54 C 169/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 560 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je p o v i n n a do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7.560 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.000 Kč od 7. 9. 2023 do 2. 1. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 6.000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žalovaná je p o v i n n a uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 743 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, se sídlem , Adresa advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 1. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 22.560 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 3. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, tj. 6.000 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách, neplnila však řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh neuhradila ničeho a žalobce proto úvěr k 6. 9. 2023 zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho úhradě. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč, úroku ve výši 6.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.560 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaná souhlasila za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).

4. Dne 3. 11. 2022 byla mezi účastníky prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalované byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč (jak také plyne z potvrzení o provedené platbě). Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny, a to pravidelnými měsíčními splátkami vždy nejpozději k 3. dni v měsíci tak, že měsíčně bude hradit úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru může splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce ověřil totožnost žalované fotografií občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že má měsíční příjem ve výši 46.606 Kč, výdaje ve výši 5.000 Kč a předložila žalobci výplatní pásky za dobu od dubna 2022 do září 2022 a výpisy z bankovního účtu za květen 2022 až červenec 2022. Z výplatních pásek se podává, že čistá měsíční mzda žalované v dubnu 2022 činila 37.334 Kč, v červnu 2022 činila 38.440 Kč, v červenci 2022 činila 37.373 Kč, v srpnu 2022 činila 57.146 Kč a v září 2022 činila 37.626 Kč. Z výpisů z účtu žalované se dále podává, že v květnu 2022 činil zůstatek žalované na účtu -18.323,12 Kč, v červnu 2022 činil -16.657,58 Kč a v červenci 2022 činil zůstatek -17.781,02 Kč.

6. Dopisem ze dne 3. 9. 2023 žalobce oznámil žalované zesplatnění celého úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovanou.

7. Výzvou ze dne 20. 12. 2023 byla žalovaná upozorněna na dluh a byla vyzvána k jeho úhradě do 3 dnů; dle podacího lístku byla výzva odeslána žalované téhož dne.

8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci žalovaná sdělila žalobci informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z tvrzení a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany žalobce dostatečně a řádně hodnoceny. Žalobce řádně ověřil, že žalovaná dosahuje pravidelných příjmů ze zaměstnání. Z výpisů z běžného účtu žalované se ovšem podává, že i přes příjmy ze zaměstnání má žalovaná dlouhodobě záporný konečný zůstatek na účtu v řádech desítek tisíc Kč (v květnu 2022 zůstatek -18.323,12 Kč, v červnu 2022 zůstatek -16.657,58 Kč a v červenci 2022 zůstatek -17.781,02 Kč). Disponibilní zůstatky žalované tedy zjevně nemohly postačovat k úhradě pravidelných splátek ve výši 40 % z dlužné jistiny, natož pak k úhradě poskytnuté jistiny. Nelze tedy dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval žalobce s odbornou péčí.

20. Žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalované. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tedy řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda žalovaná bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobce poskytl žalované částku 15.000 Kč, žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 15.000 Kč.

24. V části nároku na zaplacení úroku ve výši 6.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.560 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úroku a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

25. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní výzvu ze dne 20. 12. 2023, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru do tří dnů. Výzva bylo žalované zaslána dne 20. 12. 2023, doručeno jí mohl být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 27. 12. 2023. Dle výzvy obsažené v oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná povinna plnit do tří dnů od doručení, tj. do 2. 1. 2024.

26. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdila, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaná je od 3. 1. 2024 v prodlení.

27. Podle § 1970 o. z. má žalobce počínaje dnem 3. 1. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky 15.000 Kč; výše úroku z prodlení je v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.000 Kč od 7. 9. 2023 do 2. 1. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 6.000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení proto soud žalobu zamítl.

28. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 22.560 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 15.000 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 7.560 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 66,49 % předmětu řízení, v 33,51 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 32,98 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 800 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.

31. Celkem náklady žalobce činí 2.252 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 743 Kč, která odpovídá 32,98 % účelně vynaložených nákladů řízení.

32. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.