54 C 214/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 192 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 7.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2.690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10.490 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, a dále částky 702 Kč, s e z a m í t á.

III. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 901 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta, se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 10. 5. 2023, doplněnou podáním ze dne 3. 11. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.490 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 702 Kč. Uvedl, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce dne , datum, poukázal na účet uvedený žalovaným částku 4.500 Kč a dne 24. 5. 2022 částku 3.300 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.360 Kč do 21. 6. 2022. Mezi účastníky byla dále sjednána povinnost žalovaného hradit poplatek „Presto“ ve výši 330 Kč a smluvní pokutu pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný na dluh ani přes výzvu ze strany žalobce neuhradil ničeho, žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné částky podanou žalobou.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu souhlasil za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).

4. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr formou úvěrového limitu do výše 7.800 Kč. Žalobce poskytl žalovanému převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 22. 5. 2022 částku 3.300 Kč a dne 24. 5. 2022 částku 4.500 Kč. Mezi účastníky byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.360 Kč, poplatek „Presto“ za expresní vyplacení každého jednotlivého úvěru ve výši 165 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu.

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že v domácnosti žije sám a má jeden zdroj příjmu. Žalovaný dále uvedl, že má příjem ve výši 23.000 Kč, náklady na bydlení činí 9.500 Kč, hradí půjčky ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně a má další výdaje ve výši 4.000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, příjmy a výdaje byly ověřeny výpisem příjmů, který byl zpracovaný společností Kontomatik; dle tohoto výpisu byly určeny příjmy žalovaného ve výši 26.324 Kč.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 3. 2023 žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu; výzva byla odeslána téhož dne.

7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

17. Při uzavírání smlouvy o úvěru žalovaný sdělil žalobci výši svých pravidelných měsíčních příjmů a výdajů. Ze smlouvy však žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce dostatečně ověřovány. Žalobce dostatečně ověřil výši pravidelných příjmů žalovaného. Ohledně výdajové stránky žalovaného lze žalobci přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky není nutné vždy vycházet z údajů tvrzených dlužníkem. Povinnost žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze automaticky nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). Rovněž není možné bez dalšího vycházet toliko z tvrzení žalovaného bez toho, že by si žalobce jakkoliv tvrzení žalovaného stran jeho výdajů ověřil. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobce při poskytování úvěru ani neprojevil snahu zjistit reálnou výši výdajů žalovaného. Pokud žalobce uvedl, že provedl lustraci žalovaného v dostupných registrech, pak nezbývá než konstatovat, že žádný výpis z registru nebyl ze strany žalobce soudu předložen, ačkoliv byl žalobce vyzván k předložení dokumentů stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

18. Žalobce tedy postupoval zcela formálně, když před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezjišťoval a neověřoval údaje týkající se výdajů žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 7.800 Kč (čerpaná jistina ve výši 3.300 Kč a 4.500 Kč).

22. Ohledně poplatku za sjednání úvěru ve výši 2.360 Kč, poplatku „, Anonymizováno, “ ve výši 330 Kč (2x165 Kč) a smluvní pokuty ve výši 702 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku, poplatcích i smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru.

23. V části týkající se úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.490 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř.

24. Z důvodů shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 11.192 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou ve výši 7.800 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 3.392 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 70 % předmětu řízení, v 30 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 40 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.Celkem náklady žalobce činí 2.252 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 901 Kč, která odpovídá 40 % účelně vynaložených nákladů řízení.