54 C 124/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta Ph. Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 369 252,36 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je p o v i n e n do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 229.448,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 229.448,49 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 139.803,87 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 50.204,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 34.900,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.269,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 369.252,36 Kč od 25. 7. 2023 do 6. 12. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139.803,87 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 356.672,16 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 10.657,20 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, z a m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 27. 2. 2024, doplněnou podáním ze dne 10. 6. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 369.252,36 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi předchůdcem žalobce, , právnická osoba, . (dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne 26. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 370.949 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně a poplatky dle smlouvy a sazebníku předchůdce žalobce v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byl předchůdce žalobce oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti, dostal se do prodlení s úhradou dluhu a předchůdce žalobce proto prohlásil úvěr za okamžitě splatný s účinností k 27. 8. 2022. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil 137.900,51 Kč, po postoupení pohledávky uhradil 3.600 Kč. S účinností ke dni 1. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, který se proto podanou žalobou domáhal zaplacení částky 369.252,36 Kč (sestávající z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 356.672,16 Kč, připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 10.657,20 Kč a poplatků ve výši 1.923 Kč) a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 50.204,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 34.900,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.269,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 369.252,36 Kč od 25. 7. 2023 do 6. 12. 2023, úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 356.672,16 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 10.657,20 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku předchůdce žalobce soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl dne 26. 6. 2021 závazkový vztah, na základě kterého předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 370.949 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace dluhů žalovaného; konsolidovaným dluhem byl splátkový úvěr na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 349.441 Kč; ve zbylé části se jednalo o nově poskytnutý úvěr. Úvěr byl splatný nejpozději do 15. 8. 2029, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6.378 Kč. Mezi účastníky smlouvy byl dále sjednán úrok ve výši 14,99 % ročně a povinnost žalovaného hradit poplatky a ceny dle sazebníku žalobce.

5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný uvedl údaje o své osobě a svých majetkových a sociálních poměrech. Z tohoto dokumentu se podává prohlášení, že žalovaný byl ke dni žádosti o poskytnutí úvěru svobodný, žil u rodičů a byl zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou od 2. 6. 2019. Příjem žalovaného činil 14.277 Kč, výdaje činily 0 Kč.

6. Z dokumentu označeného jako posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a v interní evidenci, vždy s negativním výsledkem. Jelikož žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč, byly na základě sdělených dat a interních informací banky včetně využití statistických údajů stanoveny výdaje žalovaného na částku 5.857 Kč. Dotazem do systému CCB předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný hradí splátky ve výši 5.911 Kč a 1.200 Kč; nové splátkové zatížení by proto činilo 7.578 Kč.

7. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu činil v červnu 2020 částku -106,52 Kč, v červenci 2022 částku -301,39 Kč a v srpnu 2022 částku -74,79 Kč.

8. Z obratové historie na účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný za období od 11. 9. 2020 do 15. 7. 2022 uhradil 137.900,51 Kč.

9. Z dopisu ze dne 26. 7. 2022, který je označen jako poslední výzva k úhradě dlužné částky, soud zjistil, že předchůdce žalobce upozornil žalovaného na opakované prodlení s úhradou pravidelných splátek s tím, nechť je dluh uhrazen nejpozději do 27. 8. 2022.

10. Z dopisu ze dne 27. 8. 2022 soud zjistil, že předchůdce žalobce s ohledem na opakované prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek rozhodl o okamžité splatnosti celkového dluhu ke dni 27. 8. 2022.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2022 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobce s účinností k 1. 12. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

12. Z dopisu ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobce. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dopis byl odeslán žalovanému dne 13. 12. 2022.

13. Z výzvy k plnění ze dne 21. 11. 2023 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na dluh ze smlouvy o úvěru v celkové výši 492.444,31 Kč a vyzval jej k úhradě dluhu nejpozději do 6. 12. 2023. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla odeslána žalovanému dne 21. 11. 2023.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

15. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

23. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry.

24. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

25. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, toto má několik fází. V prvé řadě je věřitel povinen zjistit, jaká je majetková, výdělková a sociální situace dlužníka. Typicky se tak děje zjišťováním údajů o dlužníkovi (věk, rodinný stav, zaměstnání, vyživovací povinnost apod.) a dále zjišťováním příjmů a výdajů dlužníka. Předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je v produktivním věku, je zaměstnaný na dobu neurčitou, žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Příjem žalovaného byl rovněž zjišťován přímo od žalovaného; průměrný měsíční příjem se pohyboval na částce přibližně 14.277 Kč. Reálné výdaje žalovaného však předchůdce žalobce nezjišťoval. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč a žalovaný namísto zjištění, jaké částky žalovaný pravidelně vynakládá na bydlení a další nezbytné potřeby, přistoupil ke zjištění údajů pomocí interních dat a statistického modelu.

26. Skutečnost, že je žalovaný zaměstnaný, nebyla ověřena předložením pracovní smlouvy, avšak lze přisvědčit žalobci, že předchůdce žalobce jako osoba, která pro žalovaného vedla běžný účet, měla vědomost o pravidelném příjmu žalovaného, který byl tvořen mzdou ve výši přibližně 14.277 Kč. Příjmy žalované tedy byly dostatečně ověřeny z výpisů z běžného účtu žalovaného. Jelikož ale žalobce nezjišťoval, jaké jsou reálné výdaje žalovaného, nemohl žádné údaje ani ověřovat. Žalobce pouze nahlédl do insolvenčního rejstříku, registru CBCB a CCB.

27. Další fází posouzení úvěruschopnosti je hodnocení zjištěných a ověřených údajů od dlužníka. Zde bylo povinností předchůdce žalobce porovnat ověřené informace o příjmu žalovaného s ověřenými informacemi o jejich výdajích, to vše v kontextu zjištěných a ověřených informací o sociální situaci žalovaného. Předchůdce žalobce však nezískal, a tedy ani neověřil žádné informace o výdajích žalovaného, nemohl proto řádné porovnat příjmy a výdaje žalovaného tak, aby zjistil jeho reálné volné měsíční prostředky. Proto žalobce ani nemohl řádné posoudit, zda žalovaný bude schopen uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách.

28. Nutno dodat, že z výpisů z účtu žalovaného za červen až srpen 2020, tj. před uzavřením smlouvy o úvěru, se podává, že zůstatek žalovaného na konci měsíce byl vždy záporný. Předchůdce žalobce jako osoba, která pro žalovaného vedla běžný účet, tak měla alespoň částečný přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Poskytl-li proto předchůdce žalobce úvěr žalovanému s tím, že po konsolidaci úvěrů dojde k navýšení měsíčního splátkového zatížení žalovaného, a přitom věděl, že výdaje žalovaného každý měsíc převyšují jeho příjmy, jednal zcela neobezřetně a ledabyle.

29. Předchůdce žalobce tedy před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem nezjistil a neověřil výdaje žalovaného a údaje, které měl k dispozici, vyhodnotil zcela nedostatečně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

30. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

31. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

32. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 370.949 Kč, žalovaný na dluh uhradil 141.500,51 Kč (137.900,51 Kč před postoupením pohledávky, 3.600 Kč po postoupení pohledávky). Žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 229.448,49 Kč. V rozsahu rozdílu mezi žalovanou částkou 369.252,36 Kč a přiznanou částkou 229.448,49 Kč, tj. co do částky 139.803,87 Kč poté soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, přičemž v této částce jsou promítnuty i žalobou uplatněné nároky na poplatky a připisované úroky, které však žalobci nenáleží, neboť jsou uplatňovány z titulu absolutně neplatné smlouvy o úvěru; z tohoto důvodu byl také zamítnut nárok žalobce na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 34.900,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.269,97 Kč, úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 356.672,16 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 10.657,20 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení.

33. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je poté odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za první prokazatelně odeslanou výzvu považovat výzvu k plnění (předžalobní upomínku) ze dne 21. 11. 2022, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru nejpozději do 6. 12. 2023.

34. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaný je od 7. 12. 2023 v prodlení.

35. Podle § 1970 o. z. má žalobce počínaje dnem 7. 12. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části úroků z prodlení, tedy co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 50.204,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 369.252,36 Kč od 25. 7. 2023 do 6. 12. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139.803,87 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, soud nárok žalobce jako nedůvodný zamítl.

36. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

37. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

38. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 369.252,36 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 50.204,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 34.900,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.269,97 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 369.252,36 Kč od 25. 7. 2023 do 24. 9. 2024 v kapitalizované výši 64.947,93 Kč (od 25. 7. 2023 do 6. 12. 2023 z částky 369.252,36 Kč v kapitalizované výši 20.485,91 Kč, od 7. 12. 2023 do 24. 9. 2024 z částky 229.448,49 Kč v kapitalizované výši 27.628,11 Kč, od 7. 12. 2023 do 24. 9. 2024 z částky 139.803,87 Kč v kapitalizované výši 16.833,91 Kč), úrok ve výši 14,99 % ročně z částky 356.672,16 Kč od 25. 7. 2023 do 24. 9. 2024 v kapitalizované výši 62.693,38 Kč a úrok ve výši 14,99 % ročně z částky 10.657,20 Kč od 25. 7. 2023 do 24. 9. 2024 v kapitalizované výši 1.873,24 Kč, tj. částka v celkové výši 585.142,02 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 257.076,60 Kč (229.448,49 Kč + 27.628,11 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 328.065,42 Kč (139.803,87 Kč + 50.204,28 Kč + 34.900,86 Kč + 1.269,97 Kč + 20.485,91 Kč + 16.833,91 Kč + 62.693,38 Kč + 1.873,24 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 43,93 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 56,07 % předmětu řízení. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému (úspěch v rozsahu 12,14 %) by proto náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. se z obsahu spisu nepodávají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.