53 C 23/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 12 786 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 986 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z této částky od 8. 1. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 15. 1. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 8 800 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 860,65 Kč od 8. 1. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 860,65 Kč od 15. 1. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 18. 11. 2020 k [název soudu] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 786 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 27. 11. 2017 uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. Žalovaná obdržela dne 27. 11. 2017 částku 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s celkovými poplatky ve výši 14 800 Kč v šedesáti týdenních splátkách po 600 Kč. Na svůj dluh však zaplatila toliko 22 014 Kč. Pohledávka představovaná nesplacenou jistinou ve výši 9 846,65 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně a zákonným úrokem z prodlení byla postoupena žalobkyni a je předmětem tohoto řízení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.):

4. Dne 27. 11. 2017 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru ve výši 20 000 Kč, když tuto částku měla splácet v týdenních splátkách po 600 Kč společně s úroky a poplatky v souhrnné výši 14 800 Kč, tj. 74 % jistiny. Úrok byl sjednán ve výši 23,72 % ročně. Prověření úvěruschopnosti žalované lze dle předložené karty zákazníka považovat za dostatečné. [příjmení] byla žalované předána v hotovosti v den uzavření smlouvy (bod 1.2 smlouvy). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni dne 29. 11. 2019 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení žalované ze dne 29. 11. 2019, podací lístek z 13. 12. 2019). Žalovaná byla k zaplacení svého dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020 (výzva, podací lístek z 1. 5. 2020). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila celkem částku 22 014 Kč.

5. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 11. 2017 platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) ve výši 20 000 Kč. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 14 800 Kč, tj. 74 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 74 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu (58 týdnů). Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. [spisová značka] vydaný ve skutkově i právně obdobné věci).

6. Jelikož žalovaná obdržela na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 20 000 Kč, je povinna ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „ poplatky“ ve výši 30 % jistiny, tj. 6 000 Kč. Zaplatila-li žalovaná celkem 22 014 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 3 986 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 986 Kč Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o příslušenství, žalovaná se zavázala po splatnosti dále platit úrok 23,72 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud jí proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala.

7. Žaloba však musela být zamítnuta v části 8 800 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnější žalované náklady nevznikly.