický výslech žalovaného). Žalovaný žalobci od 31. 5. 2018 do 21. 1. 2020 částečně uhradil 6 762 Kč, a to tak, že jistina činila poté 16 895,65 Kč a poplatky 13 080,78 Kč (tabulka umoření ze dne 27. 1. 2020). Žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020, přípisem z téhož dne to bylo žalovanému oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou – seznam pohledávek, oznámení o postoupení). Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 31. 5. 2018 se podává, že čistý příjem žadatele je 9 034 Kč, ostatní příjmy jsou 8 000 Kč, čisté příjmy domácnosti jsou 2 000 Kč, tedy celkem 19 034 Kč. Běžné měsíční výdaje činí 6 495 Kč. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaného navštívil zástupce právního předchůdce žalobce k žádosti přítelkyně žalovaného v místě jeho bydliště dvakrát. Poprvé mu přinesl 20 000 Kč a poté na další návštěvě smlouvu k podepsání. Zástupce se žalovaného neptal, jaké má příjmy a výdaje, žalovaný neměl tlumočníka, i když je neslyšící. Žalovaný zástupci nepředkládal žádné doklady o jeho příjmech a výdajích. Podle přípisu ze dne 25. 2. 2021 žalobce vyzval žalovaného k plnění dlužné částky se lhůtou k plnění do 12. 3. 2021.

5. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), právně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

6. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Prvně soud uvádí, že žalovaná pohledávka byla v souladu s § 1879 a násl. postoupena na žalobce ke dni 20. 1. 2020 a postoupení bylo žalovanému též oznámeno.

14. Právní předchůdce žalobce poskytl v květnu 2018 žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč, přičemž zápůjčka (§ 2390 a násl. o. z.) jako tzv. reálný kontrakt byla uzavřena ke dni předání jistiny. Soud z úřední povinnosti zkoumal platnost smlouvy o zápůjčce. Na uvedenou smlouvu se uplatní režim zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce při sjednávání úvěru vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti (srov. § 9 z. s. ú.) a žalovaný byl v postavení spotřebitele (srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. a § 419 o. z.).

15. Ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. klade na poskytovatele spotřebitelských úvěrů požadavky, které vyplývají rovněž i z povinnosti jednat s odbornou péčí v § 5 o. z., a to aby před uzavřením smlouvy posoudili úvěruschopnost spotřebitele za účelem zjištění, zda nejsou důvodné pochybnosti u spotřebitele úvěr splácet (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele, případně posoudí-li ji, ovšem nedostatečně, je smlouva o úvěru absolutně neplatná.

16. Právní předchůdce žalobce nezkoumal nijak příjmy žalovaného. Částky uvedené v zákaznické kartě nejsou ničím podloženy, od žalovaného nepožadoval listiny k ověření v ní uvedených příjmů a výdajů. Právní předchůdce žalobce tak nepostupoval s odbornou péčí, v souladu s § 86 z. s. ú a nezískal tak spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku.

17. Právní předchůdce žalobce při sjednávání smlouvy o zápůjčce porušil zákonnou povinnost v § 86 z. s. ú., tímto porušením zjevně narušil veřejný pořádek, tudíž následkem je absolutní neplatnost této smlouvy, ke které přihlíží soud i bez návrhu (srov. § 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). K přihlížení k neplatnosti podle § 87 odst. 1 z. s. ú. z úřední povinnosti odkazuje soud na eurokonformní výklad daného ustanovení přijatý v rozsudku Soudního dvora EU, ze dne 5. 3. 2020, č. C -679/18, ve věci OPR- právnická osoba 18. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, s účinky ex tunc. Jelikož právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z., vznikl žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. Pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení je splatná na výzvu věřitele. V tomto případě soud vycházel z výzvy k plnění ze dne 20. 1. 2020, ve které byla lhůta k plnění stanovena do 10 dnů od jejího doručení. Soud také zohlednil, že žalovaný žalobci již 6 762 Kč uhradil. Ve zbylé části žalovaný na dluhu ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil splatný dluh z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 13 238 Kč, dostal se do prodlení podle § 1968 o. z. s plněním peněžitého závazku a žalobci vznikl podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Soud tak přiznal ve výroku I. rozsudku žalobci částku ve výši 13 238 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 13 238 Kč za dobu od 18. 2. 2020 do zaplacení. Soud dále v souladu s § 160 o. s. ř. uložil žalovanému plnění ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, splatných k 25. dni v měsíci, přihlížeje též k návrhu žalovaného a souhlasu žalobce s plněním ve splátkách.

20. Soud ve výroku II. zamítl žalobu ve zbylé části co do částky 3 657,65 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný již částečně plnil, a také s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, nevznikl žalobci ani nárok na sjednaný úrok či na zákonný úrok z prodlení dle splatnosti sjednané v této smlouvě.

21. Výrok III. o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž každý z účastníků řízení byl částečně úspěšný a soud proto žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

22. Soud dále ve výroku IV. přiznal tlumočnici jméno příjmení v souladu s § 139 odst. 2, § 141 odst. 2 o. s. ř., § 29 a násl. zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ve spojení s vyhláškou č. 507/2020 Sb., odměnu a náhradu nákladů. Odměna činí za jeden tlumočnický úkon (tlumočení do českého znakového jazyka na jednání konaném dne 7. 4. 2022 od 14:30 do 15:10) podle § 2 vyhlášky 450 Kč, dále soud přiznal náhradu za ztrátu času podle § 17 odst. 2 vyhlášky ve výši tří čtvrthodin v částce 150 Kč (50 Kč za jednu čtvrthodinu). Hotové výdaje tlumočnice nepředložila a dle přílohy vyhlášky nevznikl ani nárok na jejich paušální náhradu. Soud proto přiznal tlumočnici odměnu a náhradu nákladů ve výši 600 Kč.

23. Výrok V. soud odůvodnil tak, že jelikož žádnému z účastníků dle výsledku řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, nepřiznal soud v souladu s § 148 o. s. ř. žádnému z účastníků povinnost k náhradě nákladů řízení státu.

24. Konečně soud ve výroku VI. v souladu s § 9 odst. 6 ve spojení s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zavázal žalobce k doplacení soudního poplatku ve výši 200 Kč. Je tomu tak proto, že žalobcův platební rozkaz nebyl vydán. Soudní poplatek v projednávané věci podle položky 1 písm. a) Sazebníku činí 1 000 Kč. Jelikož žalobce zaplatil na soudním poplatku toliko 800 Kč, uložil mu soud doplacení částky 200 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně (Polní 39, Brno 608 01, DS 7y7abii). Žalovanému však toto právo nepřísluší, neboť se jej vzdal. Nesplní-li povinný řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.