54 C 160/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 839,16 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 5.499,97 Kč.

II. Žaloba se do částky 120,73 Kč, a dále částky ve výši 12.718,43 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.884,17 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, z a m í t á.

III. Žalované se n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12.718,43 Kč s příslušenstvím z částky 5.884,17 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení a dále částky 120,73 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě, které byl žalované poskytnut téhož dne na jeho bankovní účet úvěr ve výši 11.000 Kč. Smlouva byla mezi stranami uzavřena distančně. Žalovaná na jeho úhradu žalobci uhradila částku 5.576 Kč, a to tak, že dne 22. 1. 2024 uhradila částku 5.313,76 a dne 22. 1. 2024 částku 187 Kč. Žalobce se tak po žalované domáhá zaplacení dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 5.499,97 Kč, a dále poplatků za vyplacení úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvní úrok ve výši 6.834,26 Kč, a poplatku za služby Klidné spaní 109,80 Kč a poplatku za služby Presto 164,95 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dálkovým způsobem smlouva o úvěru, na základě které žalobce žalované schválil kreditní rámec ve výši 50.500 Kč. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na její bankovní účet a současně i z jejího občanského průkazu. Žalobce žalované poskytl postupně částku , právnická osoba, Kč dne 11. 1. 2024, 11. 1. 2024 částku 1.000 Kč, 11. 1. 2024 částku 500 Kč, 22. 1. 2024 částku 5.500 Kč a 11. 1. 2024 částku , právnická osoba, Kč na bankovní účet č. účtu , č. účtu, , tedy úvěr v celkové výši 11.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit žalobci spolu s poplatky ve smlouvě uvedenými do 30 dnů od jeho poskytnutí. Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky, distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz.

6. Z listiny – identifikovatelné příjmy – vyplývají částky, které tvořily příjem žalované – žalobce vyšel z výše čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 28.300 Kč. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná žila v domácnosti o celkovém počtu členů 4, měla pravidelné měsíční výdaje spojené s bydlením ve výši 7.000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 3.000 Kč, měsíční výdaje na půjčky 1.880 Kč a další nezbytné výdaje 7.000 Kč.

7. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 19. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem a disponentem bankovního účtu č. účtu , č. účtu, a na tento účet byly připsány postupně tyto částky: , právnická osoba, Kč dne 11. 1. 2024, dále 11. 1. 2024 částka 1.000 Kč, 11. 1. 2024 částka 500 Kč, 22. 1. 2024 částka 5.500 Kč a 11. 1. 2024 částka , právnická osoba, Kč.

8. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Dle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 5.499,97 Kč, a proto jí soud ve výroku I. tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byly žalované postupně poskytnuty výše uvedené částky v celkové výši 11.000 Kč. Žalovaná splatila na jistinu celkem částku 5.500,76 Kč a to tak, že dne 22. 1. 2024 uhradila částku 5.313,76 Kč, a dne 22. 1. 2024 částku 187 Kč.

18. Žalobce smlouvu uzavřel jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu samotné smlouvy a jejích smluvních podmínek. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015), a dospěl k závěru, že nikoliv.

19. Žalobce se vůbec nezabýval výdaji žalované ani její sociální situací. Z ničeho není zřejmé, že příjmové transakce zachycené na listině – identifikovatelné příjmy – se týkají žalované. Příjem žalované tam uvedený není nijak doložen a ani není zřejmý původ příjmu či příp. jeho skladba apod. Současně není známo, s kým žalovaná sdílí domácnost, zdali, např. s další výdělečně činnou osobou či na ni výživou odkázaným dítětem apod. Stejně jako není soudu ničeho známo o typu bydlení žalované, což je pro posouzení úvěruschopnosti žalované dle soudu zcela zásadní informace mající zcela zásadní vliv na zodpovězení otázky, zdali je žadatel o úvěr schopen či neschopen zamýšlený úvěr splácet či splatit. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalované se žalobce při zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích ani o příjmech žalovaná nijak nedoložila. Žalobce se tak pouze formálně spokojil s příjmy žalované, stran jejích výdajů pak ničeho nezkoumal; nenechal si stran nákladů od žalované ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabýval. Žalobce poměry žalované vůbec nezjišťoval, ani je nikterak formálně nesepsal, natož pak, aby se zabýval prověřením všech konkrétních výdajů žalované, a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládaný úvěr zaplatit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Z podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované je navíc zcela evidentně patrné, že žalovaná krátce před uzavřením smlouvy měla půjčky, na něž měsíčně splácela 1.880 Kč měsíčně a další výdaje činily 17.000 Kč měsíčně. Žalobce žalované úvěr poskytl i za situace, kdy vycházel z příjmů žalované ve výši 28.300 Kč měsíčně. Lze tedy uzavřít, že pokud se žalobce před uzavřením smlouvy spokojil pouze s nikterak nedoloženou výší příjmů žalované, nezkoumal její výdaje, nezohlednil čerpání dalších dvou zápůjček v týž měsíc a její rizikové chování a skutečnost, že žalované žádné finanční prostředky na úhradu předmětného úvěru reálně nezbývaly, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

20. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet ho s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

21. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

22. Žalovaná ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpala od žalobce prokazatelně , právnická osoba, Kč dne 11. 1. 2024 a dále 11. 1. 2024 částku 1.000 Kč, 11. 1. 2024 částku 500 Kč, 22. 1. 2024 částku 5.500 Kč a 11. 1. 2024 částku , právnická osoba, Kč a měla tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná žalobci z titulu uzavřené smlouvy neuhradila ničeho. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě částky 5.499,97 Kč.

23. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobce nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobci zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k úhradě částky 5.499,97 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce se v řízení po žalované domáhal zaplacení částky 12.839,16 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobce byl v řízení procesně úspěšný v rozsahu výroku I. rozsudku a procesně neúspěšný v rozsahu výroku II. rozsudku. Žalobce tak v řízení byla procesně úspěšná co do částky 5.499,97 Kč a procesně neúspěšná co do částky 120,73 Kč, a dále co do částky ve výši 12.718,43 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.884,17 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, tak jak uvedeno ve výroku II rozsudku.

25. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství žalobcem požadované, ve vztahu, ke kterému byl žalobce současně procesně neúspěšný, k datu vyhlášení rozhodnutí v této věci v případě úroku z prodlení a zohlednil zamítavou část obsaženou ve výroku II. tohoto rozsudku a dospěl k závěru, že žalovaná byla tedy procesně úspěšná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že jí právo na jejich náhradu nepřiznal.