52 C 96/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: Anonymizováno a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 adresa pro doručování: Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16.495,46 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh, aby byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobcia. částku 16.495,46 Kčb. zákonný úrok z prodlení ve výši 848,64 Kčc. úrok ve výši 17,9 % p.a. z částky 16.495 Kč za dobu od 26. 2. 2020 do zaplaceníd. zákonný úrok z prodlení z částky 16.495,46 Kč za dobu od 26. 2. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % p.a.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 202 Kč, k rukám zástupkyně žalované, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 13. 5. 2020 domáhá po žalované zaplacení částky 16.495,46 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodňuje tak, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též jen „banka“), uzavřela s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, v níž se banka zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalované č. , č. účtu, do výše stanovené v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržovat smluvní podmínky, udržovat na účtu kreditní obrat a zejména nepřekračovat sjednaný úvěrový limit a také se zavázala zaplatit smluvní úrok v sazbě 17,9 % p. a. z dlužné částky a úrok z prodlení. Banka umožnila žalované čerpat na jejím účtu úvěr. Žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu, nesplácela úvěr řádně a včas a banka využila svého práva a dne 14. 3. 2018 převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 16.495,46 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, za účelem uhrazení splátek žalovanou. Uvedené banka žalované písemně oznámila. Žalovaná tuto povinnost neplnila a banka – v souladu s produktovými podmínkami - prohlásila úvěr za splatný k 14. 3. 2018.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dluh neuznává. Není si vědoma žádných závazků vůči této bance. Jediná její pohledávka vůči bance byla exekučně vyřízena v roce 2018. Dále tvrdí, že nepodepisovala smlouvu o kontokorentním úvěru, jak se uvádí v žalobě. Žalovaná považuje za zvláštní, že všechny úkony proběhly v jeden den, 14. 3. 2018. Žalovaná tvrdí, že banka neoprávněně z účtu strhla exekuční plnění, čímž se účet dostal do záporného zůstatku, který následně vedl až k výše uvedené dlužné částce a žalobě.

3. Ve věci byl vydán rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 52 C 96/2021-180, kterým soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalovaná, resp. k žádosti exekutora, dne 14. 1. 2016 zažádala o čerpání z , Anonymizováno, (požádala o poskytnutí úvěru v souladu s § 497 odst. 1 obch. zák.) a z účtu ji byla stržena částka 15.622,91 Kč, přičemž účetní zůstatek byla záporná částka – 7.230,28 Kč. Žalovaná neplnila podmínky , Anonymizováno, , zejména neměla kreditní příjem a dluh jí narůstal o sjednané poplatky a poplatky za vedení účtu, až překročila sjednaný limit 14 000 Kč. Dluh byl následně bankou zesplatněn a žalovaná byla povinna tento dluh žalobci uhradit. K promlčení pohledávky nedošlo.

4. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2023, č. j. 28 Co 143/2022-216, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácená soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že soud prvního stupně nevysvětlil, s odkazem na příslušná smluvní ujednání, z čeho plynulo oprávnění banky považovat žádost exekutora za žádost žalované o poskytnutí úvěru. Z tvrzení samostatné žalobce ani z dokazování provedeného před soudem prvního stupně neplyne, že by podkladem, pro který se transakcí ze dne 14. 1. 2016 účet žalované dostal do záporného zůstatku v rámci povoleného limitu, byl příkaz samotné žalované. Žalobce nic konkrétního k položkám vedoucím až ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku v uváděné výši 16.495 Kč netvrdil. Nic konkrétního netvrdil ani k tomu, z jakého smluvního ujednání plynulo oprávnění samotné banky realizovat transakce i v případě, že tím vznikne nepovolený debetní zůstatek. Odvolací soud závěr soudu prvního stupně o nepromlčení pohledávky potvrdil.

5. Soud ve věci vycházel ze zjištěného skutkového stavu uvedeného v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 52 C 96/2021-180, když po jeho zrušení odvolacím soudem nebyly prováděny další důkazní prostředky.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

7. Banka a žalovaná uzavřely dne 27. 11. 2000 smlouvu o , Anonymizováno, (součástí jsou všeobecné obchodní podmínky banky), jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu u banky č. , č. účtu, . Strany si dále ujednaly tzv. , Anonymizováno, , na jehož základě se banka zavázala umožnit žalované na její žádost čerpání peněžních prostředků z běžného účtu až do dle smlouvy uvedené výše debetního zůstatku a za splnění podmínek ve smlouvě. Dne 14. 3. 2005 strany uzavřely jako dodatek k předchozí smlouvě smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, kterým nahradily práva a povinnosti vyplývající z předchozí smlouvy, včetně práv a povinností u , Anonymizováno, . Strany si dne 31. 5. 2005 ujednaly, že výše povoleného limitu u , Anonymizováno, činí 14 000 Kč, minimální měsíční příjem musí být 7 000 Kč a úrok pro čerpaný povolený limit je 17,9 % p. a. (dispozice ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 31. 5. 2005).

8. Dle výpisu z běžného účtu žalované od doby sjednání , Anonymizováno, (kontokorentu), tj. od 14. 3. 2005 se podává, že dne 14. 1. 2016 byla žalované exekučním příkazem stržena z účtu částka 15.622,91 Kč, konečný zůstatek činil zápornou hodnotu -7.230,28 Kč, přičemž se následně dlužná částka zvyšovala o úroky a poplatky za vedení účtu a ke dni 27. 2. 2018 byl konečný zůstatek běžného účtu v záporné hodnotě -14.508,98 Kč. V letech 2016 až 2017 neměla žalovaná žádný kreditní příjem na účtu.

9. Žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 18. 2. 2020 v souladu s § 1879 a násl. o. z., přičemž postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 28. 2. 2020.

10. S ohledem na datum uzavření smlouvy o běžném účtu, včetně smlouvy o úvěru (, Anonymizováno, ), dne 14. 3. 2005, je pro tyto smlouvy a práva a povinnosti z nich vzešlá, jakož i podmínky promlčení práv, rozhodný zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obch. zák.“ (k tomu srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Smlouva o běžném účtu a smlouva o úvěru (, Anonymizováno, ) se totiž řídí – bez ohledu na povahu účastníků – obchodním zákoníkem, jde o tzv. absolutní obchody (srov. § 261 odst. 3 písm. d/ obch. zák.).

11. Soud v projednávané věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:

12. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 500 odst. 1 obch. zák. dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě stanovené ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví.

14. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. věty první od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

15. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

16. Podle § 391 odst. 1 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

17. Podle § 392 odst. 1 obch. zák. věta první u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

18. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Právní předchůdce žalobce (banka) a žalovaná uzavřeli dne 27. 11. 2000 smlouvu o běžném účtu podle § 708 a násl. obch. zák., na základě níž byl žalované zřízen běžný účet č. , č. účtu, a smlouvu o úvěru (, Anonymizováno, ) podle § 497 a násl. obch. zák., přičemž práva a povinnosti vzniklá z těchto smluv strany nahradily novou smlouvou (označenou jako dodatek) ze dne 14. 3. 2005, v níž si, ve znění dodatku ze dne 31. 5. 2005, ujednaly podmínky pro čerpání , Anonymizováno, (povolený limit 14.000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem 7.000 Kč a úrokovou sazbu za čerpaný povolený limit ve výši 14,9 %). Součástí obou smluv jsou i produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru.

20. Ohledně nepromlčení pohledávky soud ně odkazuje na své odůvodnění v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 52 C 96/2021-180.

21. Dle ust. § 497 obch. zák. měla banka poskytnout v prospěch žalované peněžní prostředky z úvěru na žádost žalované. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by banka byla oprávněná uvolnit peněžní prostředky úvěru na základě exekučního příkazu. Pokud tedy banka uvolnila prostředky z úvěru bez žádosti žalované, porušila tak svoji povinnost vyplývající z ust. § 497 obch. zák.

22. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.

23. Ve věci bylo prokázáno, že celý žalovaný dluh vznikl v souvislosti se záporným zůstatkem 7.230,28 Kč na účtu žalované vzniklým ke dni 14. 1. 2016. Jelikož tento zůstatek vzniknul z důvodu porušení povinností na straně banky a žalovaná ve skutečnosti úvěr nečerpala a nebyla tak povinna ho splácet, nemohl bance vzniknout nárok ani na následně započítané poplatky, úroky a úroky z prodlení vzniklé v souvislosti s řádným nesplacením úvěru žalovanou. Soud tak výrokem I. nárok žalobce v plném rozsahu zamítnul.

24. Co se týče výroku II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož procesně úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti účastníku, který v řízení úspěch neměl.

25. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšné žalované sestávají ze soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč a z nákladů právního zastoupení. Zástupce žalované vykonal v řízení šest úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), a to: převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé dne 3. 3. 2022, odvolání dne 5. 5. 2022, účast na třech jednáních konaných dne 15. 3. 2022, dne 25. 7. 2023 a dne 11. 4. 2024). Za každý z těchto úkonů náleží odměna dle § 7 AT ve výši 1 780 Kč a režijní paušál podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč. Zástupce žalobce má dále nárok na cestovné k jednání dne 15. 3. 2022, kdy při průměrné spotřebě 7,3/4,8/5,7 l/100 Km, ceně benzinu 37,10 Kč/l, výši náhrady 4,7 Kč/Km a ujeté vzdálenosti 68 Km (Blansko – Brno a zpět) činí náhrada částku 468 Kč. Cestovné k jednání dne 25. 7. 2023, kdy při průměrné spotřebě 7,3/4,8/5,7 l/100 Km, ceně benzinu 41,20 Kč/l, výši náhrady 5,2 Kč/Km a ujeté vzdálenosti 68 Km (, adresa, a zpět) činí náhrada částku 519 Kč. Cestovné k jednání dne 11. 4. 2024, kdy při průměrné spotřebě 7,3/4,8/5,7 l/100 Km, ceně benzinu 38,20 Kč/l, výši náhrady 5,6 Kč/Km a ujeté vzdálenosti 68 Km (Blansko – Brno a zpět) činí náhrada částku 535 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za promeškaný čas zástupce žalobce dle § 14 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou promeškanou půlhodinu. Právní zástupce vykázal 6 hodin promeškaného času, tj. 1 200 Kč. Celkem soud přiznal žalobci k tíži žalované na nákladech řízení částku 16 202 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).