54 C 177/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 77 501,23 Kč s příslušenstvím – zápůjčka

I. Žalovaný je p o v i n e n do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 36.332 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36.332 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a částku ve výši 33.248 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33.248 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6.528,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.597,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36.332 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 36.332 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a dále částky 7.921,23 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7.513,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.205,34 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41.169,23 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.921,23 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 41.169,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s e z a m í t á .

III. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16.138 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta, se sídlem , Adresa žalobce, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je p o v i n e n zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 775 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 6. 2024 domáhal zaplacení 77.501,23 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne 9. 4. 2021 s předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 47.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 35.144 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 9.898 Kč v 21 měsíčních splátkách ve výši 4.584 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 13.752 Kč.

2. Dne 16. 7. 2021 žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 34.734 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 8.684 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši 3.668 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 3.668 Kč.

3. S účinností ke dni 27. 9. 2023 předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Dne 9. 4. 2021 byla mezi společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 47.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 35.144 Kč s úrokovou sazbou 20,79 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 9.898 Kč, tj. celkem 96.251 Kč, v 21 měsíčních splátkách ve výši 4.584 Kč.

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla dne 16. 12. 2020 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, je osobou samostatně výdělečně činnou a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný uvedl, že má jeden zdroj příjmů, který činí 22.508 Kč měsíčně; dále žalovaný uvedl, že další příjmy domácnosti činí 40.000 Kč. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 67.027 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 3.258 Kč. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobce ověřeny z živnostenského listu a daňového přiznání za rok 2020.

8. Dle tabulky umoření žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uhradil 13.752 Kč.

9. Dne 16. 7. 2021 byla mezi společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 40.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 34.734 Kč s úrokovou sazbou 21,69 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 8.684 Kč, tj. celkem 88.014 Kč, v 24 měsíčních splátkách ve výši 3.668 Kč.

10. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru 238149245 byla dne 16. 7. 2021 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnaný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný uvedl, že má jeden zdroj příjmů, který činí 24.759 Kč měsíčně; dále žalovaný uvedl, že další příjmy domácnosti činí 30.000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 4.995 Kč, žalovaný dále hradil jiné dluhy splátkou ve výši 4.584 Kč. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu.

11. Dle tabulky umoření žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uhradil 3.668 Kč.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 byly pohledávky postoupeny na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne 29. 9. 2023, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 217.236,12 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 27. 10. 2023.

13. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a opětovně jej vyzval k úhradě. Upomínka byla odeslána 2. 4. 2024.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

21. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z jedné žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Příjem žalovaného byl při uzavření smlouvy dne 9. 4. 2021 ověřen z daňového přiznání, při uzavření smlouvy dne 16. 7. 2021 byl ověřen předložením pracovní smlouvy. Ohledně výdajů se však předchůdce žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalovaného. O tom ostatně svědčí i to, že výdaje byly vždy stanoveny pouze odhadem, z čehož nemohlo být předchůdci žalobce vůbec zřejmé, jaká je struktura výdajů žalovaného, tedy jaké má žalovaný náklady na bydlení, stravu, osobní potřeby, volnočasové aktivity apod. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že předchůdce žalobce poskytl dne 16. 7. 2021 žalovanému další úvěr, i když byl žalovaný zatížen úhradou jiných dluhů. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

23. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěry uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce dostatečně neověřil výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky obou úvěrů. Za této situace neměl být ani jeden úvěr žalovanému vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

25. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

26. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 40.000 Kč, přičemž s ohledem na úhradu žalovaného ve výši 3.668 Kč náleží žalobci vrácení plnění ve výši 36.332 Kč. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 47.000 Kč, přičemž s ohledem na úhradu žalovaného ve výši 13.752 Kč náleží žalobci vrácení 33.248 Kč; ve zbylé části co do částky 7.921,23 Kč soud žalobu zamítl.

27. V části nároku žalobce na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 1.597,97 Kč, úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 36.332 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6.205,34 Kč a úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 41.169,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatných smluv o úvěru.

28. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno 27. 10. 2023, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 1. 11. 2023. Dne 2. 11. 2023 žalovanému počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 13. 11. 2023.

29. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaný je od 14. 11. 2023 v prodlení.

30. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu s úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36.332 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33.248 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6.528,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36.332 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7.513,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41.169,23 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.921,23 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, soud nárok žalobce naopak zamítl, neboť žalovaná se do 13. 11. 2023 nedostal do prodlení.

32. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

33. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

34. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 77.501,23 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 69.580 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 7.921,23 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 89,78 % předmětu řízení, v 10,22 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 79,56 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- soudní poplatek ve výši 3.876 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 4.220 Kč dle § 7 odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 2.847,60 Kč.Celkem náklady žalobce činí 20.283,60 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 16.138 Kč, která odpovídá 79,56 % účelně vynaložených nákladů řízení.

35. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 3.101 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. b) činí poplatková povinnost žalobce částku 3.876 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem III. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 775 Kč.