53 C 192/2014

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobce: ; celé jméno původního účastníka , narozený dne datum bytem adresa původního účastníka, žalobce, původní účastnice a původní účastnice zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení rozhodčího nálezu

I. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu vydaného dne 27. 6. 2013 rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení] s doručovací adresou [právnická osoba], [obec], [ulice a číslo], pod sp. zn. [číslo], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 33 263 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s ustanovením zástupce [celé jméno původní účastnice] částku 22 634 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice], [datum narození], se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Nymburce dne 31. 10. 2013, domáhala zrušení rozhodčího nálezu vydaného dne 27. 6. 2013 rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení], s doručovací adresou [právnická osoba], [obec], [ulice a číslo] pod spis. zn. [číslo]. Uvedený rozhodčí nález jí měl být doručen dne 31. 7. 2013. Současně s návrhem na zrušení rozhodčího nálezu navrhla původní žalobkyně odložení vykonatelnosti předmětného rozhodčího nálezu. Žalobkyně měla za to, že rozhodčí doložka nezaručuje nestrannost subjektu, který spor rozhoduje. Dále že pro rozhodčí řízení neexistují jasná a transparentní pravidla a spotřebitel je zbaven zásadních práv, která mu zaručují řízení před soudem. Dále se původní žalobkyně domnívala, že rozhodce neměl pravomoc rozhodnout a vydat rozhodčí nález, neboť rozhodčí doložka je absolutně neplatná. Uvedené žalobkyně rovněž namítala i v řízení při prvním úkonu, který jí náležel. Dále původní žalobkyně uvedla, že rozhodce rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právním předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele, neplatnost rozhodčí doložky spatřovala také z důvodu, že je zde rozpor s § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen„ obč. zák.“). Dále uvedla, že byla porušena rovnost stran, byli určeni dva rozhodci, lze pochybovat o jejich nepodjatosti.

2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2014, č. j. 53 C 192/2014-80, byla vykonatelnost rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 6. 2013, vydaného pod spis. zn. 53 C 53902/12, o zaplacení 427 600 Kč s příslušenstvím, odložena do pravomocného skončení řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu vedeného u Městského soudu v Brně pod spis. zn. 53 C 192/2014. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 29. 7. 2014.

3. Dne 14. 7. 2019 původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice] zemřela.

4. Vzhledem k uvedenému vydal Městský soud v Brně dne 24. 2. 2021 usnesení pod č. j. 53 C 192/2014-352, kterým rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno s žalobcem [celé jméno původního účastníka], [datum narození]. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 27. 3. 2021.

5. Žalobce se ztotožnil s důvody pro zrušení tvrzené původní žalobkyní, dále uvedl, že nemohlo dojít k platnému postoupení rozhodčí smlouvy na žalovaného, resp. ani na tu společnost, která byla jakýmsi prostředníkem mezi původním věřitelem a žalovanou. Dále měl žalobce za to, že rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které je podle práva nemožné nebo nedovolené. Dále se žalobce domníval, že smlouva o půjčce uzavřená mezi původní žalobkyní a [jméno] [příjmení] byla smlouvou spotřebitelskou, a takto se na ni muselo nahlížet. Poukazoval na to, že žalovaná jistě uzavírala takového smlouvy opakovaně, přičemž uvedené spotřebitelské smlouvy dále rozhodoval tentýž rozhodce.

6. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že nárok uplatněný neuznává a dle jejího přesvědčení se jedná o tvrzení, jejímž cílem je oddálení povinnosti uhradit dluh. Pokud jde o volbu rozhodce, kterou žalobce zpochybňuje, žalovaná uvedla, že rozhodce byl určen dohodou smluvních stran uzavřenou mezi předchozím věřitelem [jméno] [příjmení], která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti a původní žalobkyní, přičemž rozhodce ad hoc byl jmenován advokát Mgr. [jméno] [příjmení]. Nejedná se o spor se spotřebitelem ani o půjčku podléhající režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jak se žalobce mylně domnívá, rovněž výběr rozhodce proběhl podle transparentních pravidel a podpis původní žalobkyně na dohodě je úředně ověřen. Z uvedeného vyplývá, že rozhodčí doložka byla uzavřena platně a na daný vztah se nevztahuje ustanovení o ochraně spotřebitele. Dále žalovaná uvedla, že v případě postoupení pohledávky přechází na postupníka i právo řešit spor v rozhodčím řízení, byla-li mezi stranami platně sjednaná rozhodčí doložka. Dále se žalovaná neztotožnila se závěrem, že by se mělo jednat o spotřebitelskou smlouvu mezi [příjmení] [příjmení] a původní žalobkyní. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu žalovaná rovněž uvedla, že se nejednalo o plnění, které je podle práva nemožné nebo nedovolené. V této souvislosti poukazovala na skutečnost, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení je dle jejího názoru i názoru Nejvyššího soudu přiměřená. Charakter spotřebitelské smlouvy smlouva o půjčce nemohla získat tím, že byla postoupena subjektu, který v minulosti spotřebitelské úvěry poskytoval, neboť tento subjekt poskytovatelem půjčky původní žalobkyni [celé jméno původní účastnice] nebyl. Pro charakter smlouvy, zda šlo o smlouvu spotřebitelskou či jinou, je rozhodují okamžiku uzavření smlouvy, resp. okamžik, kdy došlo k poskytnutí plnění ve smlouvy dohodnutého, a to bez ohledu na skutečnost, jaká osoba v tomto okamžiku pohledávku vlastní.

7. Provedeném dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], jehož součástí byl rozhodčí spis sp. zn. [číslo], soud provedl listinné důkazy, vztahující se k průběhu rozhodčího řízení. Ze smlouvy o poskytnutí finanční zápůjčky ze dne 13. 9. 2011 soud zjistil, že byla uzavřena mezi věřitelkou [jméno] [příjmení] a dlužníkem [celé jméno původní účastnice]. Předmět smlouvy byl specifikován v čl. 1 jako poskytnutí půjčky v penězích ve výši 230 000 Kč, kdy tato částka měla být rozložena tak, že část půjčky ve výši 42 940 Kč měla být vložena na zde konkrétně specifikovaný účet, částka 22 000 Kč na jiný konkrétně specifikovaný účet, a částka 135 060 Kč na třetí konkrétně specifikovaný účet s tím, že zbývající částka 30 000 Kč byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Jako příslušenství půjčky byl dohodnut jednorázový smluvený úrok ve výši 10 000 Kč Celkem se tak dlužník zavázal zaplatit 240 000 Kč. Ve smlouvě byla dohodnuta doba splatnosti a smluvní pokuta ve výši 0,2 % z půjčené částky a sjednaných úroků za každý i započatý den prodlení. Smlouva byla podepsaná dne 13. 9. 2011, byla opatřena ověřovací doložkou o legalizaci podpisu. V čl. 8 obsahovala dohodu o rozhodčí doložce ve znění, že smluvní strany své majetkové spory, které mezi nimi vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešit v rozhodčím řízení před jiným rozhodcem, kterým jmenují Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta a pro případ, že by se tento rozhodcem z jakéhokoliv důvodu nestal nebo by ztratil způsobilost k výkonu rozhodce, pak rozhodcem jmenují JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, oba na adrese [právnická osoba], se sídlem v [obec], [ulice a číslo] Smluvní strany se dohodly, že žaloba se bude podávat výhradně na adresu [adresa], a že řízení může být pouze písemné a rozhodnutí rozhodce nemusí obsahovat odůvodnění.

9. Dne 20. 4. 2012 původní věřitelka [jméno] [příjmení] postoupila pohledávku za dlužníkem [celé jméno původní účastnice] ze smlouvy o poskytnutí finanční půjčky ze dne 13. 9. 2011 na společnost [právnická osoba], [IČO] (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 4. 2012). Dne 20. 4. 2012 bylo původní dlužnici [celé jméno původní účastnice] oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele na společnost [právnická osoba] (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 4. 2012). Následně pohledávka ve výši 230 000 Kč byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalovanou, a to dne 11. 5. 2012 (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2012).

10. Žalovaná dne 17. 5. 2012 doručila Mgr. [jméno] [příjmení] na adresu [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], návrh na vydání rozhodčího nálezu, kterým by bylo rozhodnuto tak, že původní dlužnici by byla uložena povinnost zaplatit [právnická osoba] s.r.o. částku 427 600 Kč s příslušenstvím. Uvedená dlužná částka se skládala z částky 230 000 Kč na jistině, ze smluveného úroku ve výši 10 000 Kč, ze smluvní pokuty 100 000 Kč, ze smluvní pokuty 57 600 Kč a ze smluvní pokuty 30 000 Kč (žaloba o zaplacení částky 427 600 Kč s příslušenstvím). Dne 18. 5. 2012 rozhodce vyzval původní dlužníci [celé jméno původní účastnice], aby se k podanému návrhu ze strany [právnická osoba] s.r.o. vyjádřila, tj., aby zaujala stanovisko k podané žalobě (výzva žalovanému k zaujetí stanoviska k podané žalobě ze dne 18. 5. 2012). Dne 19. 6. bylo rozhodci doručeno vyjádření [celé jméno původní účastnice], kde tato uvedla, že byla hrubě podvedena, podala žalobu na určení neplatnosti smlouvy o úvěru a zajišťovacího převodu práva, dále podala trestní oznámení pro podvod. Navrhla, aby rozhodce podanou žalobu zamítl v plném rozsahu (vyjádření k žalobě ze dne 15. 6. 2012). V doplňujícím vyjádření ze dne 20. 6. 2012 žalovaná uvedla, že namítá neplatnost rozhodčí doložky, že je v rozporu s normami spotřebitelského práva, dále vznesla námitku podjatosti vůči rozhodcům. Ohledně smluvní pokuty uvedla, že se jedná o lichvu a je to neplatné z důvodu nepřiměřenosti smluvní pokuty (vyjádření k podané žalobě o rozhodčím řízení ze dne 20. 6. 2012). Účastníci řízení byli dne 22. 6. 2012 předvolání k ústnímu jednání v rámci rozhodčího řízení (předvolání k ústnímu jednání ze dne 22. 6. 2012). Usnesením rozhodce ze dne 8. 11. 2012 byl žalované ustanoven v rozhodčím řízení opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátka (usnesení ze dne 8. 11. 2012). Dne 30. 4. 2013 proběhlo jednání u rozhodce mezi účastníky u rozhodčího řízení v rámci sp. zn. [číslo] s tím, že [právnická osoba] s.r.o. byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazů a jednání bylo odročeno na neurčito (protokol z rozhodčího jednání ze dne 30. 4. 2013). Dne 27. 6. 2013 vydal rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci sp. zn. [číslo] rozhodčí nález, kterým ve výroku I. uložil původní dlužníci [celé jméno původní účastnice] povinnost zaplatit [právnická osoba] s.r.o. částku ve výši 327 600 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 240 000 Kč od 16. 1. 2012 až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Dále byla žaloba v části nároku na zaplacení částky ve výši 100 000 Kč zamítnuta. Rovněž bylo výrokem III. rozhodčího nálezu uloženo původní dlužníci [celé jméno původní účastnice] na náhradě nákladů řízení uhradit zástupci [právnická osoba] s.r.o. částku ve výši 32 514,40 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 9. 7. 2013 (rozhodčí nález ze dne 27. 6. 2013).

11. Z daňového dokladu [číslo] (č. l. 274) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] fakturoval [celé jméno původní účastnice] dne 30. 9. 2011 částku 22 000 Kč za služby organizačně hospodářské povahy a služby v oblasti administrativní správy, tj. přípravy podkladů v souvislosti s poskytnutím úvěru. Z výpisu z živnostenského rejstříku [jméno] [příjmení] (č. l. 276) soud zjistil, že od 11. 10. 2013 do 1. 3. 2017 měl [jméno] [příjmení] živnostenské oprávnění pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 12. [právnická osoba] se návrhem ze dne 11. 12. 2020 (č. l. 387-390) u Okresního soudu v Nymburce domáhala nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pro pohledávku ve výši 1 442 394,63 Kč, a to z titulu smlouvy o finanční půjčce na částku 230 000 Kč ze dne 13. 9. 2011. Titulem pro uplatnění takového návrhu byla nepopřená pohledávka z insolvenčního řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesením ze dne 5. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], Okresní soud v Nymburce návrhu [právnická osoba] s.r.o. vyhověl a rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného (v projednávané věci žalobce – [celé jméno původního účastníka]) – pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v obci [obec], a na spoluvlastnickém podílu povinného o velikosti 1/2 na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obci [obec], a to k vymožení pohledávky oprávněné podle vykonatelného upraveného seznamu pohledávek vydaného Krajským soudem v Praze ve věci vedené pod spis. zn. [insolvenční spisová značka] pro uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 442 394, 63 Kč.

13. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žaloba [celé jméno původního účastníka] proti žalované ([právnická osoba]) na zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení], [číslo jednací], ze dne 29. 3. 2021, byla zamítnuta. Rozhodčí nález, jehož zrušení se žalobce domáhal, pocházel rovněž ze smlouvy o poskytnutí o finanční půjčky ze dne 13. 9. 2011 mezi původním dlužníkem [celé jméno původní účastnice] a původní věřitelkou [jméno] [příjmení] Krajský soud v Brně uzavřel, že smlouva mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice] nebyla smlouva spotřebitelská, a to ani skrytě. Dle Krajského soudu v Brně rovněž žalobce nebyl odsouzen k plnění nežádanému a dle tuzemského práva nedovolenému. Dle Krajského soudu v Brně rovněž rozhodčí doložka zavazovala i právního nástupce původního dlužníka a původního věřitele, tj. zavazovala subjekty, které na základě uzavřených smluv o postoupení pohledávek vstoupily do pozice původních smluvních stran. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti shora uvedenému rozsudku byl podán opravný prostředek, tj. uvedený rozsudek dosud nenabyl právní moci.

14. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně si konkrétně okolnosti uzavření smlouvy o půjčce mezi ní a [celé jméno původní účastnice] v důsledku odstupu mnoha let již konkrétně nepamatovala. Co se týče uzavření samotné smlouvy o půjčce, tak s tím jí pomohla třetí osoba, na jejíž jméno si již nepamatuje. Této osobě dávala plnou moc ohledně vyřizování samotné smlouvy. Zda jí prostředky byly vráceny, si nepamatovala. Uvedla, že asi ano. V tom roce 2011 byla v důchodu, půjčky pravidelně neposkytovala, udělala to pouze jednou paní [celé jméno původní účastnice] přes třetí osobu, jinak peníze půjčovala maximálně své rodině, což se jí mnohdy nevyplatilo. Ohledně půjčeného obnosu ve výši 230 000 Kč, tak uvedla, že se jednalo o úspory, které s manželem za celý život našetřili. Dále uvedla, že nikdy nevlastnila žádné živnostenské oprávnění, týkající se půjček. Zopakovala, že takto tu půjčku poskytla pouze 1x. [příjmení] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] jí nic neříkaly.

15. Návrhy na doplnění dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] a zjištěním u rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení], kolik žalovaná vedla obdobných řízení, soud zamítl. Co se týče zjištěním u rozhodce, kolik žalovaná vedla obdobných rozhodčích řízení, tak dle soudu uvedené nebylo pro věc podstatné z toho důvodu, že by uvedené nemělo vliv na posouzení, zda se jednalo o spor ze spotřebitelské smlouvy či nikoliv. Rovněž je na vůli samotné žalované, kde svá rozhodčí řízení vede. Dle soudu bylo dále nadbytečné provádět výslech [jméno] [příjmení], a to s ohledem na zjištěný skutkový stav z dosud provedených listinných důkazů a především z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]. Dle soudu byl zjištěný skutkový stav dostatečný pro právní posouzení charakteru uzavřené smlouvy mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice]. Další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie řízení vzhledem k tomu, že skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem ze soudem provedených důkazů.

16. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

17. Rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] vydal dne 27. 6. 2013 rozhodčí nález sp. zn. [číslo], jímž uložil původní dlužnici [celé jméno původní účastnice] v rozhodčím řízení v postavení žalované povinnost zaplatit žalované ([právnická osoba] s.r.o.), v rozhodčím řízení v postavení žalobkyně, částku 327 600 Kč (součástí této částky byla jistina, úroky a smluvní pokuta) spolu s konkrétně specifikovanými úroky z prodlení. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 9. 7. 2013. Soud vzal za prokázané, že ve věci byla uzavřena smlouva mezi původním věřitelem a původním dlužníkem, tj. [celé jméno původní účastnice] a [jméno] [příjmení]. Vzal za prokázané, že pohledávky z této smlouvy [jméno] [příjmení] postoupila společnosti [právnická osoba] a ta následně tuto pohledávku postoupila žalované, čímž byla navozena aktivní legitimace žalované k uplatnění žaloby v rozhodčím řízení.

18. Žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2013 se původní žalobkyně domáhala zrušení předmětného rozhodčího nálezu s odůvodněním, že rozhodčí doložka je neplatná.

19. Zjištěný skutkový stav podřadil soudu pod následující zákonná ustanovení.

20. Podle § 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen„ ZRŘ“), ve znění účinném v rozhodné době, se strany mohly dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže by strany mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Rozhodčí smlouva se může týkat jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci) nebo všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka). Není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto vztahů jakož i na práva s těmito právy souvisejícími.

21. Podle § 2 odst. 5 ZRŘ rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran, pokud to strany v této smlouvě výslovně nevyloučí.

22. Podle § 3 odst. 1 ZRŘ musí být rozhodčí smlouva uzavřena vždy písemně, jinak je neplatná.

23. Podle § 31 ZRŘ soud zruší návrh kterékoliv strany rozhodčí nález jestliže: a) byl vydán ve věci, u níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu; b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, nebo se na dohodnutou věc nevztahuje; c) se ve věci zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy ani jinak povolán k rozhodování nebo neměl způsobilost být rozhodcem; d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců; e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat; f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému; g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanskému soudním řízení žádat obnovu řízení.

24. Podle § 32 odst. 1 ZRŘ musí být návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, není-li zákonem stanoveno jinak.

25. Zákonem č. 19/2012 Sb., který nabyl účinnosti ode dne 1. 4. 2012, byl novelizován zákon č. 216/94 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů.

26. Do § 31 ZRŘ byly vloženy nové důvody pro zrušení rozhodčího nálezu, a to bod g) rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem h) rozhodčí smlouva, týkající se sporu ze spotřebitelských smluv neobsahuje informace požadované v § 3 odst. 5, popř. tyto informace jsou záměrně nebo v nezanedbatelném rozsahu neúplné, nepřesné nebo nepravdivé.

27. Přechodná ustanovení uvedeného zákona stanovila, že rozhodčí řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vč. řízení v případě sporu ze spotřebitelských smluv se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Platnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle zákona 216/1994 Sb. ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy.

28. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná.

29. Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodčí nález byl [celé jméno původní účastnice] doručen dne 31. 7. 2013 a ta podala žalobu 31. 10. 2013, má soud za to, že žaloba byla podána včas.

30. S ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení novely zákona o ZRŘ, soud posuzoval, kdy bylo zahájeno rozhodčí řízení. To bylo zahájeno dne 17. 5. 2012, tzn. až po účinnosti shora zmíněné novely. Proto se soud musel zabývat povahou uzavřené smlouvy mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice], tj. zda se jednalo o smlouvu spotřebitelskou. Pokud by tomu tak bylo, musel by soud hodnotit dle § 31 písm. g) ZRŘ, zda rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem.

31. Rozhodčí doložku posuzoval soud dle účinného znění před novelou, a to v souladu s přechodnými ustanoveními shora zmíněnými.

32. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že smlouva o půjčce uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice] nebyla smlouvou spotřebitelskou.

33. Dle soudu bylo prokázáno, že tato smlouva byla nesporně podepsána mezi věřitelem a dlužníkem dne 13. 9. 2011. Jejím obsahem byl prokázán projev vůle [celé jméno původní účastnice] jako dlužníka uzavřít smlouvu o poskytnutí půjčky s [jméno] [příjmení] jako věřitelkou. Z žádné formulace ve smlouvě obsažené nevyplynulo, a to ani nevýslovně, že by předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru, že by smluvní strany vystupovaly ve sporu jako podnikatelé. Právní charakter smlouvy o poskytnutí půjčky bylo třeba posoudit dle jejího obsahu, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že bylo dohodnuto poskytnutí finanční půjčky v částce 230 000 Kč. Uvedená ustanovení shora zmíněné smlouvy deklarovaly poskytnutí půjčky. Smluvní strany byly označeny svými rodnými čísly a bydlištěm. Součástí smlouvy bylo rovněž prohlášení [celé jméno původní účastnice], že smlouvu uzavřela na základě ve smlouvě obsažených pravdivých údajů, že podpis smlouvy je vyjádřením její pravé a svobodné vůle a že nejednala v tísni ani za jinak jednostranně nevýhodných podmínek, že s obsahem smlouvy souhlasí a na důkaz předmětného připojuje svůj podpis. Uvedené dle soudu podporuje i svědecký výslech [jméno] [příjmení], ze kterého dle soudu bylo prokázáno, že ta nevlastnila živnostenské oprávnění k poskytování půjček nebo úvěrů, uvedeným se nezabývala. V době uzavření smlouvy byla v důchodu, přičemž obnos ve výši 230 000 Kč našetřili spolu s manželem. Smlouvu s takovým obnosem peněz s cizí osobou uzavřela pouze 1x, a to právě s [celé jméno původní účastnice]. Soud její svědecký výslech hodnotil jako věrohodný, při jejím svědeckém výslechu nebyly zjištěny mimořádné rozpory s ohledem na dosud provedené důkazy, přičemž svědkyně si celou věc již tak dobře nepamatovala, nicméně z její výpovědi bylo patrné, že se poskytováním půjček neživila a že její vůlí bylo uzavřít smlouvu o půjčce.

34. Z její svědecké výpovědi rovněž vyplynulo, že s poskytnutím půjčky jí pomáhala třetí osoba, na jejíž jméno si přesně nepamatovala. O tom, že při uzavírání smlouvy pravděpodobně vystupovala třetí osoba, svědčí i daňový doklad vystavený od [jméno] [příjmení], který fakturoval [celé jméno původní účastnice] dne 30. 9. 2011 částku 22 000 Kč za služby organizačně hospodářské povahy a služby v oblasti administrativní správy, tj. přípravy podkladů v souvislosti s poskytnutím úvěru. Dle soudu však, přestože by došlo mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice] k uzavření smlouvy v důsledku zprostředkování takového kontaktu v důsledku třetí osoby, nelze takovou skutečnost hodnotit tak, že by v důsledku tohoto zprostředkování byla smlouva o půjčce mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice] smlouvou spotřebitelskou, uzavíranou ze strany dodavatele v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní smlouvy o dílo, případně i jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dle odst. 2 téhož ustanovení dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle soudu bylo zcela jasně prokázáno, že při uzavírání smlouvy [jméno] [příjmení] nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, a proto je nutné uzavřít, že se nejednalo o spotřebitelskou smlouvu, nýbrž o smlouvu o půjčce mezi dvěma fyzickými osobami.

35. Součástí smlouvy byla platně sjednaná rozhodčí doložka, ve které byl způsobem zcela určitým a srozumitelným sjednán konkrétní rozhodce, tudíž rozhodčí doložka byla dohodnuta za podmínek vymezených usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod číslem 121/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

36. Soud se dále zabýval námitkou žalobce, zda rozhodčí doložka zavazovala rovněž nástupce původní věřitelky, tj. v projednávané věci žalovanou. V souladu s § 2 odst. 5 ZRŘ rozhodčí smlouva váže právní nástupce stran, pokud to strany ve smlouvě výslovně nevyloučí. Ze smlouvy o půjčce dohoda o vyloučení právního nástupnictví nevyplynula. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4788/2016, vyplývá, že smlouva o postoupení pohledávek je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv nebo povinností i v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, z něhož plynoucí práva a povinnosti byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což řešil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 24. července 2013, sp. zn. 33 Cdo 2975/2012, kde dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti ve smyslu § 107a o. s. ř. i v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, z něhož plynoucí práva byla postoupena právě na základě této smlouvy o postoupení pohledávek, když rozhodnutí o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu ovlivní, zda se postupník bude moci domáhat svých práv z rozhodčího nálezu či nikoli. Vázanost rozhodčí doložkou pro právní nástupce jednoznačně vyplývá jak z § 2 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, tak z § 524 odst. 2 obč. zák. a není podstatné, zda se jedná o univerzální nebo singulární sukcesi. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že smluvní strany vázanost rozhodčí doložkou výslovně nevyloučily, pak i na základě shora uvedeného lze učinit jednoznačný závěr o vázanosti rozhodčí doložky pro právní nástupce, tj. v důsledku postoupení pohledávky za [celé jméno původní účastnice] až na žalovanou, přešla na žalovanou práva a povinnosti vyplývající z rozhodčí doložky.

37. Na základě shora uvedeného soud uzavírá, že nebyl naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. g) ZRŘ, tj. že by rozhodce nebo stálý ozhodčí soud rozhodoval spory ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem, a to z toho důvodu, že se nejednalo o spor ze spotřebitelské smlouvy, jak bylo podáno v odůvodnění výše.

38. Dále k argumentům, že rozhodčí nález měl být zrušen z toho důvodu, že žalobce byl odsouzen k plnění nežádanému a dle tuzemského práva nedovolenému, tak uvedený důvod dle soudu rovněž prokázán nebyl.

39. Argumentace žalobce, že rozhodčí nález jej zavazuje k plnění, které je podle práva nemožné nebo nedovolené. Tu nemožnost a hlavně nedovolenost žalobce spatřuje ve výši smluvních pokut a (0,2 % denně, dále 15 % z jistiny dluhu) a dále výši úroku na roční bázi 60 % p. a. Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že uvedené je tedy v rozporu s dobrými mravy. Dle soudu však taková argumentace neobstojí, a to ve světle názoru, který prezentoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2010 sp. zn. 32 Cdo 761/2009, kde konstatoval, že otázkou možnosti zrušení rozhodčího nálezu zavazuje-li k plnění, které je v rozporu s dobrými mravy, se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 30. 10. 2009 spis. zn. 33 Cdo 2675/2007, kde dovodil, že rozhodčí nález z tohoto důvodu zrušit nelze. Dále dodal, že vycházel z povahy rozhodčího řízení, jehož smyslem je přenesení projednávání a rozhodování určitého druhu sporu ze soudu na rozhodce, a z důvodu, pro který může být rozhodčí nález zrušen, lze dovodit, že úmyslem zákonodárce bylo vyloučit soudní přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu, tj. správnosti skutkových zjištění a právního posouzení věci. Měl-li by soud v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu přezkoumávat jeho věcnou správnost, pozbyla by smyslu právní úprava rozhodčího řízení. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že rozhodce nenalézá právo, ale tvoří závazkový vztah k zastoupení stran. Jeho moc není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Soud má tedy za to, že z důvodu uvedeného v § 31 písm. f) ZRŘ nelze přezkoumávat skutkové ani právní závěry rozhodčího nálezu (mezi které by mohl patřit i závěr o výkonu práva na poskytnutí plnění v rozporu s dobrými mravy). Soud tedy uzavírá, že nelze zrušit rozhodčí nález s odůvodněním, že výkon práva naplněný podle něho přiznané odporuje dobrým mravům a je tak podle tuzemského práva nedovolené.

40. S ohledem na shora uvedené soud podanou žalobu výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

41. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalované náleží náhrada nákladů řízení proti žalobci jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalované tvoří odměna za zastoupení ve výši 1 500 Kč/úkon – 11 úkonů, tj. 16 500 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, jimiž jsou příprava a převzetí zastoupení, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 24. 2. 2014, vyjádření k žalobě ze dne 26. 2. 2014, vyjádření žalovaného ve věci samé ze dne 19. 1. 2015, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 10. 2. 2017, odvolání, vyjádření ve věci samé ze dne 10. 4. 2018, účast na jednání před soudem dne 1. 7. 2021, vyjádření ve věci samé ze dne 24. 8. 2021, účast na jednání před soudem dne 9. 9. 2021 a účast na jednání před soudem dne 3. 5. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) advokátního tarifu v celkové výši 3 300 Kč. Součástí náhrady je též cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 3 410 Kč (cesta na jednání 1. 7. 2022, 175 km při průměrné ceně motorové nafty 27,20 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., kulminovaná spotřeba dle TP 6,6 litru [číslo] km = 315 Kč a dále základní náhrada za používání vozidla dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí 4,40 Kč/km jízdy = 770 Kč, cesta na jednání 9. 9. 2022, 175 km při průměrné ceně motorové nafty 27,20 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., kulminovaná spotřeba dle TP 6,6 litru /100 km = 315 Kč a dále základní náhrada za používání vozidla dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí 4,40 Kč/km jízdy = 770 Kč, cesta na jednání 3. 5. 2022, 175 km při průměrné ceně motorové nafty 36,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., kulminovaná spotřeba dle TP 6,6 litru [číslo] km = 417 Kč a dále základní náhrada za používání vozidla dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. činí 4,70 Kč/km jízdy = 823 Kč), náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 ve spojení s § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč (18 x započatá půlhodina po 100 Kč). Dále má zástupce žalované nárok na náhradu DPH ve výši 21 %, jíž je zástupce žalované plátcem, ve výši 5 253 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále je nutné žalované přiznat náhradu zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 3 000 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 33 263 Kč uložil soud zaplatit žalobci, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

42. Výrok III. je odůvodněn tím, že dle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníku právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Původní žalobkyni [celé jméno původní účastnice] byl ustanoven zástupce, kterému ze strany soudu byla vyplacena odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 22 634 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl v tomto řízení plně neúspěšný, jelikož žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů, které platil, částku 22 634 Kč. Uvedená částka je patrná z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2020 č. j. 53 C 192/2014-340, které nebylo právní moci dne 1. 12. 2020. Žalobce do řízení vstoupil jako procesní nástupce [celé jméno původní účastnice], která ztratila procesní subjektivitu. Podle § 107 odst. 4 o. s. ř. žalobce vstoupil do řízení a musel tak přijmout stav, jaký tu byl v době jeho nástupu. Úprava procesního nástupnictví tak vychází z toho, že nástupce vstupuje nejen do hmotněprávních, ale i do procesních vztahů předchůdce. U žalobce nebyly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ani od soudních poplatků nebyl osvobozen, a proto mu soud tedy uložil výrokem III., aby hradil náklady státu ve výši shora uvedené.