54 C 114/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem: Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem: Jméno advokáta B, sídlem Adresa advokáta B o ochranu držby před rušením

I. Zamítá se žaloba požadující, aby žalovanému bylo uloženo, aby byl povinen zdržet se jakéhokoli svévolného rušení držby žalobkyně spočívající v rušení poklidného užívání přízemí domu č.p. Anonymizováno, k.ú. adresa, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, včetně celého suterénu domu, dům je součástí pozemku parcely č. hodnota - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 130 m2, jehož součástí je stavba adresa a pozemek parcelní č. hodnota – zahrada ochr. pásmo nem. kult. pam. zóny, rezervace, nem. nár. kult. pam. zemědělský půdní fond o výměře 343 m2, vše v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsáno u právnická osoba pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota, zejména je povinen se zdržet vstupování do částí nemovitosti, které má žalobkyně ve svém držení na základě služebnosti věcného břemene doživotního a bezplatného užívání zřízené v darovací smlouvě ze dne 5. 4. 2022 bez předchozího svolení žalobkyně, dále je žalovaný povinen se zdržet vykazování návštěv žalobkyně z předmětných nemovitostí a bránění návštěvám žalobkyně ve vstupu do předmětných nemovitostí, dále je žalovaný povinen zdržet se zamykání dveří na zahradu a je povinen žalobkyni umožnit nerušené užívání zahrady a suterénu předmětných nemovitostí.

II. Žalobkyně je p o v i n n a uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení částku ve výši 8.655 Kč, a to do 3 dnů od právním moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalovaného, tituly před jménem jméno FO, advokáta, se sídlem AK adresa.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2026 se žalobkyně domáhala ochrany držby před rušením. Dne 5. 4. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným „Darovací smlouvu se smlouvou o zřízení věcného břemene“, na jejímž základě žalobkyně žalovanému darovala nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí u právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa na LV číslo hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa. Jedná se o následující nemovité věci: pozemek p. č. hodnota, druh pozemku zahrada o výměře 343 m2; a pozemek p. č. hodnota, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří o výměře 130 m2, jehož součástí je stavba určená k bydlení adresa, č. p. Anonymizováno, stojící na pozemku p. č. hodnota; vše zapsané v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota pro katastrálním území adresa a obec adresa. /dále také jen jako „dar“, případně jen jako „nemovité věci“, případně jen jako „Darovací smlouva“/. V katastru nemovitostí je uveden jako výlučný vlastník výše uvedených nemovitých věcí žalovaný. Žalobkyně je matka žalovaného. V souladu s ustanovením článku II. Darovací smlouvy je žalobkyně oprávněna doživotně a bezplatně užívat přízemí domu č.p. Anonymizováno, k. ú. adresa, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, včetně celého suterénu domu, dům je součástí pozemku parcely č. hodnota - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 130 m2, jehož součástí je stavba adresa a pozemek parcelní č. hodnota – zahrada ochr. pásmo nem. kult. pam. zóny, rezervace, nem. nár. kult. pam. zemědělský půdní fond o výměře 343 m2, vše v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsáno u právnická osoba pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota. Předmětná nemovitost, jakož i trvalé bydliště žalovaného se nacházejí ve městě Brně, tudíž místně příslušným soudem k projednání předmětné věci je Městský soud v Brně. Dále žalobkyně uvedla ve svém návrhu na ochranu rušené držby, že žalovaný, syn žalobkyně a současný vlastník domu, opakovaně a svévolně narušuje držbu žalobkyně, v užívání předmětných nemovitostí žalobkyni brání a svémocně ruší její držbu předmětných nemovitostí, a to zejména tím, že: „Žalovaný zamknul dveře ze suterénu na dvůr a zahradu objektu, klíč od dveří žalobkyni nedal, a tím znemožnil žalobkyni užívat zahradu a fakticky i suterén, který je sice přístupný i z přízemí domu, ale do suterénu vedou příkré schody (vysoké schodnice a točité schody bez možnosti se čehokoli přidržet), po kterých se žalobkyni špatně chodí. Žalobkyně má v suterénu prádelnu a uloženu zeleninu a zavařeniny. Do suterénu tak fakticky také nemůže chodit a užívat jej.“ „Bez dovolení vstupuje do pokojů žalobkyně. Když jej žalobkyně vyzve, aby prostory, které užívá, opustil, odmítá odejít, slovně žalobkyni napadá, křičí na ni a vyvolává konflikty. Vyhazuje její návštěvy, narušuje její soukromí a pokojné bydlení.” „K poslednímu incidentu došlo dne 14. 4. 2026, kdy žalovaný bez ohlášení ve večerních hodinách někdy kolem 22:30, otevřel dveře do kuchyně, vstoupil za práh kuchyně, přičemž žalobkyně se snažila dveře zavřít a vyzývala žalovaného, aby kuchyň opustil. Žalovaný tlačil do otevřených dveří. Dveře se otevírají dovnitř kuchyně, žalobkyně se je snažila zavřít a opakovaně vyzývala žalovaného, aby odešel, že tam nemá co dělat. Žalovaný dal nohu do dveří, aby je nemohla zavřít a tlačil do dveří, aby zůstaly otevřené. Žalovaný na opakovanou výzvu žalobkyně nereagoval a hovořil přímo k panu jméno FO, kterého vykazoval z domu. Zvýšeným hlasem žalovaný vyzýval pana jméno FO, aby bezodkladně opustil dům, pokud se tak nestane do půlhodiny, zavolá policii. I když se tak nestalo a žalovaný policii nezavolal ani poté, co pan jméno FO dům neopustil, byla celá situace pro žalobkyni velmi nepříjemná a ze strany žalovaného se jednalo o zcela nepřijatelné násilné chování. O tomto rušení držby ze strany žalovaného se žalobkyně dozvěděla téhož dne, neboť mu byla osobně přítomna.“ 2. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále také jen jako „o. z.“/, „držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav“.

3. Jednání žalovaného je svévolné, bez právního důvodu a zásadně zasahuje do pokojné držby žalobkyně. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala, aby svého jednání zanechal, ale bezvýsledně. Žalobkyně nemá jiný prostředek rychlé ochrany než tuto žalobu na ochranu držby, neboť žalovaný v rušení pokojné držby žalobkyně pokračuje. Jedná se o dlouhodobý nepříznivý stav, ve kterém se společný život žalobkyně a žalovaného v předmětných nemovitostech nachází. Tento stav je trvající a dlouhodobě neudržitelný. S ohledem na výše uváděné skutečnosti a trvající konflikty vyvolávané ze strany žalovaného, podala již žalobkyně k Městskému soudu v Brně žalobu na určení vlastnického práva v důsledku odvolání daru pro nevděk žalovaného. Věc je vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka. Žalovaný s manželkou, jméno FO, žalobkyni značně omezovali v užívání předmětných nemovitostí i v minulosti. Poté, co zjistili, že žalobkyně podala žalobu na vrácení daru pro nevděk, intenzita jejich nevhodného – „trestného“ chování vůči žalobkyni vzrostla. Žalobkyně nehlásí každou věc, ale když už nesmí mít ani návštěvu, které u ní přespí, domáhá se touto cestou svých „občanských“ práv. Žalobkyně žádá, aby žalovaný a jeho manželka nevstupovali do žalobkyní užívaných prostor, nebrali – nezcizovali věci žalobkyně, které pak vyhodí nebo uklidí, pro ni nevýhodně. Dále žalobkyně žádá, aby žalovaný odemkl sklepní dveře, aby mohla užívat suterén domu, dvůr a zahradu. Dále žalobkyně žádá, aby žalovaný v případě potřeby byl povinen umožnit použití brány. Žalobkyně dále uvádí, že nemá v předmětné nemovitosti žádné nebezpečné přístroje a netrpí demencí. Žaloba je podávána v zákonné lhůtě 6 týdnů od posledního rušení držby podle § 1008 občanského zákoníku. Dne 14. 4. 2026 byl osobou vykazovanou žalovaným z předmětných nemovitostí pan jméno FO, žijící tč. v Rakousku, který skutečnosti, kterým byl přítomen, a které jsou popsány výše, může prokázat svou svědeckou výpovědí.

4. Podáním ze dne 1. 6. 2026 se k návrhu vyjádřil žalovaný, když uvedl, že žalobkyně se svým žalobním návrhem se domáhá ochrany držby před rušením, což podává tak, že žádá ochranu před tím, aby nerušil její poklidné užívání přízemí domu, zdržel se vstupování do části domu, který užívá, zdržel se vykazování jejích návštěv či bránil návštěvám, zdržel se zamykání dveří na zahradu a umožnil jí nerušené užívání zahrady a suterénu. Podstatné je, že nic z uvedeného vůči žalobkyni nečiní, naprosto nijak ji neomezuje a žaloba tak v žádném případě není důvodná a jde ze strany žalobkyně o čistě účelový krok. V tomto směru žalobkyně již dříve podala žalobu na určení, že nemovitost je jejím vlastnictvím (odvolala dar), kdy koneckonců sama uvádí, že se tak stalo a dané řízení je vedeno u nadepsaného soudu pod sp. zn. spisová značka. Jediným důvodem, proč žalobkyně podává aktuálně žalobu o ochranu držby, je snaha o účelové vyvolání dojmu, že ji žalovaný v domě utiskuje a o toto chce opřít důvodnost odvolání daru. Nic takového se však neděje. Žalobkyně, která je matkou žalovaného, mu předmětné nemovitosti darovala na základě darovací smlouvy ze dne 5. 4. 2022. Není však důvodné odvolání daru, není důvodná ani žaloba na ochranu držby, neboť žádnou její držbu naprosto nějak neruší. V daných nemovitostech žije, a to společně se svou manželkou. V nemovitostech žije i žalobkyně. Nemovitost je rodinný dům, fakticky jsou v ní dvě „jednotky“ (byť nejsou jako jednotky formálně vymezeny, jde v podstatě o dvě samostatné domácnosti – v přízemí bydlí žalobkyně, v druhé domácnosti v patře bydlí on s manželkou). Dále žalovaný uvedl že je pravdou, že soužití s žalobkyní je v posledních letech velmi komplikované, vztahy mezi nimi nejsou dobré a příčina toho je ve velmi podivném a útočném chování žalobkyně. Je to žalobkyně, která se vůči jeho osobě nechová vždy zcela korektně. Žalobkyně často křičí, a bohužel činí určité naschvály (např. hromadění nepotřebných věci (v podstatě odpadu) ve společných prostorách v domě či na zahradě; výhružky že „nechá celou zahradu zavést hlínou“; nedostatečná starost o jejího psa, kdy jej dlouhou dobu nechává bez venčení a také se stává, že matka odejde z domu a nechá jej otevřený a bez dozoru). Pokud žalobkyně tvrdí, že zamyká dveře a znemožňuje jí užívat zahradu a suterén, tak toto není pravdou, žalobkyni nikdy v užívání těchto prostor nebránil. Žalobkyně v tomto směru ani neuvádí dostatečná tvrzení, kdy se tak mělo stát či za jakých okolností, těžko se tak může blíže vyjádřit, co má konkrétně na mysli. Neurčitá tvrzení nemohou dostačovat k vyhovění žalobě. Kauza „zamknutí“ se může týkat nejvýše toho, že se často stává, že žalobkyně odejde z domu, přičemž nechá odemčeny, a dokonce dokořán otevřeny, dveře – ať už dveře vstupní nebo zadní dveře do zahrady. Opakovaně se stalo, že přišel domů, žalobkyně doma nebyla, nicméně dveře byly zkrátka dokořán otevřeny. V takových situacích logicky dveře do domu zavře a zamkne. Rozhodně tímto však není žalobkyni nijak bráněno v užívání jakékoliv části její nemovitosti. Dále žalovaný uvedl, že není pravdou, že bych proti vůli žalobkyně vstupoval do části domu, který obývá (přizemní byt), zdržoval se zde a odmítal prostory opustit. Právě naopak – jak uvádí výše, žalobkyni se naopak vyhýbá, protože je to ona, která na něho křičí, chová se vulgárně, a to v podstatě vždy, když na sebe např. narazí na společné chodbě či na zahradě. Zcela zkreslený je pak popis žalobkyně toho, že je jí bráněno, aby v domě měla návštěvy. Faktem je, že je poměrně častá přítomnost cizích lidí v domě. Samozřejmě nic nebrání tomu, aby žalobkyně ve svém bydlišti přijímala návštěvy (a v tomto jí nikdy nijak neomezoval), nicméně situace je poměrně závažnější – v domě se často pohybují různí lidé, a to i v době, kdy žalobkyně doma vůbec není. Děje se např. to, že žalobkyně nechává různé osoby vstupovat do domu zadním vchodem ze zahrady, i když doma sama není. Různé osoby se pak v domě zdržují i do pozdních hodin či přes noc. Pakliže měla žalobkyně jakoukoliv návštěvu ve svém bytě, nikdy se nestalo, že by její návštěvu vyhazoval. Žalovaný zcela popírá, že by jakýmkoliv způsobem narušoval držbu žalobkyně. Je to žalobkyně, která se bohužel chová zcela zmatečně, útočně a agresivně, a jemu i jeho manželce velmi znepříjemňuje bydlení v nemovitosti., vyhrocení situace řešila i policie. Aktuální žalobu považuje za nedůvodnou a zcela účelovou s jediným cílem – pokusit se vylepšit svou procesní situaci v rámci její žaloby o určení nemovitosti po odvolání daru. Tvrzení žalobkyně v žalobě jsou však velmi kusá, v mnoha směrech obecná a neurčitá a zejména nejsou nijak prokazována. Žalobkyně se zjevně snaží pouze zneužít institutu žaloby o ochranu rušené držby. Soužití s žalobkyní není jednoduché a jejich vztahy nejsou příliš dobré. Přesto všechno je to jeho matka, a ačkoliv je její jednání často za hranou, on se snaží konfliktům předcházet. Nikdy se nechoval tak, jak popisuje, tedy v rozporu s dobrými mravy.

5. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení, jež jsou obsažena v žalobě, předložila soudu níže uvedené listinné důkazy, z nichž soud zjistil podstatné skutečnosti pro daný spor.

6. Z Darovací smlouvy ze dne 5. 4. 2022 soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně se žalovaným, přičemž v rámci této smlouvy byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, na jejímž základě žalobkyně žalovanému darovala nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí u právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa na LV číslo hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa, jedná se o následující nemovité věci: pozemek p. č. hodnota, druh pozemku zahrada o výměře 343 m2; a pozemek p. č. hodnota, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří o výměře 130 m2, jehož součástí je stavba určená k bydlení adresa, č. p. Anonymizováno, stojící na pozemku p. č. hodnota; vše zapsané v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota pro katastrálním území adresa a obec adresa.

7. Z Vyrozumění o provedení vkladu do Katastru nemovitostí ve věci sp. zn. Anonymizováno soud zjistil, že je zapsáno ve prospěch žalobkyně věcné břemeno užívání, jež plyne z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 5. 4. 2021.

8. Z listiny označené jako Odvolání daru dárcem pro nevděk ze dne 11. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému odvolání daru pro nevděk, kde uvedla, že ve smyslu ust. § 2072 zák. č. 89/2012 Sb., dárkyně odstupuje od darovací smlouvy ze dne 5. 4. 2022 pro nevděk obdarovaného a vyzývá obdarovaného syna pana jméno FO k vrácení daru. Dárkyně pak v této listině uvedla konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaného vůči dárkyni.

9. Z podacího archu právnická osoba ze dne 14. 11. 2025 je zřejmé, že zásilka obsahující výzvu dárkyně k vrácení daru byla odeslána dne 4. 11. 2025 pod číslem Anonymizováno 10. Z žaloby žalobkyně na určení vlastnického práva vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. spisová značka soud zjistil, že u zdejšího soudu je vedeno řízení na určení vlastnického práva k nemovitosti, což uvedl i právní zástupce žalobkyně, a tato věc je vedena pod sp. zn. spisová značka, kde byla nařízena usnesením čj. spisová značka mediace, a to dne 27. 2. 2026 a řízení bylo na tři měsíce přerušeno. V současné době je v dané věci učiněno podání ze strany žalovaného, ve kterém je uvedeno, že žalobkyně Jméno žalobkyně odmítla mediaci, a tedy mediační řízení bylo ukončeno.

11. Z Čestného prohlášení pana jméno FO, nar. datum, adresa, soud zjistil, že tento je kamarád žalobkyně, a měl potřebu se vyjádřit k situaci odehrávající se v jejím životě. Uvedl, že od konce roku 2025 je její situace v domě neúnosná, syn jméno FO jí dělá ze života peklo, bez jejího souhlasu vstupuje do jejích místností, když mu v tom chce zabránit, přetahuje se s ní o dveře, bere jí věci, tvrdí, že je nemocná. Uzamkl suterén domu, aby nemohla přímo na zahradu, kde má pohřbené psy a popel otce a babičky a zamezil jí přístup k vodě. Jeho manželka jí nadává a on má zato, že jednání syna a jeho rodiny zasahuje do lidských práv žalobkyně.

12. Dle § 177 odst. 1 o.s.ř., domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15ti dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

13. Dle § 178 o. s. ř., v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

14. Dle § 180 odst. 1 o. s. ř., ve věci samé rozhoduje soud usnesením.

15. Dle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

16. Dle § 988 odst. 1 občanského zákoníku, držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

17. Dle § 1003 občanského zákoníku, držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

18. Dle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

19. Soud po provedeném dokazování a po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

20. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18, kde Ústavní soud přehledně shrnul svou dosavadní judikaturu k řízení o žalobě z rušené držby dle § 176 a násl. o. s. ř., když uvedl, že „podle § 177 o. s. ř. musí žalobce prokázat, že žalovaný svémocně ruší držbu. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. V důvodové zprávě se k tomuto řízení podává, že žaloba směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Rozhoduje se o faktickém stavu (důležitý je "prvek fakticity"), soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu – v řízení se nezkoumá oprávněnost držby. Ústavní soud ani při aplikaci výše uvedeného omezeného testu ústavnosti (posouzení, zda rozhodnutí o žalobě z rušené držby mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole) neztrácí uvedený smysl žaloby z rušené držby (ochrana posledního stavu držby a její navrácení) ze zřetele. Obecný soud nezkoumá v řízení o žalobě z rušené držby předběžné hmotněprávní otázky (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3074/17 ze dne 20. 12. 2017). Uvedené řeší soud případně až v následném petitorním řízení (o určení vlastnického práva, vydání neprávem zadržované věci, její součásti, vyklizení prostor atp.), vyvolaném žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní.“ 21. Soud se nejdříve musel z moci úřední zabývat tím, zdali žaloba byla podána včas, tedy v rámci lhůty explicitně uvedené v § 1008 občanského zákoníku, neboť se jedná o hmotněprávní podmínku této žaloby. Není-li právo v této lhůtě uplatněno, zanikne. K zániku práva pak soud přihlíží ex offo i bez námitky žalované. Toto ustanovení upravuje kombinovanou prekluzivní lhůtu. Obě prekluzivní doby běží a končí nezávisle na sobě a platí, že skončí-li běh jedné z nich, dražební ochrana prekluduje, a to i v případě, že žalobkyni stále běží druhá prekluzivní lhůta. Subjektivní prekluzivní lhůta činí šest týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší. Rozhodný je okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo k ohrožení nebo rušení jeho práva. Současně však musí být splněna podmínka, že se žalobkyně dozvěděla i o osobě, která držbu žalobkyně ohrožuje nebo ruší, kdy znalostí osoby se rozumí to, že žalobkyně tuto osobu může identifikovat pro účely zahájení řízení. Pro počátek běhu subjektivní lhůty je tak rozhodný okamžik, kdy žalobkyně získá znalost o obou těchto skutečnostech.

22. Soud ze samotného tvrzení žalobkyně, podpořeného i skutkovým zjištěním, vyplývajícím z provedeného dokazování, (čestné prohlášení pana jméno FO) zjistil, že žalovaný započal se zásahy do držby užívacího práva žalobkyně už na konci roku 2025. Z žaloby na určení vlastnického práva k nemovitosti soud zjistil, že tato byla podána k Městskému soudu v Brně dne datum, kdy již k tomuto datu měla žalobkyně zato, že její držbu žalovaný ohrožuje. V posuzované věci však došlo ze strany žalovaného k vykazování návštěv žalobkyně a bránění návštěvám žalobkyně ve vstupu do domu, dále zamykání dveří na zahradu, což vyplynulo z návrhu na ochranu rušené držby, kdy k poslednímu incidentu došlo 14. 4. 2026, a tedy návrh, který byl podán dne 12. 5. 2026, byl podán ve lhůtě, kdy subjektivní lhůta 6 týdnů k podání žaloby počne běžet od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, tato počala běžet dne 14. 4. 2026, kdy jednání žalovaného dostoupilo takové intenzity, že ho žalobkyně vnímala jako nevděk za situace, kdy mu darovala danou nemovitost, v níž jí zůstalo zřízeno toliko věcné břemeno užívání, a cítila, že její držba je z jeho strany rušena. V posuzované věci se žalobkyně dozvěděla o rušení držby 14. 4. 2026, kdy žalobkyně popsala poslední konflikt mezi ní a jejím synem a toto jednání, jež podrobně popsala v žalobě, vnímala jako ohrožení její pokojné držby nemovitosti, tedy její možnosti užívat nemovitost pokojně. Jelikož byla žaloba podána dne 12. 5. 2026, neuplynula prekluzivní lhůta k jejímu podání.

23. Žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního pokojného stavu držby a k jeho navrácení. Podmínkou úspěchu žaloby z rušené držby je zjištění poslední faktické držby žalobce a její svémocné rušení žalovaným ve smyslu ust. § 178 o. s. ř. Nejde o žalobu o právu, kterou by se žalobkyně domáhala petitorní ochrany, ale jedná se naopak o žalobu o faktickém stavu, kterou se žalobkyně domáhá posesorní ochrany. Posesorní ochrana může být poskytnuta žalobkyni i tam, kde je zjevné, že jí žádné subjektivní právo nepřísluší. Soud se tedy nezabývá (a v řízení se proto ani neprokazuje), zda jde o řádnou, pravou a poctivou držbu, podstatným je prokázání poslední držby ve smyslu posledního pokojného stavu. Podmínkou úspěchu žaloby z rušené držby je tak prokázání toho, že žalobkyně byla držitelem práva (že je před zásahem žalovaného pokojně vykonávala) a že toto právo žalovaný ke dni rozhodnutí ruší. Předmětem ochrany držby dle těchto ustanovení tedy není ochrana práva, ale ochrana pokojného stavu. Žalobkyně se svým návrhem domáhala uložení povinnosti žalovanému, aby tento se zdržel veškerých zásahů do držby užívacího práva žalobkyně, a to užívacího práva k nemovité věci. Aktivní legitimace pro podání takovéto žaloby tedy žalobkyni náleží, neboť tato patří tomu, kdo věc (právo) držel, avšak další držba mu byla zcela znemožněna; svou podstatou by šlo o žalobu reivindikační (obdobná žalobě podle § 1040 o. z.). Žalobkyně se tak domáhá ochrany držby svého práva, spočívající v uložení povinnosti žalovanému nerušit (konkrétním způsobem uvedeným v žalobním petitu) výkon držby žalobkyně. V takovém případě je třeba na danou věc aplikovat § 1003 o. z., neboť svou podstatou se jedná o žalobu negatorní (obdobná žalobě podle § 1042 o. z.), to znamená že aktivní legitimace přísluší subjektu, jehož držba trvá, ale je rušena. Soudy mají poskytnout prozatímní ochranu jen takové držbě, která po určitou dobu před podáním žaloby trvala a měla znak pokojnosti. (Svoboda, K. a kolektiv, Občanský soudní řád, 2. vydání, Praha: právnická osoba, 2017, st. 746). Z důvodů shora vyložených proto soud v prvé řadě zkoumal poslední existenci držby. Je zcela zjevné, že žalobkyně darovala nemovitost žalovanému a drží právo doživotně a bezplatně užívat přízemí domu na adrese adresa.

24. Pro úplnost poté soud uvádí, že tímto rozhodnutím je řešen faktický stav mezi účastníky pouze prozatímně. Z § 180 o. s. ř. vyplývá, že usnesení, jímž soud poskytuje ochranu držbě, je formálně vzato rozhodnutím ve věci samé, nikoliv specifickým předběžným opatřením. Přesto má jen relativní (provizorní) podstatu, protože soud se při projednání věci omezí jen na zjištění existence faktické držby a jejího svémocného rušení. Soud nepřihlíží k případným námitkám o právu k držbě a o povaze držby (Svoboda, K. a kol., Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, str. 746). Rozhodnutí o žalobě posesorní proti rušení držby nevytváří překážku věci rozhodnuté pro pozdější negatorní žalobu (Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, § 1003).

25. Z listinného důkazu odvolání daru je zcela zřejmé, že žalobkyně po konfliktu se synem se rozhodla dne 11. 11. 2025 odvolat dar pro nevděk a uvedla, že ve smyslu ust. § 2072 odstupuje od darovací smlouvy ze dne datum. Tuto výzvu odeslala žalobkyně žalovanému dne 14. 11. 2025. Následně pak podala žalobu na určení vlastnického pravá k Městskému soudu v Brně, která je vedena pod sp. zn. spisová značka. Čestné prohlášení pana jméno FO, kamaráda žalobkyně, mělo prokázat, že žalovaný se vůči žalobkyni chová v rozporu s dobrými mravy, když v tomto čestném prohlášení bylo popsáno jeho chování vůči žalobkyni.

26. Soud upustil od nařízení jednání ve věci, neboť už na základě skutkových tvrzení žalobkyně a žalovaného, které vyhodnotil, dospěl k závěru, že výslech svědků není pro rozhodnutí a učinění závěrů v dané věci třeba. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným dochází poslední dobou k výměně názorů ohledně užívání dané části domu, k níž má žalobkyně zřízeno doživotní a bezplatné užívání, ale i ohledně možnosti pohybovat se v okolí domu, na zahradě, případně ohledně pohybu osob v daném domě a jeho bezprostředním okolí. Tyto konflikty však jsou na bázi verbální výměny názorů a nezasahují do práv žalované doživotně a bezplatně užívat přízemí domu ani užívání zahrady, tím méně pak do možnosti žalobkyně přijímat ve své části nemovitosti návštěvy dle vlastního rozhodnutí. Žalobkyně nadále v daném domě bydlí, tedy ho užívá, soud má zato, že žalovaný dostatečně přesvědčivě popsal soudu, že pokud se dostane se žalobkyní do konfliktů, ohledně formy jejího užívání dané nemovitosti, tak je veden vůli ochránit její osobu, případně nemovitost samotnou. Ze žádaného listinného důkazu nevyplynulo, že by žalobkyni bylo bráněno užívat nemovitost a zahradu, případně přijímat návštěvy v předmětné nemovitosti. Lze míti za to, že kdyby soud předvolal ke slyšení pana jméno FO, jeho výslech by neobsahoval nic jiného, než uvedl ve svém čestném prohlášení, avšak tyto uvedené skutečnosti dle názoru soudu nesvědčí pro to, aby soud mohl žalobě na ochranu držby před rušením vyhovět, neboť soud má za to, že držba žalobkyně není ze strany žalovaného, vůči němuž byla směřována, žádným způsobem rušena. Konflikty, které žalobkyně popsala, nejsou takové intenzity, aby je soud nevyhodnotil toliko jako běžná nedorozumění mezi společnými uživateli jednoho domu a aby mohl na tyto pohlížet jako na omezování – rušení držby žalobkyně ze strany žalovaného. Z důvodů výše uvedených tedy žalobu v celém rozsahu zamítl.

27. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na náhradu nákladů právního zastoupení. Jde o odměnu advokáta ve smyslu vyl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v celkové výši 8.655 Kč, jež sestává z těchto úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě (viz § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 AT). Dále se jedná o paušální náhradu hotových nákladů ve výši 900 Kč - 2x 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu DPH ve výši 1.155 Kč, celkem je tedy povinna žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8.655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Celkové náklady řízení -------------------------------------------- Odměna - 2300 Kč x 2 + 21% DPH Režijní paušál (450) 450 Kč x 2 + 21% DPH Soudní poplatek - 2000 Kč x 1 Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH : 7500 Kč DPH 21% : 1155 Kč Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH : 8655 Kč 28. Tyto náklady je žalobkyně povinna uhradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalovaného, tituly před jménem jméno FO, advokáta, se sídlem AK adresa. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.