54 C 169/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 560 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je p o v i n n a do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7.560 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.000 Kč od 7. 9. 2023 do 2. 1. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 6.000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žalovaná je p o v i n n a uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 743 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, tituly před jménem jméno FO, advokáta, se sídlem Adresa advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 1. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 22.560 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 3. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, tj. 6.000 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách, neplnila však řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh neuhradila ničeho a žalobce proto úvěr k 6. 9. 2023 zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho úhradě. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč, úroku ve výši 6.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.560 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaná souhlasila za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).

4. Dne 3. 11. 2022 byla mezi účastníky prostřednictvím webových stránek Anonymizováno uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Žalované byla ve prospěch účtu č. č. účtu poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč (jak také plyne z potvrzení o provedené platbě). Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny, a to pravidelnými měsíčními splátkami vždy nejpozději k 3. dni v měsíci tak, že měsíčně bude hradit úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru může splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce ověřil totožnost žalované fotografií občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že má měsíční příjem ve výši 46.606 Kč, výdaje ve výši 5.000 Kč a předložila žalobci výplatní pásky za dobu od dubna 2022 do září 2022 a výpisy z bankovního účtu za květen 2022 až červenec 2022. Z výplatních pásek se podává, že čistá měsíční mzda žalované v dubnu 2022 činila 37.334 Kč, v červnu 2022 činila 38.440 Kč, v červenci 2022 činila 37.373 Kč, v srpnu 2022 činila 57.146 Kč a v září 2022 činila 37.626 Kč. Z výpisů z účtu žalované se dále podává, že v květnu 2022 činil zůstatek žalované na účtu -18.323,12 Kč, v červnu 2022 činil -16.657,58 Kč a v červenci 2022 činil zůstatek -17.781,02 Kč.

6. Dopisem ze dne 3. 9. 2023 žalobce oznámil žalované zesplatnění celého úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovanou.

7. Výzvou ze dne 20. 12. 2023 byla žalovaná upozorněna na dluh a byla vyzvána k jeho úhradě do 3 dnů; dle podacího lístku byla výzva odeslána žalované téhož dne.

8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci žalovaná sdělila žalobci informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z tvrzení a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany žalobce dostatečně a řádně hodnoceny. Žalobce řádně ověřil, že žalovaná dosahuje pravidelných příjmů ze zaměstnání. Z výpisů z běžného účtu žalované se ovšem podává, že i přes příjmy ze zaměstnání má žalovaná dlouhodobě záporný konečný zůstatek na účtu v řádech desítek tisíc Kč (v květnu 2022 zůstatek -18.323,12 Kč, v červnu 2022 zůstatek -16.657,58 Kč a v červenci 2022 zůstatek -17.781,02 Kč). Disponibilní zůstatky žalované tedy zjevně nemohly postačovat k úhradě pravidelných splátek ve výši 40 % z dlužné jistiny, natož pak k úhradě poskytnuté jistiny. Nelze tedy dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval žalobce s odbornou péčí.

20. Žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalované. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tedy řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda žalovaná bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobce poskytl žalované částku 15.000 Kč, žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 15.000 Kč.

24. V části nároku na zaplacení úroku ve výši 6.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.560 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úroku a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

25. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní výzvu ze dne 20. 12. 2023, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru do tří dnů. Výzva bylo žalované zaslána dne 20. 12. 2023, doručeno jí mohl být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 27. 12. 2023. Dle výzvy obsažené v oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná povinna plnit do tří dnů od doručení, tj. do 2. 1. 2024.

26. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdila, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaná je od 3. 1. 2024 v prodlení.

27. Podle § 1970 o. z. má žalobce počínaje dnem 3. 1. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky 15.000 Kč; výše úroku z prodlení je v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.000 Kč od 7. 9. 2023 do 2. 1. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 6.000 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení proto soud žalobu zamítl.

28. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 22.560 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 15.000 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 7.560 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 66,49 % předmětu řízení, v 33,51 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 32,98 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatkem ve výši 800 Kč, - náklady právního zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), - paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.

31. Celkem náklady žalobce činí 2.252 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 743 Kč, která odpovídá 32,98 % účelně vynaložených nákladů řízení.

32. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první o. s. ř.).