52 C 57/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 63.887,67 Kč s příslušenstvím - faktura

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 52.815,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 52.815,89 Kč za dobu od 16. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatita. částku 3.489,78 Kčb. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 3.489,78 Kč za dobu od 16. 12. 2022 do zaplaceníc. částku 7.582 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.740 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 1. 2024 domáhal zaplacení částky 63.887,67 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovanou smlouvu o službě , Anonymizováno, účet, , Anonymizováno, kartě, , Anonymizováno, Slice, a smlouvy o splátkovém limitu, na jejíchž základě věřitel hradil za žalovanou platby u třetích osob a žalovaná byla povinna tyto platby věřiteli hradit s prodlouženou splatností či rozloženou na splátky. Žalovaná byla v případě odložení splatnosti povinna hradit poplatky za prodloužení splatnosti případně poplatky z prodlení. Žalovaná své povinnosti neplnila a věřitel své pohledávky za žalovanou zesplatnil. Celková dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 56.305,67 Kč a poplatků z prodlení ve výši 7.582 Kč. Věřitel vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu.

4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy k službě , Anonymizováno, účet ze dne 15. 1. 2019, všeobecných obchodních podmínek věřitele, smlouvy o splátkovém limitu ze dne 22. 9. 2022 a ze dne 24. 9. 2022, včetně příloh ze dne 26. 9. 2022, ze dne 7. 10. 2022, ze dne 11. 10. 2022 a ze dne 13. 10. 2022, smlouvy o poskytování služby , Anonymizováno, ze dne 3. 11. 2014 a dodatku smlouvy ze dne 16. 9. 2015, vyúčtování za září 2022 až listopad 2022, objednávek za září 2022 až říjen 2022, informací o platbách ze dne 23. 9. 2022 a následujících, souboru zpráv odeslaných na email , e-mail, a telefonního čísla +, tel. číslo, , fotografie občanského průkazu, výzvy ze dne 24. 4. 2023 včetně potvrzení o podání, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024 včetně příloh a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2024 včetně příloh soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaná měla s věřitelem uzavřít smlouvu o , Anonymizováno, účtu, na základě které věřitel žalované zřídil účet s finančním limitem, prostřednictvím kterého měla žalovaná realizovat platby u subjektů třetích stran. Výše limitu měla být stanovena dle uvěruschopnosti žalované. Ve smlouvě je zmíněná úroková sazba a výše nákladů s odkazem na obchodní podmínky. Žalovaná dle obchodních podmínek měla platby provedené přes , Anonymizováno, účet uhradit do 15 dne v měsíci, případně zaplatit poplatek a platbu odložit. Dle smluv o splátkovém limitu věřitel žalované poskytnul úvěrový limit 40.000 Kč resp. 43.000 Kč, který měla žalovaná splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu s úrokem a případnými poplatky z prodlení. Všechny smlouvy byly podepsány prostředky komunikace na dálku. Žalovaná poskytnula věřiteli kopii svého občanského průkazu. Dle měsíčních vyúčtování a objednávek žalovaná ve měsících září až listopad 2022 čerpala prostředky v celkové výši 52.815,89 Kč a věřitel po ní požadoval zaplatit částku 75.831,92 Kč s nejpozdější splatností dne 15. 12. 2022. Z vyúčtování vyplývá složení požadovaných plateb. Věřitel emaily a sms zprávami oznamoval žalované jednotlivá vyúčtování a upozorňoval ji na nezaplacené splátky. Dle smluv o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena postupně od věřitele až na žalobce. Věřitel vyzval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 24. 4. 2023.

6. Z ostatních provedených důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti.

7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Soud posoudil všechny smlouvy jako smlouvy o úvěru (smlouvy o splátkovém limitu) případně jako inominátní smlouvy s prvky smlouvy o zápůjčce (smlouva o , Anonymizováno, účtu). Smlouva o , Anonymizováno, účtu nese všechny prvky smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. OZ, když věřitel poskytuje žalované finanční prostředky k nákupu u třetích stran, které má žalovaná uhradit věřiteli s odloženou splatností a na základě doby odložení splatnosti má věřiteli platit zároveň poplatek za tuto odloženou splatnost. Tento poplatek představuje zisk/odměnu věřitele a jedná se ve své podstatě o úrok z poskytnuté částky. Samotná smlouva hovoří o úvěruschopnosti žalované a o úrocích a nákladech smlouvy. Dále pak smlouvy o splátkovém limitu jsou plnohodnotné smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. OZ16. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smluv o úvěru/zápůjčce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

17. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

18. Žalobce sice tvrdil, že věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, ale z obsahu označených důkazů žádné takové skutečnosti nevyplynuly. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel dle nějakých dokumentů údaje žalovaného ověřil (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod.), byl věřitel dle ust. § 78 odst. 1 ZoSU povinen tyto dokumenty uchovat a měl by je mít k dispozici. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel poměry žalované nezkoumal.

19. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Věřitel však dle provedeného dokazování na zkoumání úvěruschopnosti rezignoval. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil příjmy a výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

20. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

21. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (smlouvy jsou neplatné) je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalované jistinu ve výši 52.815,89 Kč, hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 OZ). Pohledávka za žalovanou byla v souladu s ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat.

22. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru vyplývající ze smluv o splátkovém limitu či poplatků za odloženou splatnost, které plní stejnou úlohu, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobci nepřiznal ani smluvní pokutu – poplatky z prodlení, případně jiné poplatky, neboť podklad pro její přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru.

23. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla věřitelem vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději splatností posledního vyúčtování, tedy 15. 12. 2022, dostala se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku 52.815,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 52.815,89 Kč za dobu od 16. 12. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů (výrok I.)

25. Ve zbytku nároku, smluvní pokuty a úroku z prodlení z těchto nároků byla žaloba zamítnuta.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl úspěch v 84,67 % a žalovaná v 15,33 %. Žalobce má proto nárok na 69,34 % svých účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají vedle zaplaceného soudního poplatku v částce 2.556 Kč z nákladů právního zastoupení. Zástupce žalobce učinil následující úkony dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu [AT] – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání ve věci - žaloba. Celkem se jedná o 3 úkony právní služby. Zástupci žalobce za každý z nich dle § 7 AT náleží 3.660 Kč + 300 Kč režijní paušál + 21% náhrada DPH, celkem tedy 16.930,80 Kč. 69,34 % z této částky činí 11.740 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit tuto částku přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).27.