54 C 184/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 258,46 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je p o v i n n a do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 14.788 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.788 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 5.470,46 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.980,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.551,56 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20.258,46 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.470,46 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 27,48 % ročně z částky 20.258,46 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žalovaná je p o v i n n a uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.126 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta, se sídlem , Adresa žalobce, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je p o v i n e n zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 189 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 2. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 20.258,46 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, (dále je „právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 3. 10. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 25.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.294 Kč, úrokovou sazbou 27,48 % ročně, částkou za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 4.048 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh uhradila 10.212 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem souhlasil, žalovaná souhlasila za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Dne 3. 10. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 25.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.294 Kč, úrokovou sazbou 27,48 % ročně, částkou za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 4.048 Kč, tj. celkem 40.842 Kč, to vše ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3.404 Kč; poslední splátka byla splatná dne 3. 10. 2022.

5. Dle tabulky umoření žalovaná na dluh uhradila 10.212 Kč (dne 8. 11. 2021 částku 3.404 Kč, dne 9. 12. 2021 částku 3.404 Kč a dne 3. 1. 2022 částku 3.404 Kč).

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla dne 3. 10. 2021 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná a má vyživovací povinnost vůči jedné osobě. Žalovaná uvedla, že má jeden zdroj příjmu, čistý příjem žalované činil 18.253 Kč; žalovaná dále uvedla další příjmy domácnosti 18.500 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily 2.540 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy a výdaje předložením potvrzení o příjmu.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení. Oznámení bylo odesláno žalované 27. 10. 2023.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu. Upomínka byla odeslána dne 2. 4. 2024.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 18.253 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 18.500 Kč. Žalovaná uvedla, že žije sama, nebylo tedy vůbec zřejmé, co označují „další příjmy domácnosti“, žalobce se vůbec nezajímal o jejich zdroj, tvrzené skutečnosti vůbec neověřoval. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) navíc není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalované zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalované, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Žalovaná nepředložila jediný doklad svědčící o tom, že její výdaje dosahují tvrzené výše, není zřejmé, z čeho částka představující výdaje reálně sestává (náklady na bydlení, energie, osobní potřeby, pojištění apod.). O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem, navíc při vědomí žalobce o tom, že žalovaná má vyživovací povinnost, se celkové výdaje žalované, nedosahující ani 3.000 Kč měsíčně, jeví neuvěřitelně nízké.

20. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalované. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce tedy řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobce poskytl žalované částku 25.000 Kč, žalovaná na dluh uhradila 10.212 Kč. Žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 14.788 Kč; v rozsahu částky 5.470,46 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve zbylé části nároku co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.551,56 Kč a úroku ve výši 27,48 % ročně z částky 20.258,46 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení soud návrh zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

24. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2023, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru do deseti dnů od odeslání. Oznámení bylo žalované zasláno 27. 10. 2023, doručeno jí mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 30. 10. 2023. Dne 31. 10. 2023 žalované počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 9. 11. 2023.

25. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdila, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaná je od 10. 11. 2023 v prodlení.

26. Podle § 1970 o. z. má žalobce počínaje dnem 10. 11. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části žalobou požadovaného úroku, a to kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.980,51 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20.258,46 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.470,46 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

28. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

29. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 20.258,46 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 14.788 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 5.470,46 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 72,97 % předmětu řízení, v 27,03 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 45,94 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- soudní poplatek ve výši 1.000 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.Celkem náklady žalobce činí 2.452 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 1.126 Kč, která odpovídá 45,94 % účelně vynaložených nákladů řízení.Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 811 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobce částku 1.000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem III. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 189 Kč.