54 C 222/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 12 890 Kč s příslušenstvím – půjčka

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 5.490 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.490 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 7.400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.088,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.200,57 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.926,84 Kč od 7. 12. 2019 do 16. 1. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.436,84 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9.926,84 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 12.890 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“), a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.400 Kč, úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 4.510 Kč. S účinností ke dni datum právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce číslo. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1.400 Kč, úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, tj. celkem 17.400 Kč, v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč.

6. V souvislosti s uzavřením smlouvy o půjčce číslo byla dne datum vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je na mateřské dovolené a má vyživovací povinnost k 1 dítěti. Čistý měsíční příjem žalované činil 12.100 Kč a sestával ze sociálních dávek ve výši 7.600 Kč, přídavků na dítě ve výši 500 Kč a alimentů ve výši 4.000 Kč ulice výdaje žalované měly představovat 9.500 Kč, z toho nájemné činilo 1.000 Kč a další výdaje domácnosti 8.500 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byl ověřen příjem žalované výpisem z účtu a (blíže nespecifikovaným) potvrzením z úřadu práce.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne datum, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 12.890 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne datum.

8. Předžalobní upomínkou ze dne datum žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se nejprve zabýval platností předmětných smluv smlouvy.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 145/2010 je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Příjem žalované byl tvořen výhradně dávkami státní podpory (rodičovský příspěvek, přídavky na dítě) a alimenty. Tyto finanční prostředky však v žádném případě nelze označit za čistý příjem (či jakýkoliv jiný příjem) žalované, neboť se jedná o příspěvek na výchovu a výživu nezaopatřených dětí. Pokud právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že žalobkyně má vlastní příjem ve výši 12.100 Kč, aniž vzal do úvahu potřeby nezaopatřeného dítěte, pak nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet půjčku postupoval s odbornou péčí. Obdobně právní předchůdce žalobce přistupoval i k posouzení výdajové stránky žalované. Celkové náklady na bydlení (nájemné) bylo stanoveno částkou 1.000 Kč. Při obecné známosti nákladů na bydlení v současné ekonomické a společenské situac je vysoce nepravděpodobné (až absurdní), že na nájemném hradila žalovaná toliko 1.000 Kč. Právní předchůdce žalobce se tak zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalované, nijak údaje, které uvedla, neověřoval.

18. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalované.

19. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet půjčku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když půjčku číslo poskytl v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce číslo byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalované byla poskytnuta částka 10.000 Kč, na svůj dluh uhradila částku 4.510 Kč Kč, žalobce má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 5.490 Kč.

22. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalované zasláno dne datum, kdy žalované počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne datum. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem datum ve výši požadované žalobcem v petitu žalobního návrhu a tedy ve výši, která není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 5.490 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 7.400 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalovaná byla z procesního hlediska úspěšnější, náležela by jí proto náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první o. s. ř.).