54 C 134/2022

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 26 429,67 Kč s příslušenstvím - zápůjčka I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10.300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.254,51 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 931 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.856,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.554,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15.554,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a dále zaplacení částky ve výši 10.875,16 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výš 748,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.479,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.875,16 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10.875,16 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou na soud dne datum , doplněnou o podání ze dne 7. 7. 2022 a 16. 12. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 26.429,67 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“), a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.577 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 7.860 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 5.896 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 623 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh žalovaný uhradil částku 9.700 Kč.

2. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dále dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 55.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 13.479 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 13.810 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 16.550 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách ve výši 5.492 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh žalovaný uhradil částku 82.468 Kč.

3. S účinností ke dni datum právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce.

4. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

5. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce číslo . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.577 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 7.860 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 5.896 Kč, tj. celkem 37.333 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 623 Kč; poslední splátka byla splatná dne datum . Žalovaný uhradil částku 9.700 Kč, ke dni datum činil dluh 15.554,51 Kč.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne datum vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Čistý příjem žalovaného činil 16.937 Kč, ostatní příjmy činily 15.000 Kč a další příjmy 13.000 Kč. Výdaje činily 9.492 Kč (splátky jiných dluhů 5.492 Kč, odhadované měsíční výdaje činily 4.000 Kč). Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy a výdaje předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek.

7. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce číslo . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 55.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 13.479 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 13.810 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 16.550 Kč, tj. celkem 98.839 Kč, v 18 měsíčních splátkách ve výši 5.492 Kč; poslední splátka byla splatná dne datum . Žalovaný uhradil částku 82.468 Kč, ke dni datum činil dluh 10.875,16 Kč.

8. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne datum vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Čistý příjem žalovaného činil 22.687 Kč. Výdaje činily 10.000 Kč (splátky jiných dluhů 2.000 Kč, odhadované měsíční výdaje činily 8.000 Kč). Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy a výdaje předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky s účinností k témuž dni postoupeny na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne datum , kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 60.699,90 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu.

10. Předžalobní upomínkou ze dne datum žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu ze smlouvy číslo smlouvy číslo v celkové výši 62.455,54 Kč do datum .

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o zápůjčkách. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z jedné zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. V rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce dostatečně zjišťoval a ověřoval pouze informace týkající se příjmu žalovaného, a to pouze v případě smlouvy o zápůjčce číslo předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek. V případě smlouvy o zápůjčce číslo žalovaný uvedl mimo příjem z pracovního poměru také„ ostatní“ příjmy a„ další“ příjmy, jejichž výše a zdroj však ze strany právního předchůdce žalobce nebyl vůbec ověřen. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) navíc není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného v případě obou smluv o zápůjčkách zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Žalovaný nepředložil jediný doklad svědčící o tom, že jeho výdaje dosahují tvrzené výše, není zřejmé, z čeho částka představující výdaje reálně sestává (náklady na bydlení, energie, osobní potřeby, pojištění, apod.).

22. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a žalovanému poskytl zápůjčky, aniž by se alespoň pokusil zjistit informace o jeho reálných příjmech a výdajích. Právní předchůdce žalobce před uzavřením obou smluv o zápůjčkách nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost obou smluv o zápůjčkách ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce číslo také smlouva o zápůjčce číslo byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. příjmení dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 10.300 Kč (jistina ve výši 20.000 Kč poskytnutá dle smlouvy o zápůjčce číslo ponížená o úhradu žalovaného ve výši 9.700 Kč). V části nároku na zaplacení jistiny ve výši 10.875,16 Kč dle smlouvy o zápůjčce číslo soud nárok žalobci nepřiznal, neboť žalovaný na zapůjčenou jistinu ve výši 55.000 Kč uhradil částku 82.468 Kč, tj. částku vyšší než zapůjčenou. V části kapitalizovaného úroku ve výši 2.856,85 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 15.554,51 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2.479,23 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 10.875,16 Kč od datum do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatných smluv o zápůjčkách. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 931 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.554,51 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výš 748,12 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.875,16 Kč od datum do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

26. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 26.429,67 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 10.300 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tj. částkou ve výši 16.129,67 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 39 % předmětu řízení, v 61 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Žalovaný, který byl z procesního hlediska úspěšnější, by měl vůči žalobci nárok na náhradu (poměrných) nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. z obsahu spis nevyplývají, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.