52 C 93/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18.767,21 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.767,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.640,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 18.767,21 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy ze dne 18. 3. 2022 žalobce žalovanému pronajal nebytovou jednotku č. 930/501 spolu s garážovým stáním a sklepní kójí na adrese , adresa, , , adresa, . Za období 4/2022 až 12/2022 vzniklo žalovanému na nájemném a zálohách na službách za užívání jednotky dluh ve výši 18.767,21 Kč, které ani přes výzvu žalobce neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 4 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaný, který je cizí státní příslušník, měl dle registru obyvatel ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když pronajatá nemovitost se nachází na území České republiky.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu.

5. Při zjišťování skutkového stavu soud provedl důkaz smlouvou o ubytování ze dne 18. 3. 2022, protokolem ze dne 18. 3. 2022, dodatkem ke smlouvě ze dne 4. 11. 2022, vyúčtováním ke dni 1. 1. 2023 a výzvou ze dne 23. 8. 2023 včetně podacího lístku.

6. Ze smlouvy o ubytování vyplynulo, že žalobce přenechal žalovanému od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 k užívání předmětnou jednotku, parkovací stání a sklepní kóji ve vlastnictví žalobce a žalovaný byl povinen platit žalobci částku 17.000 Kč za jednotku, 2.000 Kč za parkovací místo a zálohy na služby ve výši 3.000 Kč měsíčně a 6.113 Kč měsíčně od 1. 9. 2022 dle dodatku ke smlouvě. Dle protokolu byl předmětný apartmán žalovanému předán dne 18. 3. 2022. Z vyúčtování vyplynulo, že za období od 1. 4. 2022 do 31. 12. 2022 žalovaný na nájmu a službách dluží žalobci částku 18.767,21 Kč. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 23. 8. 2023.

7. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

8. Podle ust 2236 odst. 1 OZ bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.

9. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky existoval nájemní vztah dle ust. § 2201 a násl. OZ, na jehož základě bylo povinností žalobce umožnit žalovanému dočasně užívat předmětný prostor s jeho příslušenstvím k bydlení s odkazem na ust. § 2236 odst. 1 OZ a garážové stání a povinností žalovaného za to platit sjednané nájemné a plnění spojená s užíváním prostoru. Žalobce své povinnosti plnil a prostory žalovanému předal k užívání, žalovaný však své povinnosti nesplnil, když netvrdil ani neprokázal, že by nájemné a cenu služeb za užívání prostor v období od 4/2022 do 12/2022 žalobci uhradil. Žalobce vyčíslil dlužnou částku na 18.767,21 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k uhrazení této částky. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů.

10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a jednak v odměně advokáta. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k datu provedení úkonu právní služby (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 7 AT činí 1.860 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 300 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci – žaloba a výzva k plnění. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 1.360,80 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 8.640,80 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).