52 C 27/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: Anonymizováno ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , IČO: Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 21.842,87 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcia) částku 10.000 Kčb) úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. za dobu od 9. 11. 2023 do zaplacenía to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci:a) částku 11.842,87 Kčb) úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14.028,58 Kč od 16. 10. 2023 do 8. 11. 2023c) úrok z prodlení ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14.028,58 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 10.000 Kč za dobu od 9. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 302 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2023 domáhal zaplacení částky 21.842,87 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 29. 8. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit čerpané prostředky včetně poplatků dvěma měsíčními splátkami ve výši 6.864,29 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky po marném uplynutí 15. dne od počátku prodlení. Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a úvěr se tak stal celý splatným dne 15. 10. 2023. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.728,58 Kč, dalších poplatků ve výši 1.100 Kč a smluvní pokuty ve výši 7.014,29 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Tvrdil, že byl při uzavírání smlouvy uveden v omyl a smlouva neměla být uzavřena s žalovaným jako fyzickou osobou podnikající, ale jako se spotřebitelem, čímž by se na smlouvu vztahoval zákon o spotřebitelském úvěru.

3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 4 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaný, který je cizí státní příslušník, měl dle registru obyvatel ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky.

4. Z předložených důkazů, a to výslechu žalovaného, smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání na č. l. 5 spisu (s číslem účtu , č. účtu, ), výpisu z živnostenského rejstříku na č. l. 19 spisu, čestného prohlášení na č. l. 20 spisu, upomínky na č. l. 33 spisu (s číslem účtu , č. účtu, ), výpisu na č. l. 34 spisu, e-mailové upomínky na č. l. 36, 38, 40, 42, 44, 46 – 53 spisu, (s čísly účtů 43-8602160227/0100, , tel. číslo, /, Anonymizováno, , , tel. číslo, /, Anonymizováno, , , tel. číslo, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), výzvy na č. l. 55 spisu, potvrzení o čerpání úvěru na č. l. 56 spisu, dodejky na č. l. 57 spisu, soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dle smlouvy o úvěru účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. BAEC0/151798, na základě které měl žalobce žalovanému vyplatit částku 10.000 Kč. Jako účel úvěru byla uvedena úhrada faktury. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit čerpané prostředky, včetně poplatků 300 Kč za posouzení žádosti a 3.728,58 Kč za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky dle sazebníku, dvěma měsíčními splátkami ve výši 6.864,29 Kč, které měl uhradit na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky po marném uplynutí 15. dne od počátku prodlení. Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Úvěr se automaticky stává splatným 15. dnem od počátku prodlení. Dle potvrzení na č.l. 56 spisu byla žalovanému částka 10.000 Kč vyplacena dne 29. 8. 2023. Dle výpisu z živnostenského rejstříku je žalovaný fyzická osoba podnikající se vznikem oprávnění ke dni 15. 5. 2015. Žalovaný měl dne 29. 8. 2023 čestně prohlásit, že finanční prostředky z úvěru použije na účel spojený s financováním jeho podnikatelské činnosti. Konkrétně na platbu faktury za služby. Výzvou ze dne 8. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky na účet , Anonymizováno, . Na č. l. 34 je výpis sms, které měly být žalovanému zaslány. Výzvami na č.l. 36, 38, 40, 42, 44, 46 – 53 spisu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s čísly účtů , tel. číslo, , Anonymizováno, . Výzvou na č. l. 55 spisu byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné splátky, dle dodejky byla výzva doručena žalovanému dne 8. 11. 2023.

6. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaný je podnikatelem v oblasti řízení a vnitřního fungování společností. Úvěr žádal v okamžiku, kdy mu klient nezaplatil za dodané zboží a žalovaný se tak dostal do tíživé finanční situace, kdy neměl na zaplacení výživného a nájemného. Úvěr neměl mít s podnikáním žádnou souvislost. O úvěr žádal prostřednictvím formuláře na internetu, kde vyplnil jako svůj zdroj příjmu živnost a bylo mu nabídnuto velké množství nabídek od různých společností. Vše mělo probíhat přes internet a s nikým se osobně nepotkal. Nikdo po něm nechtěl výši příjmů a výdajů. Žalovaný nepopíral, že by peníze dostal. Rozporoval, že by podepsal čestné prohlášení na č.l. 20 spisu, i když podpis vypadá jako jeho. Žalovanému byly doručovány upomínky.

7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 555 odst. 1 a 2 OZ Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda se v daném případě jednalo o úvěr spotřebitelský nebo o úvěr uzavřený mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že se v poslední době rozmáhá trend obcházení zákona o spotřebitelském úvěru a v něm nastavených vysokých nároků na věřitele právě za pomoci uzavírání úvěrů podnikatelských, na které tento zákon nedopadá. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II.ÚS 1176/21).

16. Úvěr je uveden jako úvěr podnikatelský s účelem „uhrazení faktury“. Žalobce rovněž předložil čestné prohlášení podepsané údajně žalovaným, že úvěr bude sloužit k podnikatelským účelům. Z listiny není patrno, že by obsahovala údaje, z nichž by plynulo, že ji zjevně podepsal žalovaný –údaje v ní obsažené jsou veřejně dostupné z rejstříků a žalovaný podpis tohoto dokumentu rozporoval. Bylo tak na žalobci, aby prokázal pravost této listiny v souladu s ust. § 565 OZ. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. Soud tak danému čestnému prohlášení z důvodu neprokázání pravosti listiny nepřisoudil velkou důkazní hodnotu.

17. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že úvěr sháněl za účelem zaplacení nájmu a výživného, když mu klient neuhradil fakturu a dostal se tak do tíživé životní situace, a nikoliv za účelem podnikání. Soud neshledal důvody pochybovat o výpovědi žalovaného, když jeho výpověď byla logická, bez rozporů a události ve výpovědi na sebe systematicky navazovaly. Naopak žalobce se opakovaně vzdal svého práva účastnit se jednání a reagovat na aktuálně zjištěný skutkový stav.

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a nepřítomnost žalobce soud dospěl k závěru, že s největší pravděpodobností žalovaný sháněl úvěr na spotřebu, a nikoliv k podnikání. Pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s obchodníkem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, nebo ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 7/2014). Spotřebitel je totiž v ustanovení § 419 OZ vymezen jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, neboli nečiní tak opakovaně za úplatu. Pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný a že tato osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti, neznamená, že nejedná jako spotřebitel. Pokud žalovanému v daném případě žalobce nabídnul úvěr podnikatelský, jedná se dle názoru soudu o zastřené jednání. Tomuto závěru podpůrně odpovídá i výše poskytnutého úvěru, když dle zkušeností soudu podnikatelské úvěry (zejména určené na podporu podnikání) bývají poskytovány v daleko vyšších částkách, než byl poskytnutý předmětný úvěr, a splatnost bývá delší než pár měsíců, zatímco úvěry určené na okamžitou spotřebu bývají poskytovány v jednotkách tisíc s velmi krátkou splatností. Dle ust. § 555 odst. 2 OZ tak soud posoudil danou smlouvu podle jejího obsahu jako smlouvu o úvěru spotřebitelském, na který se vztahuje ZoSU.

19. Žalobce jako věřitel tak měl při uzavírání smlouvy v souladu s ust. § 86 odst. 1 posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle svého tvrzení úvěruschopnost žalovaného nijak neposuzoval, když uzavřenou smlouvu vydával za smlouvu o úvěru podnikatelském, na který se daná povinnost nevztahuje. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

20. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

21. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

22. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalovanému jistinu ve výši 10.000 Kč, hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ).

23. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru/poplatek za úvěr, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobci nepřiznal ani smluvní pokutu, neboť podklad pro její přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru.

24. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani poté, co byl žalobcem vyzván k jejímu uhrazení nejpozději doručením předžalobní výzvy k plnění, tedy 8. 11. 2023 (ust. § 573 OZ), dostal se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Soud tak zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 10.000 Kč za dobu od 9. 11. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. Ve zbytku nároku, poplatku, smluvní pokutě a úroku z prodlení v rozdílu mezi nárokovanou výší a výši přiznanou byla žaloba ve výroku II. zamítnuta.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější jak žalobce a žalobce by tak byl povinen mu hradit poměrnou část nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného se stává ze dvou režijních paušálů ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za úkony – odpor, účast u jednání, celkem 600 Kč. Žalobce byl úspěšný z 24,8 %. Žalovaný byl úspěšný z 75,2 %. Žalovanému tak náleží 50,4 % náhrady nákladů řízení, tedy 302 Kč. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.