54 C 213/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 162,80 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 11.425,17 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 6.737,63 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.021,41 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15.490,47 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 30. 3. 2023 do 19. 6. 2023 ve výši 612,07 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.162,80 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 586 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta, se sídlem , Adresa advokáta, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 19. 6. 2023, doplněnou o podání ze dne 19. 9. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18.162,80 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 9. 1. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 16.000 Kč. Před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru žalobce zkoumal, ověřoval a hodnotil příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu se smluvním úrokem pravidelnými měsíčními splátkami splatnými 20. dne daného kalendářního měsíce, a to ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobce. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobce úvěr ke dni 15. 3. 2023 zesplatnil. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 18.404,97 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil 6.979,80 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 15.490,47 Kč, dlužných poplatků ve výši 166,33 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 1.606 Kč a příslušenství.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Dne 9. 1. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr formou úvěrového rámce do výše 16.000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 26,28 % ročně.

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám, žije v podnájmu, je zaměstnaný a jeho příjem činí 23.000 Kč. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta žalovaný dále uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 7.000 Kč; z potvrzení se podává, že byla provedena lustrace žalovaného v registru SOLUS, NRKI, ISIR, CEE s negativním výsledkem.

6. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 18.404,97 Kč, a to dne 19. 1. 2022 ve výši 15.132 Kč, dne 4. 4. 2022 ve výši 127 Kč, 74 Kč, 122 Kč a 259 Kč, dne 5. 4. 2022 ve výši 146 Kč, 300 Kč a 40 Kč, dne 19. 4. 2022 ve výši 220 Kč, dne 22. 4. 2022 ve výši 37 Kč, 448 Kč a 122 Kč, dne 19. 5. 2022 ve výši 122 Kč a 114 Kč, dne 20. 5. 2022 ve výši 23,90 Kč, dne 21. 5. 2022 ve výši 30,70 Kč, dne 21. 6. 2022 ve výši 155,60 Kč, dne 27. 6. 2022 ve výši 6,89 Kč a 29,99 Kč, dne 15. 7. 2022 ve výši 249,99 Kč, 158,90 Kč a 20 Kč, a dne 24. 8. 2022 ve výši 127 Kč, 255 Kč, 55 Kč a 29 Kč. Žalovaný hradil poskytnutý úvěr nepravidelně, na svůj dluh uhradil celkem 6.979,80 Kč, a to dne 16. 2. 2022 ve výši 606 Kč, dne 18. 3. 2022 ve výši 606 Kč, dne 19. 4. 2022 ve výši 200 Kč, dne 9. 5. 2022 ve výši 44,80 Kč, dne 19. 5. 2022 ve výši 606 Kč, dne 20. 5. 2022 ve výši 4 Kč, dne 21. 6. 2022 ve výši 610 Kč, dne 15. 7. 2022 ve výši 800 Kč, dne 23. 8. 2022 ve výši 880 Kč, dne 5. 9. 2022 ve výši 130 Kč, dne 24. 10. 2022 ve výši 530 Kč, a dne 21. 11. 2022 ve výši 1.357 Kč (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek).

7. Výzvou ze dne 15. 3. 2023 byl žalovaný upozorněn na dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru v celkové výši 20.142,23 Kč a byl vyzván k jeho úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána dne 16. 3. 2023.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 4. 2023 žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu; výzva byla odeslána dne 14. 4. 2023.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

19. Při uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný sdělil žalobci výši svých pravidelných měsíčních příjmů a výdajů. Ze smlouvy však žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce jakkoli ověřovány. Žalobce žádným způsobem neověřoval skutečnou výši tvrzených příjmů žalovaného, nevyžádal na žalovaném jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný skutečně dosahuje tvrzených příjmů. Ohledně výdajové stránky žalovaného lze žalobci přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky není nutné vždy vycházet z údajů tvrzených dlužníkem. Povinnost žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze automaticky nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). K užití statistického modelu nebo výpočtu s pomocí modelu žalobce, tzv. MLS, lze důvodně přistoupit až tehdy, pokud žalobce ani přes vynaloženou snahu nebude moci výdaje žalovaného dostatečně zjistit a ověřit. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobce při poskytování úvěru ani neprojevil snahu zjisti reálnou výši výdajů žalovaného a bez dalšího přistoupil k užití MLS modelu s využitím statistických dat.

20. Žalobce tedy postupoval zcela formálně, když před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru dostatečným způsobem nezjišťoval a neověřoval údaje týkající se příjmů a výdajů žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému revolvingový úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 11.425,17 Kč (čerpaná jistina ve výši 18.404,97 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 6.979,80 Kč); ve zbylé části co do částky 6.737,63 Kč soud návrh žalobce jako nedůvodný zamítl. Ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 3.021,41 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 15.490,47 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru.

24. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 30. 3. 2023 do 19. 6. 2023 ve výši 612,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.162,80 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

25. Z důvodů shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 18.162,80 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 11.425,17 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 6.737,63 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 63 % předmětu řízení, v 37 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 26 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 800 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.

27. Celkem náklady žalobce činí 2.252 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 586 Kč, která odpovídá 26 % účelně vynaložených nákladů řízení.