52 C 51/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o stanovení výživného pro manželku

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výživné za dobu od 7.3.2022 do 31.5.2022 ve výši 10.000 Kč měsíčně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen platit žalobkyni od 1.6.2022 výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

III. Zastavuje se řízení v rozsahu částky výživného 5.000 Kč měsíčně za období od 1.6.2022.

IV. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. Zástupci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi se sídlem [adresa], která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Brně po právní moci rozhodnutí.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit ČR - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů zástupce žalobkyně částku 25.125 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit ČR - Městskému soudu v Brně na soudním poplatku za řízení částku 8.300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit ČR - Městskému soudu v Brně na soudním poplatku za řízení o vydání předběžného opatření částku 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7.3.2022, změněnou podáním doručeným soudu dne 22.3.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti hradit jí výživné ve výši 10.000 Kč měsíčně. V žalobě uvádí, že účastníci jsou od 12.3.2016 manželé, mají společného syna [jméno], [datum narození], kterého vychovává žalobkyně. Žalovaný holduje alkoholu. Manželství prošlo v posledních 6 měsících krizí, manžel neplatil nájem od listopadu 2021 do února 2022. Nájem činí 14.000 Kč měsíčně, energie 2.500 Kč měsíčně, plyn 2.350 Kč měsíčně. Žalovaný způsobil dluh na nájmu ve výši 56.000 Kč. Žalobkyně se jej snaží splatit. Žalovaný nehradí ani výživné na nezletilé dítě, k věci se staví liknavě, občas platí jednorázově nízké částky, naposled 1000 Kč 29.9.

22. Rovněž se žalovaný dopustil nevěry. Byl to žalovaný, kdo opustil společnou domácnost, neprojevuje žádný zájem o dítě ani o žalobkyni, která je stále jeho manželkou [příjmení] 1.3.2022 žije žalobkyně jen se synem, nájem se snížil na 12.000 Kč měsíčně. Žalobkyni byla 20.10.2021 zjištěna diagnóza zhoubného nádoru, léčí se chemoterapií. Pobírá 1. stupeň invalidního důchodu, který činí 8.444 Kč, z toho jí zbývá 3.744 Kč. Je nezaměstnaná, vzhledem k diagnóze nemůže pracovat. Žalovaný se na výchově nepodílí a nepřispívá na výživu její, ani dítěte. Je přitom jediný schopen dosahovat výdělku. Z invalidního důchodu a příspěvku na dítě 1.270 Kč nemůže žalobkyně pokrýt ani náklady na nezletilého syna a bydlení, natož pak vlastní potřeby. Žalobkyně má za to, že účastníci by měli mít stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Není její vinou, že nemá žádné příjmy. Nezapříčinila rozpad manželství. Žalobkyně si musí půjčovat. Pokud žalovaný uvádí, že nemá žádný příjem, je možné, že si nedostatek příjmů zapříčinil žalovaný sám. Úmyslně se vyhýbá oficiálně přiznanému příjmu tak, aby se vyhnul povinnosti platit výživné. Žalobkyně není schopná dosahovat stejné hmotné a kulturní úrovně jako žalovaný. Je stále povinna ze svých výlučných prostředků uhrazovat společné dluhy. Žalovaný nemá náklady na bydlení ani stravu. Přítelkyně po něm náklady nevyžaduje. Jeho nákladová stránka je nulová, max. 800 Kč za telefon. Je namístě vycházet nikoli z tvrzených příjmů žalovaného, ale z příjmů kterých by mohl dosahovat, přičemž zedník by mohl mít 26000 Kč měsíčně. Před ukončením živnostenského oprávnění pobíral 30 – 40.000 Kč měsíčně. S ohledem na to, že od podání žaloby došlo ke zvýšení důchodu, navrhuje, aby výživné na manželku ve výši 10.000 Kč bylo stanoveno od 7.3.2022 do května 2022, kdy ještě pobírala invalidní důchod v původní výši 4.000 Kč. Za dobu od června 2022, kdy došlo ke zvýšení výplaty invalidního důchodu do budoucna požaduje, aby bylo stanoveno výživné v částce 5.000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný s výší výživného nesouhlasil. Uvedl, že je v pracovní neschopnosti, pracuje na dohodu o provedení práce. Žalovaný učinil shora uvedená tvrzení žalobkyně nespornými. <i>3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:</i> 4. Účastníci jsou manželé od 12.3.2016 (oddací list), rodiči nezl. [jméno] [celé jméno žalovaného] [datum narození] (rodný list). Žalobkyně a nezletilý syn žijí společně v třípokojovém bytě v [obec], [anonymizována dvě slova] 1 (dodatky č. 1 a 2 k nájemní smlouvě, zpráva Statutárního města Brna – MČ Brno – Židenice z 1.3.2022), odkud se žalovaný odstěhoval dne 1.3.2022 (dodatek [číslo] k nájemní smlouvě, výpověď žalobkyně a žalovaného). Žalobkyně za byt platí nájem v částce 12.000 Kč od 1.3.2022 (výpověď žalobkyně, dodatek č. 2 k nájemní smlouvě). Z výpovědi žalobkyně se podává, že má závažné zdravotní problémy, má operované kyčle a páteř, trpí onkologickým onemocněním, a to po celou dobu řízení (to potvrzuje i lékařská zpráva z 4.11.2011). Je vyučená ve strojírenské výrobě, pracovala 24 let v Autopalu, byla i na úřadu práce a pracovala jako pokladní. Výše invalidního důchodu od června 2022 činí 18.000 Kč měsíčně, od ledna 2022 16.931 Kč měsíčně (což potvrzují i rozhodnutí ČSSZ z 24.5.2022, 27.12.2021). V červnu 2022 jí byl vyplacen doplatek důchodu v částce 70.000 Kč, z nějž doplatila nájemné, elektřinu, vodu, plyn a část dluhů. Zároveň pracuje jako pomocná administrativní pracovnice s úvazkem 5 hodin týdně, kdy její čistý měsíční příjem činí 1.888 Kč od ledna do června 2022, v červenci 2022 1.904 Kč (to potvrzuje zpráva zaměstnavatele [anonymizováno] – [obec], družstvo z 8.9.2022 a pracovní smlouva). Kromě nájemného platí za plyn po posledním zvýšení 3.500 Kč, v předchozích obdobích to bylo 3.000 Kč měsíčně a 1.250 Kč měsíčně. Dále hradí vodu a elektřinu. K tomu výdaje za telefon pro sebe a syna 2x 300 Kč měsíčně, televizi a internet v částce 700 Kč měsíčně, stravné na syna 800 Kč měsíčně. Náklady na vitamíny činí 500 Kč měsíčně. Nakupuje za cca 5.000 Kč měsíčně. K zaplacení výdajů před vyplacením doplatku k důchodu čerpala v únoru 2022 spotřebitelské úvěry (to potvrzuje i smlouva o spotřebitelském úvěru a čestná prohlášení), které bude splácet do února 2023 ve splátkách v celkové výši 4.300 Kč měsíčně). Žalovaný přislíbil polovinu splátek zaplatit, což neučinil. Žalovaný neplatil ani nájem, a to ani v době, kdy ještě ve společném bytě bydlel (to potvrzují i výpisy z účtu a sjetina e-mailu z 21.9.2022). Vyživovací povinnost má žalobkyně pouze k nezl. [jméno], na nějž platí žalovaný výživné toliko sporadicky, když celkem zaplatil 9.500 Kč (což potvrzují i příjmové pokladní doklady a poštovní poukázka). Výživné manželky uložené mu předběžným opatřením v projednávané věci žalovaný nehradí. Žalovaný je vyučený zedník, dříve živnostník, který vydělával 30 – 40.000 Kč měsíčně. Počínaje květnem 2021 se to změnilo, žalobkyni dal pouze na nájem, zbytek si nechal. Počínaje listopadem jí nedává nic. Pokud ho potká, má na sobě pracovní oděv. Žalovaný ve své účastnické výpovědi potvrdil pravdivost toho, co uváděla žalobkyně. Na předběžné opatření neplatí, je vyučený zedník. Práci sháněl po kamarádech, volná místa nabízená úřadem práce jej nenapadlo využít. Jediné jeho výdaje tvoří platby za telefon 800 Kč měsíčně a jídlo 4.000 Kč měsíčně. Bydlí u přítelkyně, částečně u kamaráda. Přítelkyně po něm nic nechce. Přítelkyně vydělává do 10.000 Kč měsíčně, neví kde pracuje a co dělá. Asi měsíc mu otéká noha, je objednán na vyšetření na neurologii. V pracovním oděvu chodí pořád, i když nepracuje. Skutečnost, že je žalovaný evidován na úřadu práce od 11.5.2022 prokazuje potvrzení úřadu práce. Skutečnost, že žalovaný přerušil provozování živnosti zednictví od 11.5.2022 do 11.5.2025 potvrzuje vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku.

5. Ze zprávy Úřadu práce ČR z 9.9.2022 se podává, že Kontaktní pracoviště Brno-město eviduje pro zedníky celkem 796 míst s nabízenou mzdou 21,1 – 25,8 tisíc Kč.

6. Co se týče tvrzeného nepříznivého zdravotního stavu žalovaného, ten soud nemá za prokázaný. Jediný důkaz, který v tomto směru nabídnul je potvrzení MUDr. [příjmení], ambulance PL pro dospělé, z něhož se nepodává nic jiného, než že ke dni 16.9.2022„ stav pacienta odpovídá PN“. Již dne 19.9.2022 ale žalovaný uzavřel dohodu o provedení práce s [právnická osoba], jejímž předmětem jsou úklidové práce (dohoda z 19.9.2022). Nelze pominout skutečnost, že zatímco v projednávané věci žalovaný poukazuje na nespecifické problémy s nohou, v řízení opatrovnickém avizoval podobné problémy s rukou. Ani tam nepředložil důkazy k jejich prokázání.

7. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně prokazuje nepříznivou situaci jak zdravotní, tak finanční, výživné na dítě je hrazeno jen sporadicky, výživné manželky podle předběžného opatření vůbec. Žalovaný nedokázal v nevěrohodné výpovědi vysvětlit, proč si nenašel zaměstnání odpovídající jeho kvalifikaci, soud proto vycházel z potvrzení úřadu práce, podle něhož si mohl vydělat 21 – 26000 Kč. Měsíčně. Co se týče potvrzení MUDr. [příjmení], z toho se nic relevantního nepodává. I žalovaný mění důvody, proč nepracuje v různých řízeních. Soud nebere tvrzení o omezeních na straně žalovaného za prokázaná. <i>8. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:</i> 9. Podle ust. § 697 o.z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. (2) Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. <i>10. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je po částečném zpětvzetí důvodná.</i> 11. Vyživovací povinnost mezi manžely vzniká uzavřením manželství a trvá po celou dobu jeho existence. Rozsah vyživovací povinnosti je stanoven požadavkem stejné hmotné a kulturní úrovně obou manželů.

12. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 o.z.). Tj. skutečnost, zda žalovaný je či není v současné době výdělečně činný, nemusí být relevantní, pokud má možnost a schopnosti vydělávat.

13. Možnosti jsou chápány jako objektivní kategorie, schopnosti jako subjektivní kategorie. Konkrétně je nutné zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání (R 27/1980), manuální zručnost, pracovní návyky a pracovní zkušenosti (R 5/1969), flexibilitu, adaptabilnost, sociální (ne) zralost povinného, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu či možnost dojíždění do jiného místa apod.

14. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného je třeba také zkoumat, zda se nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika Dále je třeba přihlédnout k tomu, zda žalovaný o žalobkyni osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. (§ 913 odst. 2 o.z.).

15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že je v možnostech i schopnostech žalovaného dosahovat výdělku nejméně cca 26.000 Kč měsíčně. Co se týče možností, jsou dány potvrzením úřadu práce, kdy je zřejmé, že v Brně je dostatek volných míst zedníků s nabízeným příjmem v uvedené hladině. Co se týče schopností, ty se podávají již ze skutečnosti, že žalovaný před přerušením živnosti dosahoval vyšších příjmů. Tvrzená zdravotní omezení na straně žalovaného soud nezohlednil, když nebyla prokázána. Jiná omezení nebyla ani tvrzena. Pokud žalovaný uváděl, že se ptal na práci po kamarádech a nenapadlo jej využít některého z Úřadem práce nabízených 765 volných míst, nemůže to jít k tíži žalobkyně.

16. Žalovaný o žalobkyni nepečuje, naopak v době jejího závažného onemocnění opustil rodinnou domácnost, o níž rovněž žádným způsobem nepečuje, přičemž neposkytuje ani finanční prostředky, ač mu to ukládá vykonatelné předběžné opatření.

17. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že hmotná a kulturní úroveň účastníků v době, po kterou je požadováno výživné, není stejná. Pokud soud vychází z možnosti příjmů žalovaného 26.000 Kč a jeho nákladů – 4.000 Kč na potraviny a 800 Kč na telefon a z reality příjmů a výdajů žalobkyně, kdy příjmy sestávají z invalidního důchodu a přivýdělku administrativními činnostmi, přičemž hradí nájemné, energie, služby, vitamíny, telefon, internet, splácí úvěry, pečuje o nezletilé dítě, je zřejmé, že poměry účastníků v žádném případě nesplňují zákonem stanovenou podmínku stejné hmotné a kulturní úrovně. Zejména v období do konce května 2022, kdy invalidní důchod žalobkyně činil 4.000 Kč, byl tento rozdíl zvláště zřetelný. Odůvodňuje tedy žalobkyní navržené výživné v částce 10.000 Kč měsíčně, které bylo výrokem I. pro toto období přiznáno. Co se týče období po zvýšení invalidního důchodu, tedy počínaje červnem 2022, je rozdíl zjevný zejména při zohlednění výdajové stránky, kdy žalobkyně musí měsíčně platit shora uvedené výdaje bez ohledu na výši příjmu, zatímco žalovaný může svými příjmy disponovat dle svého uvážení, když kromě telefonu a potravin nemá pravidelných výdajů a bydlí zdarma. Přiměřeným se proto jeví navrhované výživné v částce 5.000 Kč měsíčně od 1.6.2022 do budoucna, které soud výrokem II. žalobkyni přiznal. Splatnost vychází z ust. § 921 o.z.

18. Vzhledem k tomu, že řízení o výživném mezi manžely je sporným řízením ve smyslu o.s.ř., rozhodl soud o částečném zastavení řízení v rozsahu návrhu žalobkyně učiněném na jednání dne 13.10.2022, tedy řízení v souladu s ust. § 96 o.s.ř. výrokem III. částečně zastavil, co se týče výživného za dobu od 1.6.2022 do budoucna v částce 5.000 Kč měsíčně.

19. Výrok IV. je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni žádné náklady nevznikly, když od soudního poplatku byla osvobozena a náklady ustanoveného zástupce nese stát. Soud se však zabýval otázkou procesního úspěchu účastníků z důvodu náhrady státem placených nákladů opatrovníka a soudního poplatku. Žalobkyně měla v řízení částečný úspěch, když původnímu návrhu odpovídá výživné za dobu do konce května 2022, od června 2022 do budoucna vzala žalobu částečně v rozsahu 5.000 Kč měsíčně zpět. Vzhledem k neurčité době, na níž je výživné mezi manžely přiznáváno, vychází se při určení náhrady nákladů i soudního poplatku z hodnoty plnění po dobu 5 let (§ 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 6 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.). Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 50%.

20. Podle ust. § 140 odst. 1 o.s.ř. platí odměnu a náklady ustanoveného zástupce účastníka stát. Ustanovený zástupce žalobkyně učinil v řízení následující úkony dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT): převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem přesahující jednu hodinu, studium spisu, účast na jednání před soudem (dle § 11 odst. 1 AT) a účast na jednání při kterém došlo jen k vyhlášení rozhodnutí (dle § 11 odst. 2 AT). Dále mu náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 ve spojení s § 14 odst. 3 AT v rozsahu 6 započatých půlhodin po 100 Kč Celkem se jedná o částku 50.250 Kč, která mu bude vyplacena po právní moci rozhodnutí z účtu Městského soudu v Brně (výrok V.).

21. Výrok VI. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k výsledku řízení je žalovaný povinen zaplatit státu jednu polovinu státem hrazených nákladů ustanoveného zástupce, tedy částku 25.125 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

22. Výrok VII. je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Vzhledem k výsledku řízení (viz. výše) je žalovaný povinen zaplatit jednu polovinu částky soudního poplatku odpovídající předmětu řízení ve smyslu ust. § 6 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., tedy částku 8.300 Kč.

23. Totéž platí pro výrok VIII., který se týká soudního poplatku za návrh na vydání předběžného opatření, kde částka poplatku připadající na žalovaného odpovídá částce 1.000 Kč.