53 C 129/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa původní účastnice o určení zániku závazku odstoupením

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce řádně odstoupil od smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 21. 2. 2019 a od smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 22. 2. 2019, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce vrátil poskytnutá plnění související s odstoupením dle výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 175,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 4. 7. 2019 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že žalobce řádně odstoupil od Smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 21. 2. 2019 a od Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 22. 2. 2019 a dále aby určil, že žalobce vrátil poskytnutá plnění související s odstoupením. Svůj žalobní návrh žalobce odůvodnil tím, že mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalované ([právnická osoba], [IČO]) byla dne 21. 2. 2019 uzavřena Smlouva o podnikatelském úvěru, na základě smlouvy o podnikatelském úvěru byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 1 320 000 Kč, současně s žalobcem tuto smlouvu o podnikatelském úvěru uzavřela také paní [jméno] [příjmení] Smlouva o podnikatelském úvěru byla uzavřena se žalobcem jako s fyzickou osobou podnikající, ačkoliv žalobce neměl v úmyslu poskytnutý úvěr použít k podnikatelským účelům. Spolu se smlouvou o podnikatelském úvěru byla uzavřena také Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 22. 2. 2019 mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalované. Dne 7. 3. 2019 od výše uvedených smluv žalobce řádně odstoupil s tím, že toto odstoupení bylo doručeno právní předchůdkyni žalované nejpozději dne 8. 3. 2019. Současně s tímto odstoupením žalobce vrátil veškeré finanční prostředky poskytnuté mu právní předchůdkyní žalované. Žalobce má za to, že uzavřenou smlouvu o podnikatelském úvěru lze považovat za zastřenou smlouvu se spotřebitelem. S ohledem na tyto skutečnosti má žalobce za to, že od smlouvy o podnikatelském úvěru řádně odstoupil jako spotřebitel do 14 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ohledně naléhavého právního zájmu žalobce uvedl, že probíhalo řízení o provkladování zástavního práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy o zřízení zástavního práva. Případné zapsání zástavního práva by negativně ovlivnilo hodnotu nemovitosti, čímž by bylo zasaženo do vlastnického práva žalobce. Dále má žalobce za to, že určovací žaloba má i preventivní charakter, měla by sloužit jako podklad ohledně případných dalších žalob a urovnání sporu mezi účastníky.

2. Žalovaná ve svém vyjádření poukazovala na to, že ve věci není dán naléhavý právní zájem. Ohledně naléhavého právního zájmu žalovaná uvádí, že otázka platnosti odstoupení od smlouvy bude řešena jako otázka prejudiciální u Okresního soudu ve Zlíně. Dle judikatury Nejvyššího soudu má žalovaná za to, že otázka platnosti odstoupení od smlouvy by měla být řešena pouze jako předběžná otázka v jiném řízení. Určení platnosti či neplatnosti odstoupení od smlouvy by nebylo bez dalšího podkladem pro doložení existence případně neexistence vzájemného vztahu dle smlouvy o podnikatelském úvěru, případně smlouvy o zřízení zástavního práva. Ohledně dalších tvrzení žalobce žalovaná ve věci uvádí, že žalobce kontaktoval právní předchůdkyni žalované s žádostí o poskytnutí úvěru na rozvoj svého podnikání. V souladu s tím předložil žalobce společně s paní [příjmení] písemný podnikatelský plán, ve kterém specifikovali jejich projekt spočívající v provozování čajovny. Podnikatelský plán je podepsán žalobcem i paní [příjmení]. V této souvislosti je zjevné, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, jelikož tak vůči právní předchůdkyni žalované již od začátku vystupoval. Žalovaná dále dodává, že žalobce nikdy žádným způsobem neinstruovala, aby si za účelem sjednání úvěru zřídil živnostenské oprávnění. Žalobce od začátku žádal právní předchůdkyni žalované poskytnutí úvěru pro jejich plán provozovat čajovnu, přičemž opakovaně na právní předchůdkyni žalované tlačil, aby byl úvěr zrealizován co nejdříve. Žalovaná navíc poukazuje na skutečnost, že žalobce v řízení nikterak neprokázal, že by právní předchůdkyni žalované řádně doručil předmětné písemné odstoupení od smlouvy o podnikatelském úvěru, případně od smlouvy o zřízení zástavního práva. V návaznosti na výše uvedené žalovaná navrhovala, aby soud návrh žalobce v plném rozsahu zamítl.

3. V dalším průběhu řízení setrvali účastníci na svých stanoviscích.

4. Podle § 120 odst. 3 o.s.ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že u Okresního soudu ve [obec] probíhá řízení, ve kterém žalovaná po žalobci požaduje dlužné úroky ze smlouvy o podnikatelském úvěru. Dále účastníci shodně uvedli, že vklad zástavního práva do katastru nemovitostí ohledně předmětné nemovitosti, nebyl doposud učiněn.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 21. 2. 2019 (č. l. 3-10) soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] jako úvěrovanými. Smlouva o podnikatelském úvěru je těmito účastníky řádně podepsána. Na základě této smlouvy o podnikatelském úvěru se právní předchůdkyně žalované zavázala poskytnout mimo jiné poskytnout žalobci úvěr v celkové výši 1 320 000 Kč. Žalobce jako dlužník se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úroky ve výši 16 % ročně. Ze splátkového kalendáře plyne, že měsíční splátka měla činit částku 20 668 Kč. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 22. 2. 2019 (č. l. 11-16) soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jakožto zástavcem a právní předchůdkyní žalované jakožto zástavním věřitelem. Zástavní právo bylo zřízeno k bytové jednotce [číslo] vymezené v budově [část obce], č. popisné [anonymizováno], bytový dům, [list vlastnictví], na parcele [anonymizováno], [list vlastnictví], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na [list vlastnictví], v k. ú. [část obce], obec Brno Smlouva o zřízení zástavního práva je řádně podepsána žalobcem a právní předchůdkyní žalované. Dne 19. 6. 2019 se právní zástupce právní předchůdkyně žalované obrátil na mimo jiné žalobce s výzvou k úhradě částky 496 032 Kč, a to nejpozději do 26. 6. 2019 v důsledku předčasného splacení poskytnutého úvěru, který byl žalobci poskytnut na základě Smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 21. 2. 2019 (výzva k úhradě ze dne 19. 6. 2019 - č. l. 18). Z odstoupením od Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 22. 2. 2019 (č. l. 17) soud zjistil, že dne 7. 3. 2019 zástupce žalobce se měl obrátit na právní předchůdkyni žalované s tím, že dne 6. 3. 2019 bylo odstoupeno od úvěrové smlouvy a v této souvislosti tedy žalobce odstupuje i od Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 22. 2. 2019. Na toto odstoupení reagoval právní zástupce právní předchůdkyně žalované e-mailem ze dne 8. 3. 2019 s tím, že odstoupení od smluv odmítají pro nedůvodnost a neplatnost (e-mailová komunikace mezi zástupci účastníků řízení č. l. 20). Žalobce vrátil právní předchůdkyni žalované částku 1 320 000 Kč (platba částky 1 320 000 Kč na č. l. 22). Z podnikatelského plánu žalobce a paní [příjmení] (č. l. 41-45) soud zjistil, že podnikatelský plán byl vypracován pro otevření a provoz čajovny, přičemž jejím provozovatelem měl být žalobce a [jméno] [příjmení]. Tento podnikatelský plán obsahuje definice profilu podniku a jeho cíle, charakteristiku produktů a definici trhu. Rovněž se zabývá konkurencí a propagací a provozními náklady. Dále se podnikatelský plán zabývá finanční částí projektu a hodnocením rizik. Podnikatelský plán byl sepsán ve [obec] dne 21. 2. 2019 a je podepsán žalobcem a [jméno] [příjmení].

7. Návrhy na provedení důkazů spočívající v účastnickém výslechu žalobce, případně blíže neoznačených svědků soud zamítl. S ohledem na právní hodnocení posuzované věci, tj. primárně zkoumání naléhavého právního zájmu určovací žaloby, má soud za to, že další dokazování by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie řízení. Navržené důkazy se netýkaly prokazování naléhavého právního zájmu, který byl ze strany žalobce tvrzen dostatečně určitým způsobem. Tak jak byl naléhavý právní zájem ze strany žalobce v posuzované věci vymezen, by ani další dokazování nezměnilo právní hodnocení věci ze strany soudu. V této souvislosti tak nebylo nutné ze strany soudu přistupovat k poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi žalobce a právní předchůdkyní žalované byla uzavřena Smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 21. 2. 2019 a Smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 22. 2. 2019. Předtím, než se soud mohl zabývat, zda žalobce řádně odstoupil od smlouvy o podnikatelském úvěru, případně od smlouvy o zřízení zástavního práva, případně zda vrátil poskytnutá plnění související s odstoupením od shora uvedených smluv, musel se v souladu s § 80 o.s.ř. zabývat tím, zda na takovém určení je naléhavý právní zájem.

9. Soudní praxe je ustáleného názoru, že žaloba na určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba učiní než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Určovací žaloby slouží k potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné, dosud nezahájené nebo již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdom 1338/96, ze dne 20. 3. 2002 sp. zn. 20 Cdo 54/2001, nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 11/95, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013).

10. Žaloba na určení není zpravidla opodstatněná tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně za to), řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Jestliže je právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán zpravidla naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu. Jinými slovy řešeno, lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 2. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2147/99).

11. Omezení předmětu určovací žaloby pouze na právní poměr nebo právo není bezdůvodné; žaloba na určení existence jednotlivých právních skutečností, není totiž zpravidla způsobilá zjednat pevný základy pro právní vztahy procesních stran a nemůže tak sloužit k předcházení dalším sporům (procesní ekonomie a prevence). Procesní nárok na určení pouhé právní skutečnosti tak nemá, nestanoví-li zákon výjimečně jinak, v právním řádu oporu. Uvedené ovšem neznamená, že by právní řád vylučoval žaloby na určení právní skutečnosti vůbec; s úspěchem se lze takového určení dožadovat pouze v zákonem upravených případech.

12. Pro hodnocení naléhavého právního zájmu je pro soud rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku.

13. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že otázka platnosti odstoupení od Smlouvy o podnikatelskému úvěru ze dne 21. 2. 2019, ke kterému mělo dojít dne 6. 3. 2019, bude předmětem řízení jako otázka předběžná u Okresního soudu ve [obec], který řeší žalobu žalované na žalobce, na základě které žalovaná požaduje po žalobci dlužné úroky ze smlouvy o podnikatelském úvěru. Žalobce pomocí určovací žaloby nemůže řešit tuto otázku preventivně. Argumentaci žalobce, že určovací žaloba má i preventivní charakter a měla by sloužit jako podklad ohledně dalších žalob a urovnání sporů mezi účastníky nelze brát jako opodstatněnou vzhledem k tomu, že soud vychází ze stavu vyhlášení rozsudku, při kterém bylo známo, že již probíhá řízení u Okresního soudu ve [obec]. Soud má rovněž za to, že žaloba na určení odstoupení od smlouvy o podnikatelském úvěru není způsobilá sjednat pevný základy pro právní vztahy procesních stran a nemůže sloužit k předcházení dalším sporům, o čemž svědčí právě již probíhající řízení u Okresního soudu ve [obec]. V tomto ohledu tak soud postupoval zcela v souladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Tvrzený naléhavý právní zájem není rovněž dán ani na určení, zda žalobce řádně odstoupil od Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 22. 2. 2019. Soud v tomto ohledu vycházel z toho, že žaloba na určení má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty právního vztahu. Soud má za to, že u žalobce není dáno ohrožení práva či případně se nejedná o nejistotu v právním vztahu vzhledem k tomu, že v jeho případě došlo k převodu sporné nemovitosti na jinou osobu, což bylo uvedeno ze strany zástupce žalobce na jednání dne 9. 12. 2021. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že nedošlo ani k provkladování zástavního práva ze strany žalované ke sporné nemovitosti vzhledem k tomu, že tato nemovitost byla převedena na třetí osobu. Soud má dále za to, že není dán naléhavý právní zájem ani na určení, zda žalobce vrátil poskytnutá plnění související s odstoupením od smlouvy o podnikatelském úvěru a od smlouvy o zřízení zástavního práva. Dle soudu rovněž není zřejmé, v čem je dán stav ohrožení práva a nejistoty u žalobce vzhledem k tomu, že ze strany žalované, případně ani jiných osob nedochází k tvrzení, že by snad žalobce poskytnutá plnění v souvislosti s odstoupením od smlouvy o podnikatelském úvěru a od smlouvy o zřízení zástavního práva nevrátil. Rovněž se v tomto případě jedná o určení existence platnosti jednotlivé právní skutečnosti, která není způsobilá sjednat pevný základy pro právní vztahy procesních stran a nemůže tak sloužit k předcházení dalším sporům.

14. S ohledem na výše uvedené soud podanou žalobu ve výroku I. a výroku II. zamítl.

15. Výrok III. je odůvodněn skutečností, že žalovanému náleží náhrada nákladů řízení proti žalobci jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalovaného tvoří odměna za zastoupení ve výši 2 500 Kč/úkon – 3 úkony, tj. 7 500 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, jimiž jsou příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 27. 8. 2019 a účast na jednání před soudem dne 9. 12. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč. Součástí náhrady je též cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 2 664,65 Kč (celkem 406 km při průměrné ceně benzínu 33,80 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb., kulminovaná spotřeba dle TP 6,4 litru [číslo] km = 878,25 Kč a dále základní náhrada za používání vozidla dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí 4,40 Kč/km jízdy = 1 786,40 Kč), náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 ve spojení s § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 000 Kč (10 x započatá půlhodina po 100 Kč). Dále má zástupce žalované nárok na náhradu DPH ve výši 21 %, jíž je zástupce žalované plátcem, ve výši 1 974 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Dále je nutné zástupci žalované přiznat účelně vynaložený náklad za ubytování, a to noc před konaným jednáním ve výši 1 136,76 Kč, přičemž cena ubytování byla zástupcem žalované řádně doložena daňovým dokladem. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 175,41 Kč uložil soud zaplatit žalobci, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).