54 C 227/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 62.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci 62.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 62.000 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobní návrh žalobce se z a m í t á , pokud se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení zákonných úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62.000 Kč od 3. 10. 2018 do 27. 11. 2019.

III. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.229,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se svým žalobním návrhem podaným dne 19. 3. 2019 domáhal po žalovaném zaplacení částky 62.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kdy při kontrole účetnictví zjistila, že žalovaný neodevzdal žalobci peněžní prostředky, které v hotovosti obdržel od zákazníků žalobce, a to v celkové výši 62.000 Kč. Jednalo se o částku ve výši 22.000 Kč, kterou žalovaný dne 12. 2. 2016 obdržel od paní , jméno FO, na základě smlouvy o dílo k zakázce č. , hodnota, , kdy žalovaný přijetí této částky potvrdil svým podpisem na smlouvě o dílo, dále o částku ve výši 38.000 Kč, kterou žalovaný dne 19. 2. 2016 obdržel od pana , jméno FO, na základě smlouvy o dílo k zakázce č. , hodnota, , kdy žalovaný přijetí této částky potvrdil svým podpisem na smlouvě o dílo, a dále o částku ve výši , právnická osoba, Kč, kterou dne 19. 2. 2016 obdržel od pana , jméno FO, na základě smlouvy o dílo k zakázce č. , hodnota, , kdy žalovaný přijetí této částky potvrdil svým podpisem na smlouvě o dílo.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz pod čj. , Anonymizováno, , č. účtu, – , Anonymizováno, dne , datum, , proti kterému žalovaný podal odpor dne 27. 11. 2019, v němž uvedl, ž e nárok uplatněný v žalobě neuznává, důrazně odmítá obvinění z činu, kterého se nikdy nedopustil, tvrzení, že pro žalobce vykonával montážního technika je smyšlené, a tvrzení, že žalobci neodevzdal peněžní prostředky, se nezakládá na pravdě, neboť je odevzdal vedoucímu zástupci pro , adresa, , panu , jméno FO, , který tyto záležitosti za , adresa, vyřizoval. Žalovaný dále popřel, že by mu byla doručena výzva žalobce ze dne 20. 8. 2018. Dále ve svém vyjádření popsal pracovní činnost svou i ostatních spolupracovníků ve prospěch žalobce. Závěrem uvedl, že pokud by zakázka nebyla předána spolu se zálohou, nebylo by možné ji vyrobit, tudíž je vyloučené, že by vybrané zálohy nebyly předány z jeho strany žalobci, neboť je přesvědčen o tom, že by žalobce nezpracoval zakázku, kdyby neměl zaplacenou zálohu. Rovněž uvedl, že pro žalobce zpracovával i následně jdoucí zakázky po zakázkách označených v žalobě, za které neměl odevzdat zálohu, kterou od zákazníků vybral, a má za to, že kdyby dlužil žalobci peníze vybrané na zálohách od zákazníků, tento by s ním jistě nadále nespolupracoval a nepožadoval po něm zaměření dalších zakázek a montážní práce na zakázkách. Žalovaný tvrdil, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl žádný smluvní vztah, s tím, že nikdy s firmou žalobce nespolupracoval tak, jak to nyní prezentuje žalobce, že spolupracoval pouze s panem , jméno FO, , kdy pro tohoto provedl zaměření a návrhy řešení konkrétních zakázek (návrh řešení vestavných skříní v interiéru) a nikoliv se žalující firmou.

3. Žalovaný v závěrečné řeči u jednání dne 28. 1. 2021 uvedl, že má za to, že žalobcův nárok je promlčen, a vznesl námitku promlčení, když uvedl, že tuto zdůvodňuje tak, že jelikož se jednalo o výběr záloh, na základě kterých musí začít nákup materiálu, musí být nejpozději do týdne ověřeno to, zda byla záloha zaplacena, aby mohl být dodržen termín dodání. Obecná promlčecí lhůta je tři roky a tento důkazní materiál vykazuje promlčení téměř pět let, přesně 59 měsíců a 15 dní.

4. Zástupce žalobce se vyjádřil k vznesené námitce promlčení a uvedl, že má za to, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení byla podána včas a nárok uplatněný vůči žalovanému není promlčen. O skutečnosti, že jim žalovaný neodvedl finanční plnění, které přijal od žalobcových zákazníků, nebyli schopni zjistit z jednotlivých účetních operací a zjistili to při zpracování konečné uzávěrky účetního roku 2016, tedy nejpozději 31. 3. 2017. Žaloba byla podána dne 19. 3. 2019 a byla tedy zachycena tříletá promlčecí lhůta.

5. Soud ve věci provedl níže uvedené důkazy, ze kterých provedl tato dílčí zjištění:

6. Ze Smlouvy o dílo k zakázce č. , hodnota, soud zjistil, že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem jako dodavatelem a objednavatelem, , jméno FO, , kdy na tento smluvní vztah, jejímž předmětem byla výroba vestavěných skříní na míru, byla vybrána záloha od objednavatelky ve výši 22.000 Kč, jejíž převzetí stvrdil žalovaný dne 12. 2. 2016 svým podpisem.

7. Ze Smlouvy o dílo k zakázce č. , hodnota, soud zjistil, že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem jako dodavatelem a objednavatelem, , jméno FO, Trindou, kdy na tento smluvní vztah, jejímž předmětem byla výroba vestavěných skříní na míru, byla vybrána záloha od objednavatelky ve výši 38.000 Kč, jejíž převzetí stvrdil žalovaný dne 19. 2. 2016 svým podpisem.

8. Ze Smlouvy o dílo k zakázce č. , hodnota, soud zjistil, že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem jako dodavatelem a objednavatelem, , jméno FO, Trindou, kdy na tento smluvní vztah, jejímž předmětem byla výroba vestavěných skříní na míru, byla vybrána záloha od objednavatelky ve výši , právnická osoba, Kč, jejíž převzetí stvrdil žalovaný dne 19. 2. 2016 svým podpisem.

9. Z Předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 62.000 Kč, právě z titulu neodevzdaných záloh, které žalovaný vybral a které žalobci nepoukázal.

10. Z Podacího poštovního archu ze dne 21. 8. 2018 soud zjistil, že žalobce odeslal předžalobní výzvu do dispozice žalovaného.

11. Ze živnostenského listu ev. č. , hodnota, -, Anonymizováno, - vystaveného , Anonymizováno, , adresa, soud zjistil, že žalovaný má jako předmět podnikání , Anonymizováno, . Živnostenské oprávnění mu vzniklo , datum, a dosud nezaniklo.

12. Z faktury – daňového dokladu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že toto byla faktura za návrhy interiérů za měsíce únor, březen, duben ve výši 18.551 Kč, kdy tento daňový doklad byl vystaven 13. 5. 2016, kdy jako dodavatel byl opět označen žalovaný, pan , Jméno žalovaného, , IČ , IČO žalovaného, a jako odběratel žalobce, společnost , právnická osoba, , s datem vystavení faktury 13. 5. 2016 a fakturovaná částka byla částkou za návrhy interiérů.

13. Z faktury – daňového dokladu , Anonymizováno, soud zjistil, že tato byla za časové období listopad a prosinec, kdy byla vystavena na částku 29.913 Kč, kdy jako dodavatel byl označen žalovaný, pan , Jméno žalovaného, , IČ , IČO žalovaného, a jako odběratel žalobce, tedy společnost , právnická osoba, , datum vystavení faktury pak bylo 13. 12. 2016 a datum splatnosti 31. 12. 2016 a jako předmět faktury byla fakturovaná částka za návrhy interiéru.

14. Soud zamítl návrh na provedení důkazů účetnictvím žalovaného, rovněž tak návrh na provedení důkazů účetními doklady žalobce, případnými výdajovými pokladními doklady žalobce, svědčícími o zaplacení faktur 2/2016 a 7/2016, neboť těmito listinnými důkazy mělo dojít k prokázání, zda žalovaným fakturované částky byly žalobcem žalovanému proplaceny či nikoliv, ovšem vyřešení této otázky nebylo předmětem tohoto soudního sporu a proto soud považoval provedení těchto důkazů za zcela nadbytečné. Rovněž pak došlo k zamítnutí návrhu na provedení důkazů, jež navrhl žalovaný svým podáním ze dne 27. 11. 2019, (založeným ve spise počínaje čl. 39 – 51), neboť těmito důkazy chtěl žalovaný prokázat, že i nadále, poté, co byly žalovaným vybrány finanční prostředky určené jako zálohy na jednotlivé zakázky v žalobě označené (č. , hodnota, , , Anonymizováno, a, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), probíhala spolupráce žalobce se žalovaným. Žalovaný nadále prováděl zaměření u jednotlivých zákazníků žalobce a zprostředkovával uzavření dalších smluv mezi žalobcem a jednotlivými zákazníky, čímž chtěl žalovaný prokázat tu skutečnost, že kdyby žalobci neodevzdal finanční prostředky ze tří zakázek označených v žalobě v celkové výši 62.000 Kč, tak by žalobce od něj nadále nepožadoval provádění práce, tedy zaměření zakázek a sepis smluv o dílo – zakázek. Tato skutečnost, zda žalovaný pro žalobce vykonával další práce, jimiž byl eventuálně zaangažován do uzavření smluv o dílo mezi žalobcem a jeho zákazníky, nebylo významné pro rozhodnutí soudu o tom, zda je žalovaný povinen uhradit žalobou požadované plnění žalobci. Tedy zda se na jeho úkor bezdůvodně obohatilo či nikoliv. Provedením důkazu účetnictvím žalobce by dle názoru soudu neprokázalo odevzdání finančních prostředků ze strany žalovaného žalobci.

15. Žalovaný potvrdil, že žalobou označená zaměření provedl a od zákazníků žalobce převzal do své dispozice zálohy v žalobě uvedené. Nerozporoval ani to, že převzetí záloh stvrdil svým podpisem, ale tvrdil, že tyto vybrané peníze předal do dispozice žalobce prostřednictvím pana , jméno FO, . Obrana žalovaného, že nikdy nespolupracoval se žalující firmou, se jeví jako účelová, vedena zřejmě snahou přesvědčit soud, že žalobcův nárok vůči žalovanému není dán.

16. Z provedeného dokazování však bylo zjištěno (Smlouvy o dílo v zakázce č. , hodnota, , , Anonymizováno, ), že tyto smlouvy byly na formuláři s logem žalující firmy, do nichž prováděl zákres žalovaný a na těchto formulářích pak ztvrdil svým podpisem převzetí záloh na dané zakázky. O další účelovosti této obrany svědčí i obsah zjištění z provedeného dokazování a to z faktur č. , Anonymizováno, vystavených na základě živnostenského listu ev.č. , hodnota, , Anonymizováno, , kterým soud také provedl důkaz. Těmito žalovaný fakturoval žalující společnosti provedenou práci v daném časovém období, ve kterém byly vybrány zálohy od zákazníků, neboť tyto byly vybrány , datum, a , datum, a žalovaný vystavil konkrétně fakturu , Anonymizováno, dne , datum, . Vyúčtoval žalobci touto za návrh interiérů únor, březen, duben dle dohody 18.551 Kč a tuto fakturu doručil žalobci do dispozice (žalobce tuto předložil jako důkaz vzájemné spolupráce). Vše uvedené dle názoru soudu dostatečně prokazuje dohodu o spolupráci mezi stranami sporu, kdy žalovaný pro žalobce prováděl zaměření a návrhy interiérů, za což vystavoval faktury a požadoval proplacení své práce.

17. Podle ust. § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Bezdůvodné obohacení protiprávním užitím cizí hodnoty vzniká v okamžiku užití této hodnoty, resp. dokončením jednání, jímž byla cizí hodnota užita. To, zda a případně kdy, ochuzený vyzval obohaceného k vydání bezdůvodného obohacení, je pro počátek promlčecí lhůty pro práva na vydání bezdůvodného obohacení nerozhodné. Rovněž ustanovení § 621 občanského zákoníku rozvádí zásadu, že dokud věřitel nezná okolnosti podstatné pro podání žaloby, nemůže své právo uplatnit. I pro právo na vydání bezdůvodného obohacení platí, jak nepravá subjektivní promlčecí lhůta která svou délkou odpovídá obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku, tak objektivní promlčecí lhůtě, jež je desetiletá. Počátek nepravé subjektivní promlčecí lhůty spadá do dne, kdy ochuzený nabyl vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě, která je povinna takovéto bezdůvodné obohacení vydat. Jinými slovy řečeno, kdy se o těchto okolnostech dozvědět měl a mohl. Okamžik vědomosti ochuzeného o bezdůvodném obohacení a o sobě povinné k jeho vydání je tedy objektivizován. Běh této promlčecí lhůty může začít bez skutečné znalosti ochuzeného o uvedených skutečnostech v případě, že se ochuzený o nich objektivně dozvědět měl a mohl. U objektivní promlčecí lhůty je pak pro její počátek rozhodný vznik bezdůvodného obohacení. Podle ust. § 638 odst. 1, 2 NOZ, právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Právo se promlčí v té lhůtě, která uplyne dříve, ať již objektivní, či nepravé subjektivní. Vzhledem k tomu, že podmínkou počátku běhu nepravé subjektivní promlčecí lhůty je kumulativní splnění dvou podmínek, a to vědomost ochuzeného o bezdůvodném obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, běží promlčecí lhůta práva k vydání bezdůvodného obohacení až od splnění časově pozdější z obou podmínek, pokud nejsou splněny současně. Je vytyčen požadavek vědomosti o osobě, která je povinna k vydání bezdůvodného obohacení. Ustanovení § 4 odst. 2 občanského zákoníku vymezuje obecně požadavek vědomosti, na níž je závislý určitý, právním řádem předpokládaný následek. Má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Aby byl tedy vyvolán běh promlčecí lhůty, musí se ochuzený dozvědět údaje nezbytné k možnému uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud je ochuzeným právnická osoba, promlčecí lhůta začne běžet okamžikem, kdy se o okolnostech rozhodných pro počátek jejího běhu dozví nebo kdy má všechny potřebné údaje.

19. K vznesené námitce žalovaného na promlčení nároku na základě výše uvedeného soud konstatuje, že žalobní nárok žalobce uplatněný vůči žalovanému není promlčen. Žalobce podal žalobní návrh dne 19. 3. 2019. Soud vycházel v daném případě z tvrzení žalobce, že tento jako podnikatelský subjekt nabyl vědomost o dluhu žalovaného až v momentě rekapitulace účetnictví za proběhnuvší účetní rok. Soud má za to, že až tehdy prakticky i fakticky se mohl žalobce dozvědět o tom, že mu chybí platby, které v jeho prospěch uhradili jednotlivý zákazníci formou zálohy a které jim žalovaný, ačkoliv je vybral, neodevzdal. Tedy soud dospěl k jednoznačnému závěru, že subjektivní promlčecí lhůta mohla začít běžet, až měl žalobce skutečnou znalost, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, v jaké výši, tedy jinými slovy řečeno, že žalovaný mu neodevzdal přijaté zálohy. O výše uvedených skutečnostech se žalobce objektivně mohl dozvědět počátkem roku 2017 (mezní datum podání daňové přiznání bylo 31. 3. 2017), a soud toto datum považuje za počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty. Byla-li tedy žaloba podána 19. 3. 2019, byla zachycena žalobcem tato lhůta pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dle názoru soudu byly tedy datem podáním žaloby splněny požadavky jak obecné tříleté promlčecí lhůty podle § 629 odst. 1 NOZ, tak objektivní desetileté promlčecí lhůty. Právo na vydání bezdůvodného obohacení – subjektivní promlčecí lhůta je 3 roky a počátek běhu lhůty je stanoven ode dne, kdy se oprávněná osoba dozví, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 NOZ). Objektivní promlčecí lhůta je 10 let a její počátek začíná ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (§ 638 odst. 1 NOZ). Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný bez právního důvodu obdržel částku ve výši 62.000 Kč, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, a dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má žalovaný povinnost žalobci vydat, oč se obohatil. Tvrzení žalovaného, že peníze žalobci předal prostřednictvím pana , Anonymizováno, , žalovaný neprokázal, když ani přes výzvu soudu dle ust. § 118 písm. a) odst. 3 o. s. ř., která byla učiněna jednak formou usnesení ze dne , datum, čj. , spisová značka, a jednak u jednání dne 8. 9. 2020. Neoznačil důkazy, které by tuto skutečnost prokazovaly, a to ačkoliv byl poučen, že neoznačí-li důkazy, ze kterých by bylo zcela jednoznačně možné vzít za prokázané, že finanční prostředky, které převzal ve výši 62.000 Kč, odevzdal do dispozice žalobce prostřednictvím pana , jméno FO, , bude ve věci rozhodnuto v jeho neprospěch. Soud má na základě provedených důkazů za zcela jednoznačně prokázané, že žalovaný převzal peníze od jednotlivých zákazníků a převzetí těchto peněz stvrdil svým podpisem, tak jak bylo výše uvedeno a to dne 12. 2. 2016 a 19. 2. 2016 v celkové výši 62 tisíc korun. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že by tyto finanční prostředky žalovaný poukázal žalobci.

20. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobcův nárok uplatněný vůči žalovanému žalobou je dán. A to na základě vyhodnocení skutkového děje, který soud zjistil na základě výše uvedených úvah za situace, kdy soud hodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemném kontextu. Soud dospěl k závěru, který je ve výsledku uveden ve výroku I. toho rozsudku a zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 62 tisíc Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z dlužné částky od data 28. 11. 2019, tedy od data kdy byl žalovanému doručen žalobní návrh, jež jako jediný v daném sporu bylo možné považovat za výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení (§ 1970 NOZ ve spojení s vyhláškou 351/2013 Sb.). Žalobce nenabídl soudu žádný důkaz, z něhož by bylo možné najisto postavit skutečnost, že by byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze strany žalobce dříve. Ve výroku II. tedy soud zamítl část nároku, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62.000 Kč od 3. 10. 2018 do 27. 11. 2019, neboť po tuto dobu nebyl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky, když nebyl žalobcem vyzván k její úhradě (§ 1958 NOZ), neboť nebylo prokázáno, že žalovanému došla do dispozice žalobcem k důkazu předložená předžalobní výzva ze dne 20. 8. 2018, kterou žalobce odeslal žalovanému dle poštovního podacího archu dne 21. 8. 2018.

21. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11.229,60 Kč vůči žalovanému. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.240 Kč, odměnou právního zástupce žalobce za dva úkony právní pomoci po 3.580 Kč dle § 7, 11 odst. 1 písm. a, d, vyhl.177/1996 Sb., dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 vyhl.177/1996 Sb. a 21% DPH. Poté, co zaniklo právní zastoupení žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , byly náklady řízení žalobce určeny podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (účast u jednání dne 8. 9. 2020 a 28. 1. 2021). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 11.229,60 Kč a tyto je povinen žalovaný uhradit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.