54 C 120/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou: titul. jméno příjmení sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5.060,14 Kč s příslušenstvím - faktura

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 1.060,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 728,80 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 51,34 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba žalobce, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 4.000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.060,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z důvodu nezaplacené ceny pronájmu koncového zařízení modemu anonymizováno 7 slov) a anonymizováno 7 slov (číslo) a částky 4.000 Kč jako smluvní pokuty za nevrácení koncových zařízení. Žalobce svůj nárok odůvodnil tak, že právnická osoba, IČO se žalovaným uzavřela dle ust. § 63 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů dne datum, smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky.

2. Žalovaný však nehradil sjednanou cenu za pronajaté zařízení, konkrétně 140 Kč á měsíc, kterou mu právnická osoba (vč. ceny ostatních sjednaných služeb a souvisejících poplatků) řádně účtovala níže uvedenými daňovými doklady: daňový doklad číslo s datem splatnosti dne datum, ze kterého je požadována cena 225,82 Kč, připojovací poplatek ve výši 98,99 Kč (nárok popsán níže) a poplatek za kvalifikovanou instalaci technikem ve výši 403,99 Kč (nárok popsán níže); daňový doklad číslo s datem splatnosti dne datum, ze kterého je požadována cena 140 Kč; daňový doklad číslo s datem splatnosti dne datum, ze kterého je požadována cena 140 Kč; a daňový doklad číslo s datem splatnosti dne datum, ze kterého je požadována v návaznosti na dobropisování daňovým dokladem číslo s datem splatnosti dne datum jen ponížená cena, tj. částka 51,34 Kč.

3. K prokázání výše uvedených skutečností předložil žalobce k důkazu smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, vč. VOP a ceníku, zakázkový list, výpis z klientského účtu, daňový doklad č číslo, daňový doklad č číslo, daňový doklad číslo daňový doklad č číslo, daňový doklad č číslo. V rámci Smlouvy byl dále mezi právnická osoba a žalovaným sjednán v souvislosti s připojením žalovaného ke službám elektronických komunikací tzv. připojovací poplatek ve výši 98,99 Kč. Předmětný poplatek byl žalovanému, jak je uvedeno výše, řádně vyúčtován daňovým dokladem číslo. V souvislosti s připojením žalovaného ke službám elektronických komunikací si žalovaný u právnická osoba dále objednal kvalifikované připojení služeb technikem, popř. jiný zásah technika související se sjednanými službami. Žalovaný byl při sjednání těchto služeb informován o jejich zpoplatnění dle Ceníku právnická osoba, se kterým souhlasil. Dne datum byla technikem právnická osoba poskytnuta na adrese přípojného místa ulice a číslo, obec, sjednaná služba, která byla následně žalovanému řádně vyúčtována daňovým dokladem číslo jak je uvedeno výše.

4. Dále žalobce uvedl, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, využil žalobce svého práva dle čl. 2 číslo VOP a odstoupil od Smlouvy dopisem ze dne datum zaslaným žalovanému v souladu s ustanovením čl. 2 VOP. V rámci odstoupení od Smlouvy byla žalovanému poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byl žalovaný upozorněn na povinnost vrátit zařízení, jak je uvedeno níže. V souladu s ustanovením čl. 7 VOP byl žalovaný povinen nepoškozené a funkční zařízení vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě právnická osoba či jeho zasláním na adresu distribučního skladu právnická osoba. Pro případ nevrácení zařízení si v rámci Smlouvy sjednala právnická osoba se žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný zařízení právnická osoba nevrátil, byl žalovaný povinen uhradit právnická osoba smluvní pokutu dle ceníku právnická osoba ve výši 4.000 Kč. K vrácení zařízení i zaplacení smluvní pokuty byl ze strany právnická osoba (popř. jejího právního zástupce) žalovaný opakovaně vyzýván.

5. Žalobce prokázal výše uvedené skutečnosti těmito důkazy: odstoupení od smlouvy, výzva k úhradě a vrácení zařízení.

6. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dne datum žalovaného k zaplacení shora uvedené dlužné částky.

7. S ohledem na datum vzniku právního poměru posuzoval soud právní poměr mezi účastníky podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Na základě žalobcem předložených důkazů bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, IČO a žalovaným byla uzavřena smlouva o elektronických komunikacích číslo. Aktivní legitimace žalobce vznikla z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl, co do částky za pronájem modemu, tedy do částky 1.060,14 Kč, když tento nárok posoudil soud jako důvodný, neboť žalovaný nehradil řádně sjednanou cenu za pronajaté zařízení, konkrétně 140 Kč á měsíc, kterou mu právnická osoba účtovala daňovými doklady. Jednalo se o daňový doklad č číslo, daňový doklad č číslo, daňový doklad číslo daňový doklad číslo daňový doklad číslo. V rámci smlouvy byl dále mezi právnická osoba a žalovaným sjednán v souvislosti s připojením žalovaného ke službám elektronických komunikací tzv. připojovací poplatek ve výši 98,99 Kč. Předmětný poplatek byl žalovanému, jak je uvedeno výše, řádně vyúčtován daňovým dokladem číslo. V souvislosti s připojením žalovaného ke službám elektronických komunikací si žalovaný u právnická osoba dále objednal kvalifikované připojení služeb technikem, popř. jiný zásah technika související se sjednanými službami. Žalovaný byl při sjednání těchto služeb informován o jejich zpoplatnění dle Ceníku právnická osoba, se kterým souhlasil. Dne datum byla technikem právnická osoba poskytnuta na adrese přípojného místa ulice a číslo, obec, sjednaná služba, která byla následně žalovanému řádně vyúčtována daňovým dokladem číslo. (§ 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.) Strany smlouvy si za pronájem tohoto modemu sjednaly měsíční nájemné ve výši 70 Kč měsíčně. Žalobce částky za pronájem řádně vyúčtoval, žalovaný však dle tvrzení žalobce dlužnou částku neuhradil. Žalovaný neprokázal ani netvrdil, že by své smluvní povinnosti splnil, nebo se jich jinak zbavil. Proto soud v této části žalobě vyhověl. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit požadovaný úrok z prodlení, kdy tento nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2012 Sb.

9. Soud však nevyhověl žalobě, co do požadavku na zaplacení částky 4.000 Kč, jako smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného koncového zařízení. Vzhledem ke skutečnosti, že smluvní pokuta byla zakotvena v ustanovení čl. 7. všeobecných obchodních podmínek, které je nazváno„ vrácení přijímacího zařízení“, aplikoval soud závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ve kterém Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Ujednání ve všeobecných obchodních podmínkách navíc pouze na výši smluvní pokuty odkazuje, není nijak zvýrazněno, či zřetelně odděleno. V uvedeném ohledu je nutné aplikovat i ustanovení § číslo až § 1819 zákona č. 89/2012 Sb., ze kterých je rovněž zjevné, že se k ustanovením odchylujícím se od zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží (§ 1812 odst. 2 citovaného zákona). Z uvedených důvodů tak soud co do částky 4.000 Kč žalobu zamítl.

10. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů soudního řízení, neboť žalovaný byl v řízení více úspěšný, a to v rozsahu 58 %, a proto by mu příslušela náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto mu nebyly přiznány. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první o. s. ř.).