54 C 153/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 053,48 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je p o v i n e n do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 21.497 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.497 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13.556,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.135,84 Kč od 12. 5. 2023 do 27. 12. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5.638,84 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 22.914,91 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 811 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta, se sídlem , Adresa žalobce, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 2. 2024, doplněnou o podání ze dne 3. 7. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 35.053,48 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi předchůdcem žalobce (, Anonymizováno, .) a žalovaným byla dne 23. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem vrátit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 1.503 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, předchůdce žalobce dne 1. 5. 2023 úvěr zesplatnil. Žalovaný na dluh uhradil 1.503 Kč, předchůdce žalobce se proto podanou žalobou domáhal zaplacení aktuální dlužné nové jistiny úvěru ve výši 27.135,84 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 6.919,64 Kč, a dále úroku ve výši 30 % ročně z částky 22.914,91 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.135,84 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla na základě návrhu ze dne 23. 12. 2022 uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobce dne 23. 12. 2022 poskytl žalovanému úvěr ve výši 23.000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. 02216769002/5500 pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 73,97 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1.503 Kč splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2023 dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 72.144 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů ve výši 499 Kč (max. činil souhrn smluvních pokut 2.999 Kč za kalendářní rok). Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.

6. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vystavil předchůdce žalobce formulář hodnocení klienta, ze kterého vyplynulo, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 25.900 Kč, který je představován mzdou; výše mzdy byla ověřena historií pohybů na účtu žalovaného č. , č. účtu, ; výpis obsahuje přijaté platby za období od 6. 9. 2022 do 6. 12. 2022. Na straně výdajů žalovaný uvedl částku 3.410 Kč představující životní minimum a 4.639 Kč jako náklady na bydlení. Výše výdajů nebyla žádným způsobem doložena. Předchůdce žalobce provedl šetření v databázi SOLUS a NRKI. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné relevantní údaje. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl skóre 225, což dle připojené legendy značí vyšší riziko řádné úhrady splátek.

7. Z karty úhrad se podává, že žalovaný uhradil dne 15. 2. 2023 částku 1.503 Kč. Jelikož se pak žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, (a dalších) o více než 65 dnů, žalobce úvěr dopisem ze dne 1. 5. 2023 zesplatnil.

8. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a společného prohlášení předchůdce žalobce a žalobce ze dne 5. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 12. 12. 2023, ve kterém byl žalovaný současně vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu; dopis byl odeslán téhož dne.

9. Předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2024 byl žalovaný upozorněn na výši dluhu a byl vyzván k jeho zaplacení do 14. 2. 2024; současně byl žalovaný upozorněn na možnost uplatnění pohledávky soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému téhož dne.

10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry.

20. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele) schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že příjmem žalovaného je mzda (doložení příjmů z účtu žalovaného). Byl-li pak příjem žalovaného tvořen pouze mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru jej předchůdce žalobce dostatečně zjistil a ověřil.

22. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného rezignoval a spokojila se toliko se sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je s odbornou péčí ověřoval. Předchůdce žalobce byl povinen dle dikce zákona o spotřebitelském úvěru důkladně ověřovat výdajovou stránku žalovaného, a to tím způsobem, že od žalovaného vyžádá podrobnějších sdělení a doklady o jeho výdajích, toto však neučinil. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaný deklaroval výdaje na bydlení ve výši 4.639 Kč, předchůdce žalobce však tuto skutečnost žádným způsobem neověřil. Stejně tak tzv. ostatní výdaje (strava, pojištění, doprava, kurzy, záliby, komunikační služby, ošacení, léky apod.) ve výši 0 Kč nebyly předchůdcem žalobce nijak ověřovány. Lze jen těžko uvěřit, že žalovaný nemá vůbec žádné výdaje. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalovaného.

23. Předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře předchůdce žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“.

24. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut. Za situace, kdy předchůdce žalobce nenashromáždil dostatek informací o výdajích žalovaného, měl postupovat zcela opačným způsobem a úvěr žalovanému neposkytnout. Pokud totiž nemohly být určeny volné prostředky, se kterými je žalovaný schopen měsíčně nakládat, musela na straně předchůdce žalobce panovat důvodná pochybnost o tom, zda žalovaný bude schopen hradit dluh v předepsaných splátkách.

25. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

26. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 21.497 Kč (poskytnutá jistina ve výši 23.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 1.503 Kč), ve zbylé části 13.556,48 Kč (jistina 5.638,84 Kč, smluvní pokuta 998 Kč a smluvní pokuta 6.919,64 Kč) soud návrh žalobce zamítl. V části nároku žalobce na úhradu úroku ve výši 30 % ročně z částky 22.914,91 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

27. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení výzvy. Oznámení bylo žalovanému zasláno 12. 12. 2023, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 15. 12. 2023. Dne 16. 12. 2023 žalovanému počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 27. 12. 2023.

28. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě předchůdce žalobce a žalovaný je od 28. 12. 2023 v prodlení.

29. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.497 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení. Ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.135,84 Kč od 12. 5. 2023 do 27. 12. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5.638,84 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení soud nárok žalobce naopak zamítl, neboť žalovaný se do 27. 12. 2023 nedostal do prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

30. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

32. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 35.053,48 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 21.497 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 13.556,48 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 61,33 % předmětu řízení, v 38,67 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 22,66 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatek ve výši 1.403 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem ve výši 1.500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 378 Kč.Celkem náklady žalobce činí 3.581 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 811 Kč, která odpovídá 22,66 % účelně vynaložených nákladů řízení.

33. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.