53 C 161/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa za kterou jedná: anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení 684 150 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 684 150 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 353 336 Kč, kterou spatřoval žalobce v nepřiměřeně dlouho vedeném insolvenčním řízení. Dne [datum] byl rozhodnutím [název soudu] sp. zn. [spisová značka] na majetek žalobce prohlášen konkurz, věc byla skončena až usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ([anonymizováno]) [spisová značka]. Žalobce spatřoval v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě nesprávný úřední postup, neboť mu toto řízení po dobu téměř 19 let znesnadňovalo život. Nepřiměřeně dlouhé řízení mu způsobilo také majetkovou škodu, proto společně s náhradou nemajetkové újmy požadoval také náhradu škody. K ní uvedl, že mu v průběhu insolvenčního řízení vznikl dluh na veřejném zdravotním pojištění, k tomu doložil platební výměry [číslo] [číslo] vydané [anonymizována dvě slova] [země]. Žalobce také uvedl, že tento dluh vznikl v příčinné souvislosti s účinky konkursního řízení, přičemž výše tohoto dluhu se odráží v nepřiměřené délce konkursního řízení. Žalobce pojistné nemohl platit a z tohoto důvodu mu vedle dlužného pojistného rostla také výše penále. Celkem tak žalobce požadoval po žalované zaplatit částku ve výši 684 150 Kč (353 336 Kč jako nemajetkovou újmu a 330 814 Kč jako náhradu škody).

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že nárok žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu je promlčený. Nad rámec uvedeného pak zdůraznila, že otázku přiměřenosti délky řízení je potřeba vždy posuzovat individuálně. Insolvenční řízení vykazovalo značnou míru skutkové a procesní složitosti, řízení nemělo pro žalobce zásadní význam, přičemž žalobce se na průtazích do určité míry sám podílel. S ohledem na uvedené považovala délku insolvenčního řízení za přiměřenou. Ve vztahu k náhradě majetkové újmy žalovaná uvedla, že žalobce dosud tento nárok u žalované neuplatnil.

3. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil podanou žalobu o tvrzení, že složitost případu neodůvodňuje celkovou délku řízení (více než 18 let). Žalobce dále uvedl, že dluh na veřejném zdravotním pojištění mu vznikl v období, ve kterém trvalo konkursní řízení na majetek žalobce. Žalobci tak vznikla v důsledku neuhrazení tohoto dluhu škoda na majetku. Podle žalobce insolvenční správkyně neplnila své povinnosti za žalobce vůči [anonymizována čtyři slova]. Zákonné povinnost žalobce v období 2002 -2020, tj. v době konkursu, přecházely na insolvenční správkyni [titul] [jméno] [příjmení]. Jelikož během konkursního řízení přechází oprávnění nakládat s majetkem na insolvenční správkyni, přešla i povinnost platit pojistné na ni, ta však tuto povinnost neplnila. Dluh na pojistném a penále tak vznikl v příčinné souvislosti s účinky konkursního řízení. Společně s tímto podáním žalobce doložil uplatnění nároku na zaplacení majetkové újmy u žalované.

4. Žalovaná k doplnění žaloby uvedla, že mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody není dána příčinná souvislost. Insolvenční správkyně v průběhu konkursního řízení vyjasňovala spornou výši pohledávek za konkursní podstatou, jak vyplývá z obsahu spisu, avšak při úhradě pohledávek musí insolvenční správce pečlivě zvažovat, zda bude výtěžek konkursní podstaty postačovat k úhradě pohledávek za konkursní podstatou. [anonymizována dvě slova] uplatnila své pohledávky v konkursním řízení několikrát, avšak jelikož výtěžek zpeněžení konkursní podstaty nepostačoval k úhradě všech pohledávek za konkursní podstatou, byla pohledávky [anonymizována dvě slova] uspokojena pouze poměrně, v částce 152 731,19 Kč. Usnesení o zrušení konkurzu nabylo právní moci dne [datum], dluh na pojistném za období od 24. 5. 2019 do 28. 8. 2020 tak nemohl vzniknout v příčinné souvislosti s účinky konkursního řízení.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z předběžného uplatnění nároku žalobce ze dne [datum] (č. l. 3-4) soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým insolvenčním (konkursním) řízením, k tomuto uplatnění došlo dne [datum], přičemž žalobce požadoval po žalované zaplacení celkové částky 353 336 Kč. Z odpovědi žalované ze dne [datum] (č. l. 6) soud zjistil, že žalovaná potvrdila žalobci obdržení jeho podání dne [datum], věcně se však uplatněným nárokem nezabývala. Z platebního výměru [číslo] (č. l. 15-16) soud zjistil, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné ve výši 128 881 Kč do 15 dnů od doručení platebního výměru, neboť žalobce za období od 31. 3. 2013 do 28. 8. 2020 nehradil včas a ve správné výši pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Z tohoto platebního výměru soud rovněž zjistil, že [anonymizována dvě slova] uplatňovala v průběhu konkursního řízení pohledávku na pojistném u insolvenční správkyně. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků na plnou úhradu pohledávek za podstatou však byla pohledávka uspokojena pouze v poměrné výši (uhrazeno bylo 152 731,19 Kč). Z platebního výměru [číslo] (č. l. 17-18) soud zjistil, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit penále ve výši 201 933 Kč, neboť žalobce v období od 31. 3. 2013 do 28. 8. 2020 nehradil řádně pojistné. Z výzvy k došetření [stát. instituce] ze dne [datum] (č. l. 46) soud zjistil, že [stát. instituce] vyzvala stěžovatele touto výzvou k dořešení jeho osobní situace týkající se výkonu samostatně výdělečné činnosti (žalobce neplnil své povinnosti – nepředložil přehled o příjmech a výdajích za kalendářní roky 2002 [číslo], proto byl k [datum] z registru [anonymizováno] vyřazen, avšak pokud doloží skutečnosti svědčící o jiném stavu věci, bude tento stav přehodnocen a opraven). Ze stanoviska žalované ze dne 9. 6. 2022 (č. l. 60-62) soud zjistil, že žalovaná žalobci tímto stanoviskem sdělila, že nepovažuje uplatněné nároky za důvodné. Tvrzená majetková újma (dluh na pojistném a penále) nevznikla podle žalované v příčinné souvislosti s konkursním řízením a nemajetková újma žalobci nevznikla, neboť délka konkursního řízení byla s ohledem na okolnosti věci a její složitost přiměřená.

7. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zjištěn úpadek žalobce a prohlášen konkurs na jeho majetek. Správcem konkursní podstaty byla ustanovena insolvenční správkyně [titul] [jméno] [příjmení] (konečná zpráva ze dne [datum], č. l. 913 spisu [název soudu], ze které rovněž soud zjistil, že pohledávka [anonymizována dvě slova] za konkursní podstatou nebude zcela uhrazena). Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ([anonymizováno]) [spisová značka], byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny správce, přičemž příjmy konkursní podstaty činily 1 966 775,67 Kč, výdaje celkem 2 008 298,48 Kč (z toho výdaje na daně, poplatky a pojistné 200 639 Kč) a zůstatek k rozdělení činil 0 Kč (usnesení nabylo právní moci dne [datum]). Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ([anonymizováno]) [spisová značka], byl konkurs na majetek žalobce zrušen z důvodu, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu; toto usnesení bylo žalobci doručeno 6. 5. 2019, přičemž právní moci nabylo dne [datum].

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] byl zjištěn úpadek žalobce a prohlášen konkurs na jeho majetek; konkursní řízení skončilo usnesením o zrušení konkursu ze dne [datum], neboť majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, s právní mocí dne [datum]. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým konkursním řízením dne [datum], nárok na náhradu majetkové škody dne [datum]. Z připojeného spisu [název soudu] má soud rovněž za prokázané, že insolvenční správkyně poměrně uspokojila pohledávku [anonymizována dvě slova] na zaplacení pojistného, k celkovému uspokojení této pohledávky však z důvodu nedostatku majetku v konkursní podstatě nedošlo.

9. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující zákonná ustanovení.

10. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen„ úřad“). Podle odst. 2 písm. a) je tímto úřadem Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

12. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 téhož ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

16. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

17. Podle § 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

18. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná.

19. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy soud shledal uplatněný nárok s ohledem na námitku žalované promlčeným a ve vztahu k nároku na náhradu škody žalobce dostatečně netvrdil a neprokázal příčinnou souvislost mezi vedeným konkursním řízením a dluhem vzniklým na veřejném zdravotním pojištění (viz dále).

20. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy (resp. přiměřeného zadostiučinění), počátek běhu promlčecí doby (resp. lhůty), v níž musí být tento nárok uplatněn (§ 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.) se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o nemajetkové újmě dozvěděl, tj. kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že ke vzniku nemajetkové újmy došlo. K uplatnění nároku u soudu přitom není třeba znát přesnou výši majetkové či nemajetkové újmy. Postačuje, nabyl-li poškozený vědomost o rozsahu újmy vyjádřitelné v penězích, a to alespoň v přibližné sumě s možností jejího dodatečného zpřesnění v soudním řízení. Nemajetková újma je však čistě subjektivní kategorií, která vzniká v důsledku nepřiměřené délky řízení, a žádné důkazy v tomto ohledu soud v zásadě po poškozeném nepožaduje. Nemateriální újma spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Nemajetková újma tak poškozenému v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikne v okamžiku, kdy poškozený začne délku řízení jako nepřiměřenou pociťovat, tedy zpravidla již v průběhu samotného řízení. O výši nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se však poškozený dozví nejpozději k okamžiku skončení posuzovaného řízení (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4554/2011).

21. V projednávané věci bylo zjištěno, že konkursní řízení skončilo pravomocným usnesením [název soudu] ze dne [datum]; tímto rozhodnutím byl konkurs na majetek žalobce zrušen, neboť majetek podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 6. 5. 2019, přičemž právní moci nabylo 23. 5. 2019. Nejpozději tímto okamžikem (23. 5. 2019) se tak žalobce musel dozvědět o případném vzniku nemajetkové újmy.

22. Žalobce uplatnil nárok na náhradu vzniklé nemajetkové újmy u žalované v souladu s 6 odst. 1 a § 14 zákona č. 82/1998 Sb., a to dne [datum]. Tímto dnem tak došlo ke stavení promlčecí lhůty, jak stanoví § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Podle posledně odkazovaného ustanovení promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Jelikož se žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy dne 23. 5. 2019 a nárok na její náhradu u žalované uplatnil dne 25. 9. 2019, uplynuly mezi tímto uplatněním nároku od vědomosti o vzniku újmy cca 4 měsíce z celkové šestiměsíční promlčecí doby stanovené v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Následně promlčecí lhůta 6 měsíců neběžela (žalovaná věc nevyřídila dříve, promlčecí doba se tak stavila po celých 6 měsíců – viz § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Od 26. 3. 2020 (po uplynutí 6 měsíců od 25. 9. 2019) promlčecí doba opět běžela, avšak žalobce uplatnil nárok u soudu žalobou podanou až dne [datum], tj. cca 4 měsíce od uplynutí celkové promlčecí lhůty. S ohledem na námitku žalované, která ve vztahu k nemajetkové újmě promlčení namítala (§ 610 odst. 1 o. z.), dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je promlčený.

23. Ve vztahu k námitce žalobce, že námitka promlčení vznesená žalovanou, je v rozporu s dobrými mravy, soud uvádí, že námitka promlčení uplatněná [anonymizováno] obecně není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. 30 Cdo 4112/2010). Dle soudu shora uvedené výjimečné okolnosti v projednávané věci dány nebyly. Spíše se jednalo liknavost v podobě procesního postupu na straně žalobce.

24. Ve vztahu k tvrzené majetkové škodě posoudil soud věc následovně.

25. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je obecně zapotřebí současné splnění tří podmínek. Těmito podmínkami jsou i) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávního úředního postupu; ii) vznik škody a iii) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1249/2014).

26. V projednávané věci neshledal soud splněny výše uvedené podmínky.

27. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 7.2015, sp. zn. 29 Cdo 924/2013, vyplývá, že„ ve sporu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem konkursního soudu, spočívajícím v zanedbání dohledu nad výkonem funkce správcem konkursní podstaty, se soud nesmí vyhnout posouzení případných pochybení správce konkursní podstaty při výkonu funkce, neboť otázka, zda správce konkursní podstaty postupoval při výkonu funkce s odbornou péčí, je pro výsledek sporu proti státu určující (nedbalý dohled konkursního soudu ve vztahu ke správci konkursní podstaty, který při výkonu funkce i tak postupoval s odbornou péčí, nemůže být příčinou vzniku škody ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů)“.

28. Přestože žalobce tvrdil, že konkursní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a doložil platební výměry, ze kterých vyplývá povinnost uhradit [anonymizována dvě slova] celkovou částku 330 814 Kč (128 881 Kč jako dlužné pojistné a 201 933 jako penále), nebylo z jeho strany dostatečně konkrétně tvrzeno a prokázáno, a to ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (výzva na jednání dne [datum]), že jím tvrzení škoda (dluh na veřejném zdravotním pojištění) vznikla v příčinné souvislosti s konkursním řízením. Také při jednání dne [datum] soud žalobci sdělil, že ani po doplnění tvrzení (podáním ze dne [datum] a ze dne [datum]) nepovažuje soud za dostatečné tvrzení ve vztahu příčinné souvislosti mezi konkursním řízením a tvrzenou škodou. Soudu tedy stále není zřejmé, jakým konkrétním postupem v insolvenčním řízení měla insolvenční správkyně zanedbat svůj postup, který by vedl ke vzniku majetkové škody na straně žalobce. Z žalobcem doložených platebních výměrů totiž vyplývá, že [anonymizována dvě slova] uplatnila pohledávku vůči insolvenční správkyni [titul] [jméno] [příjmení]; vzhledem k nedostatku finančních prostředků konkursní podstaty však nebylo možné uhradit všechny pohledávky za podstatou v plné výši (z pohledávky [anonymizována dvě slova] bylo uhrazeno celkem 152 731,19 Kč). O zbylé pohledávce rozhodla [anonymizována dvě slova] tak, že žalobci uložila doloženými platebními výměry dlužné pojistné a penále zaplatit.

29. Za vyvrácenou tak považuje soud argumentaci žalobce, podle které neměla [titul] [jméno] [příjmení] jako insolvenční správkyně plnit zákonné povinnosti v průběhu konkursního řízení. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že [anonymizována dvě slova] pohledávku v insolvenčním řízení uplatnila, insolvenční správkyně jí poměrným způsobem uspokojila, avšak jelikož finanční prostředky v konkursní podstatě nepostačovaly k úplnému uspokojení všech pohledávek, byla pohledávka (dluh na veřejném zdravotním pojištění) uspokojena pouze poměrně. Soud proto uzavírá, že podmínky ke vzniku odpovědnosti žalované za škodu spočívající v dlužném pojistném na veřejné zdravotní pojištění dány nebyly.

30. S ohledem na uvedené soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl – výrok I. tohoto rozsudku.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení vzniklo, soud jí proto přiznal vůči neúspěšnému žalobci náhradu hotových výdajů v paušální výši určené podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Výše této paušální náhrady činí 300 Kč za jeden úkon. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně učinila 6 úkonů (dvě písemná podání ve věci samé podle § 1 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky; účast na dvou jednáních podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky a dvě přípravy na jednání podle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky), stanovil soud žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení celkem částku ve výši 1 800 Kč Lhůtu stanovil soud třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) – výrok II. tohoto rozsudku.