54 C 132/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/1 zastoupená advokátkou: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 o neplatnost výpovědi z nájmu bytu

I. Žalobní návrh, jímž se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z podnájmu v bytě č. , hodnota, nacházejícím se v druhém nadzemním podlaží bytového domu č. p. , Anonymizováno, , č. or. , Anonymizováno, na , adresa, , daná žalovanou žalobci dne 29. dubna 2023, je neplatná, se z a m í t á.

II. Žalobce je p o v i n e n uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12.342 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalované, Mgr. , jméno FO, , advokátky se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 30. 5. 2023 se žalobce domáhal určení, že výpověď z podnájmu v bytě č. , hodnota, , nacházejícím se ve 2. nadzemním podlaží bytového domu č.p. , Anonymizováno, , č.or. , Anonymizováno, , na , adresa, (dále jen „byt“ nebo „předmětný byt“), daná žalovanou žalobci, je neplatná. Uvedl, že žalobce jako podnájemce a žalovaná jako nájemce uzavřeli dne 12. 10. 2022 podnájemní smlouvu na dobu určitou do 31. 10. 2027; vlastníkem bytu je dle žalobce Městská část , adresa, -, Anonymizováno, . Dne 10. 5. 2023 žalobce obdržel výpověď podnájemní smlouvy, která nebyla odůvodněna a byla podepsána , jméno FO, , která je uvedena v podnájemní smlouvě jako jednatel ke komunikaci. Výpovědní lhůta byla stanovena do 31. 5. 2023. Proti výpovědi podal žalobce písemné námitky, a to emailem , jméno FO, ; k námitkám se žalovaná nevyjádřila. Podmínky výpovědi nebyly v podnájemní smlouvě upraveny, dle žalobce se proto forma a důvody výpovědi řídí § 2286 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Výpověď dle žalobce nesplňuje zákonné náležitosti a nebyla podepsána oprávněnou osobou; je proto neplatná. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaná neměla právo s žalovaným uzavřít smlouvu o podnájmu, neboť s žalobcem v bytě nikdy nebydlela a není známo, zda vlastník bytu umožnil žalované uzavírat podnájemní smlouvy v rámci jejich nájemního vztahu. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi žalobce spatřuje v tom, že podnájmem je naplněna jedna ze základních životních potřeb, a to potřeba bydlení; žalobce nemá náhradní bydlení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 24. 7. 2023, doplněným podáním ze dne 30. 10. 2023. Uvedla, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť úpravu § 2290 o.z. na podnájemní vztah nelze aplikovat, protože podnájemní vztah má slabší povahu než vztah nájemní a podnájemce proto nemůže požívat stejné ochrany jako nájemce. I přes uvedené je však žaloba nedůvodná. Výpověď byla podepsána , jméno FO, , která byla ze strany žalované zplnomocněna ke všem úkonům spojeným se správou předmětné bytové jednotky. Žalovaná popřela, že by od žalobce obdržela jakoukoliv odpověď na výpověď z nájmu; námitky, o kterých hovoří žalobce, neobdržela. Není rovněž pravdivé tvrzení žalobce o řádném plnění povinností plynoucí z podnájemní smlouvy. Vztah mezi účastníky se změnil po oznámení žalované o zvýšení nájemného v souladu se sjednanou inflační doložkou, žalobce ale odmítl hradit zvýšené nájemné a nadále jej hradí v původní výši; nadto snížil nájemné za červenec 2023 z důvodu pokuty za parkování. Výpověď byla důvodná, když ke dni podání výpovědi žalobce dlužil částku 8.638 Kč (částečné plnění za 3 měsíce). Jelikož výpověď podnájemního vztahu nepodléhá tak přísné úpravě jako u nájmu bytu, postupovala žalovaná v souladu s právní úpravou, která umožňovala dát žalobci výpověď z podnájmu bez uvedení důvodu. Stejně tak žalovaná nebyla povinna poučit žalobce o možnosti vznést námitky a podat žalobu na určení neplatnosti. Pokud byla ve výpovědi uvedena nesprávná výpovědní doba, pak je třeba se řídit zákonnou úpravou, kdy obecná výpovědní doba je 3 měsíce; podnájemní vztah skončil k 31. 8. 2023. Žalovaná závěrem zdůraznila, že v dané věci není na straně žalobce dán naléhavý právní zájem.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami.

4. Z podnájemní smlouvy ze dne 12. 10. 2022 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem. V záhlaví byla jako osoba pověřená pronajímatelem ke komunikaci označena , jméno FO, , nar. , datum, . Předmětem podnájmu byla bytová jednotka č. , hodnota, o velikosti 2+1 nacházející se ve 2. nadzemním podlaží bytového domu na , adresa, . Podnájemní vztah byl sjednán na domu určitou od 1. 11. 2022 do 31. 10. 2027 s možností dalšího prodloužení. Podle článku 10 mohl podnájemní vztah dle této smlouvy skončit uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána. Po skončení nájmu se žalobce zavázal předat žalované vyklizený a uklizený předmět nájmu. Skončení nájemního vztahu výpovědí nebyl v podnájemní smlouvě upraven. Podnájemní smlouva byla podepsána žalobcem, žalovanou a , jméno FO, .

5. Z námitek proti výpovědi soud zjistil, že tyto zaslal žalobce dne 11. 5. 2023 , jméno FO, . Žalobce uvedl, že pro platnost výpovědi je nutné splnit zákonem stanovené podmínky pro výpověď, tyto splněny nebyly.

6. Z přílohy č. , hodnota, – předávací protokol k bytu, soud zjistil, že protokol byl sepsán dne 31. 10. 2022. Dle protokolu žalobce dne 31. 10. 2022 převzal od žalované v zastoupení , jméno FO, byt č. , hodnota, na adrese , adresa, , spolu s klíči a vybavením bytu. Protokol byl podepsán žalobcem, žalovanou a , jméno FO, .

7. Z výpovědi podnájemní smlouvy ze dne 29. 4. 2023 soud zjistil, že v záhlaví výpovědi je označen žalobce jako nájemce, žalovaná jako pronajímatel a , jméno FO, jako jednatel – osoba pověřená pro komunikaci. Žalobci byla vypovězena podnájemní smlouva uzavřená mezi ním a žalovanou na bytovou jednotku číslo , hodnota, nacházející se ve druhém nadzemním podlaží bytového domu na , adresa, . Žalobce byl požádán o vyklizení bytu do 31. 5. 2023. Výpověď byla podepsána , jméno FO, jako jednatelkou.

8. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, soud zjistil, že žalobce dne 25. 11. 2022 uhradil žalované nájemné ve výši 13.000 Kč, dne 27. 12. 2022 ve výši 13.000 Kč, dne 26. 1. 2024 ve výši 13.000 Kč, dne , právnická osoba, . 2023 ve výši 13.000 Kč, dne 24. 3. 2023 ve výši 13.200 Kč, dne 24. 4. 2023 ve výši 13.200 Kč, dne 25. 4. 203 ve výši 13.200 Kč, dne 26. 6. 2023 ve výši 12.400 Kč a dne 24. 7. 2023 ve výši 13.000 Kč.

9. Z plné moci soud zjistil, že žalovaná zmocnila , jméno FO, , nar. 8. 5. 1986, k tomu, aby jménem žalované jednala ve věci uzavření nájemní smlouvy k bytové jednotce č. , hodnota, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží bytového domu na , adresa, , včetně veškeré komunikace s tím spojené, a k jakýmkoliv dalším úkonům spojeným se vznikem, průběhem či zánikem nájmu uvedené bytové jednotky. Plná moc byla podepsána dne 1. 8. 2022.

10. Soud zamítl návrh na slyšení svědkyně paní , jméno FO, , která je dcerou žalobce. , jméno FO, byla navržena ke slyšení za účelem objasnění skutečností týkajících se uzavření podnájemní smlouvy. Předmětem dané věci však nebylo posouzení (ne)platnosti uzavření podnájemní smlouvy, avšak toliko přezkum výpovědi z podnájmu; výslech svědkyně soud proto považovat za zcela nadbytečný a nehospodárný. Soud rovněž zamítl návrh na provedení důkazu odstoupením od smlouvy o podnájmu ze dne 8. 8. 2023, neboť s ohledem na níže uvedené považoval tento důkaz rovněž za nadbytečný, kdy stěžejní skutečnosti byly zjištěny z již provedených důkazů.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Mezi účastníky byla dne 12. 10. 2022 uzavřena podnájemní smlouva, na základě které se žalovaná zavázala přenechat žalobci do podnájmu předmětný byt. Dne 29. 4. 2023 dala žalovaná prostřednictvím , jméno FO, žalobci výpověď z podnájmu bytu, přičemž žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud určil, že označená výpověď je neplatná.

14. V řízení o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního poměru nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný poměr týká, věcnou legitimaci. Žalobce je tak aktivně věcně legitimován. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, však spočívá po procesní stránce v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem (blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2015, sp.zn. 28 Cdo 3509/2014).

15. Naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 o.s.ř. je dán v případě, kdy by bez tohoto určení byl právní poměr nebo právo žalobce ohroženo, nebo kde by se bez tohoto určení právní postavení žalobce stalo nejistým. Účelem určovací žaloby je poskytnout ochranu právnímu postavení či právu žalobce dříve, než dojde k jejich porušení. Určovací žaloba má tedy zejména povahu preventivní. Naopak není namístě domáhat se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, v případě, kdy právní poměr nebo právo již porušeny byly, a kde má žalobce možnost domáhat se ochrany svého právního postavení žalobou na plnění. V takovém případě prevence již pozbývá smyslu a přiléhavou se stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva, kdy žalobce právní zájem na určení právního poměru nebo práva již mít nemůže (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2018, sp.zn. 21 Cdo 236/2017). Nutno ovšem doplnit, že i v případě možnosti žalovat na plnění soudní praxe připouští, že naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 o.s.ř. je dán, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní poměry účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže případná žaloba o plnění není schopna vystihnout celý obsah a dosah sporného právního poměru nebo práva, to vše za předpokladu, že určovací žaloba tak činí účinněji než jiné procesní prostředky (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2009, sp.zn. 28 Cdo 2200/2007).

16. Účastník, který se žalobou domáhá určení zda tu právní poměr nebo právo je či není, by si tedy měl před podáním takové žaloby zodpovědět otázku, zda tímto rozhodnutím (pokud by mu soud vyhověl) dojde k vyřešení jeho právního poměru nebo zda se jeho právní postavení stane jistějším, tedy zcela laicky řečeno, k čemu mu takové rozhodnutí bude. Vztažmo k dané věci dospěl soud k závěru, že v posuzovaném případě není naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi podnájemní smlouvy dán, a žalobě tak, jak byla podána, nemůže být pro nesplnění tohoto základního předpokladu vyhověno.

17. Z hlediska existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 o.s.ř. není přitom důležité, zda v řízení bude prokázáno žalobcovo tvrzení o skutečnostech odůvodňujících žalobu na určení; rozhodující je, zda vůbec (objektivně) by případně úspěšná určovací žaloba mohla založit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2011, sp.zn. 21 Cdo 3820/2009). V tomto směru je nutno zdůraznit, že samo soudní rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi z podnájmu není bez dalšího podkladem pro doložení existence samotného práva podnájmu. Posouzení platnosti výpovědi z podnájmu je totiž jen posouzením předběžné otázky předcházejícím úsudku, zda podnájemní poměr nadále trvá nebo trval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2005, sp.zn. 29 Odo 539/2003).

18. Žalobce v průběhu řízení namítal, že žalovaná s žalobcem v bytě nikdy nebydlela, nemohla proto s žalobcem platně uzavřít smlouvu o podnájmu. Vztažmo k výše uvedenému je zjevné, že v daném případě lze žalovat přímo na určení existence samotného podnájemního poměru a otázka neplatnosti výpovědi z podnájmu bude v takovém sporu řešena jako otázka předběžná. Žalobce proto objektivně nemůže mít na určení neplatnosti výpovědi z podnájmu naléhavý právní zájem. Je-li posouzení platnosti právního jednání otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního poměru, který měl být tímto právním jednáním založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. O takový případ jde i tehdy, domáhá-li se žalobce určení neplatnosti výpovědi z podnájmu (blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2009, sp.zn. 32 Cdo 5127/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp.zn. 28 Cdo 3235/2007). Právě právo domáhat se přímo určení existence právního poměru mezi účastníky představuje důvod, pro který musí být žaloba o určení neplatnosti právního jednání, jenž tento právní poměr mělo ukončit, tzn. výpověď z podnájmu, zamítnuta, kdy celý obsah sporného právního poměru postihne toliko určení (ne)existence právního poměru mezi účastníky (blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2021, sp.zn. 26 Cdo 650/2021).

19. Není-li ve věci dán naléhavý právní zájem, je tato skutečnost bez dalšího důvodem k zamítnutí žaloby (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2008, sp.zn. 28 Cdo 2656/2006). Z důvodu shora popsaných proto soud jako nedůvodné rovněž hodnotil tvrzení žalobce, že ve věci je dán naléhavý právní zájem tím, že podnájmem je naplněna jedna ze základních životních potřeb, a to potřeba bydlení.

20. Jelikož byla žaloba zamítnuta z procesního hlediska s odkazem na § 80 o.s.ř., je vyloučeno, aby se soud jakkoliv dále zabýval věcí samou. Pro úplnost však soud dodává, že pravomocný rozsudek, jímž byla pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnuta určovací žaloba, nevytváří překážku věci rozsouzené pro žalobu o plnění; tento rozsudek proto není závazný ani pro řešení předběžných otázek v jiných věcech.

21. Z důvodů shora vyložených soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

22. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., dle nějž procesně zcela úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, a to dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a.t.“).Celkové náklady řízení----------------------------------------------- odměna advokáta v celkové výši 9.300 Kč za 3 úkony právní služby; kdy odměna za 1 úkon právní služby je vypočtena z tarifní hodnoty 50.000Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a.t. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a.t. na částku 3.100 Kč, a to za úkony (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 24. 7. 2023 a účast na jednání soudu dne 1. 2. 2024),- 3 x režijní paušál v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. (1 režijní paušál á 300 Kč),- DPH v sazbě 21% ve výši 2.142 Kč.Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH tvoří částku 12.342 Kč.

23. Náklady řízení je žalobce povinen uhradit k rukám zástupkyně žalovaného dle § 149 odst. 1 o.s.ř.