54 C 19/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 22 000 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je p o v i n e n do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 22.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22.000 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.055,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.488,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22.000 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2025 a úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 22.000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.332 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly za jménem, , advokáta, se sídlem , Adresa žalobce, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 26. 9. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 22.000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , (dále je „právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 20. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 24.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.560 Kč, úrokovou sazbou 24,12 % ročně, částkou za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 2.755 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh uhradil , právnická osoba, Kč. S účinností ke dni 29. 1. 2024 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Dne 20. 1. 2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 24.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.560 Kč, úrokovou sazbou 24,12 % ročně, částkou za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 2.755 Kč, tj. celkem 41.524 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách ve výši 1.978 Kč; poslední splátka byla splatná dne 20. 10. 2023.

5. Dle tabulky umoření žalovaný dne 25. 1. 2022 na dluh uhradil 2.000 Kč.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla dne 19. 1. 2022 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, zaměstnaný na plný úvazek a nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě. Žalovaný dále uvedl, že má jeden zdroj příjmu, čistý příjem žalovaného činil 26.445 Kč; žalovaný dále uvedl další příjmy domácnosti 20.000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily 7.850 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy a výdaje předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za listopad a prosinec 2022.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla pohledávka za žalovaným s účinností k témuž dni postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení. Oznámení bylo odesláno žalovanému 20. 2. 2024.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2024 žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu. Upomínka byla odeslána dne 22. 5. 2024.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 26.445 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 20.000 Kč. Žalovaný uvedl, že žije sám, nebylo tedy vůbec zřejmé, co označují „další příjmy domácnosti“, žalobce se vůbec nezajímal o jejich zdroj, tvrzené skutečnosti vůbec neověřoval. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) navíc není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Žalovaný nepředložil jediný doklad svědčící o tom, že jeho výdaje dosahují tvrzené výše, není zřejmé, z čeho částka představující výdaje reálně sestává (náklady na bydlení, energie, osobní potřeby, pojištění apod.). O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem.

20. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalovaného. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce tedy řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny, proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobce poskytl žalovanému částku 24.000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 2.000 Kč. Žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 22.000 Kč.

24. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru do deseti dnů od odeslání. Oznámení bylo žalovanému zasláno 20. 2. 2024, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 23. 2. 2024. Dne 24. 2. 2024 žalovanému počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 4. 3. 2024.

25. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaný je od 5. 3. 2024 v prodlení.

26. Podle § 1970 o. z., má žalobce počínaje dnem 5. 3. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 22.000 Kč ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.; výše úroku z prodlení požadovaná žalobcem, tj. 11,75 % ročně, je v souladu s označeným nařízením vlády.

27. Soud proto zamítl žalobu v části příslušenství, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.488,74 Kč a úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 22.000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a dále co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.055,11 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22.000 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2025, neboť žalobci vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení až od 5. 3. 2025.

28. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části příslušenství, soud mu proto přiznal nárok na náhradu plných nákladů řízení. Náklady řízení tvoří:- soudní poplatek ve výši 880 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.Celkem náklady žalobce činí 2.332 Kč.

31. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.