54 C 11/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 31 842 Kč s příslušenstvím – úvěr <b>I. </b> Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 31.842 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31.842 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá. <b>II. </b> Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 9. 2022, doplněnou podáním ze dne 16. 2. 2023, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 31.842 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne [datum] distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytoval na žádost žalované peněžní prostředky. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v souhrnné výši 19.100 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná byla povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč; současně se žalovaná zavázala uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 3.820 Kč a úrok ve výši 20 % měsíčně (po splatnosti sluhu činil úrok 15 %); úrok v daném případě činil 51.249 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla mezi účastníky ujednána povinnost žalované hradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc; smluvní pokuta v daném případě činila 605 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh žalovaná uhradila částku 43.832 Kč, žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné částky v celkové výši 31.842 Kč a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ve které byl žalobce označen jako úvěrující a žalovaná jako klient. K uzavření smlouvy došlo distančně pomocí prostředků komunikace na dálku za užití unikátních přihlašovacích údajů a následným odkliknutím souhlasu s obsahem smlouvy. Na základě smlouvy byl úvěrující povinen na požádání klienta opakovaně poskytnout ve prospěch účtu uvedeného klientem ve smlouvě finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 50.000 Kč. Klient se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.820 Kč pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni každého předcházejícího kalendářního měsíce, přičemž minimální splátka činila 300 Kč. Mezi účastníky byl dále sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky, v případě zesplatnění celého úvěru poté ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku. Pro případ prodlení klienta s úhradou dluhu byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Dle úvěrové smlouvy měl být úvěr poskytován na účet č. [bankovní účet].

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná uvedla, že je starobní důchodce, žije ve vlastním domě a její příjem činí 13.300 Kč. Výdaje činily 6.200 Kč, z toho 3.000 Kč na obživu, 3.000 Kč na bydlení a 200 Kč na ostatní záležitosti. Příjmy a výdaje byly ověřeny předložením výplatního dokladu ke starobnímu důchodu. Totožnost žalované byla ověřena zasláním fotokopie občanského průkazu.

6. Ve prospěch účtu uvedeného ve smlouvě č. [bankovní účet] byla v období od [datum] do [datum] poskytnuta z účtu žalobce č. [bankovní účet] částka v celkové výši 19.100 Kč (dne [datum] částka 5.000 Kč, dne [datum] částka 2.100 Kč, dne [datum] částka 2.450 Kč, dne [datum] částka 450 Kč, dne [datum] částka 1.450 Kč, dne [datum] částka 650 Kč, dne [datum] částka 2.000 Kč, dne [datum] částka 450 Kč, dne [datum] částka 200 Kč, dne [datum] částka 700 Kč, dne [datum] částka 1.650 Kč, dne [datum] částka 2.000 Kč).

7. Dle sdělení [právnická osoba], [IČO], je majitelem účtu č. [bankovní účet] osoba odlišná od žalované. Majitel účtu je jedinou osobou s dispozičním právy k označenému účtu.

8. Za účelem přehledu o dlužné částce, úhradě, úrocích a dalších poplatcích žalobce vystavoval na jméno žalované výpisy z účtu (a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Úrok činil celkovou částku 52.149 Kč, smluvní pokuta činila 605 Kč, úhrada žalované činila 43.832 Kč.

9. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu. Upomínka byla odeslána dne [datum].

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru.

20. Účet, na který byly jednotlivé platby ze strany žalobce poskytovány, není účtem žalované. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru však žalovaná jasně označila účet, na který mají být jednotlivé platby poskytovány a tento účet následně byly jednotlivé platby připisovány.

21. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. V posuzované věci žalovaná sice předložila žalobci přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak informace poskytnuté žalovanou nebyly ze strany žalobce dostatečně zkoumány a ověřovány. Příjem žalované byl dostatečně zjištěn a ověřen předložením ústřižku o výplatě starobního důchodu, žádný další zdroj příjmů žalovaná ani neuvedla. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce na ověření výdajů žalované zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalované, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Žalovaná nepředložila jediný doklad svědčící o tom, že její výdaje dosahují tvrzené výše, a co je podstatné, žalobce nevyvinul žádnou snahu směřující ke zjištění skutečných výdajů žalované. Naopak vycházel z obecných statistických dat, která ale nejsou schopna podat dostatečně individualizované informace o žadateli úvěru (žalované). Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost žalované uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

23. Žalobce tedy postupoval zcela formálně a žalované poskytl revolvingový úvěr, aniž by se alespoň pokusil zjistit informace o jejích reálných příjmech a výdajích. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

25. Soud proto uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

26. Ve světle uvedeného by proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalovaná čerpala částku v celkové výši 19.100 Kč, na svůj dluh uhradila 43.832 Kč a na její straně tedy nevznikl neoprávněný majetkový prospěch, jež by byla povinna vydat žalobci.

27. Z důvodu shora vyložených proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.