54 C 227/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 851 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 9.998 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9.998 Kč od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 ve výši 72,72 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9.998 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3.853 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.853 Kč od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 ve výši 28,03 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.853 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 999 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta, se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 14. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 13.851 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 23. 10. 2023 prostřednictvím internetových stránek žalobce , Anonymizováno, uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč ve prospěch účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatky do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 13.851 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 100,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13.851 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Dne 23. 10. 2023 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách žalobce , Anonymizováno, ) uzavřena smlouva o úvěru (, Anonymizováno, ), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 48,3 % ročně do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalovaný čerpal úvěr dne 23. 10. 2023 bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, .

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, má příjem 26.000 Kč, příjem ostatních členů domácností činí 24.000 Kč a nehradí jiné splátky.

6. Žalovaný uhradil dne 22. 11. 2023 částku 1 Kč a dne 27. 12. 2023 částku 1 Kč, tj. částku v celkové výši 2 Kč (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek).

7. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2024 žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu ve výši 13.851 Kč nejpozději do 26. 4. 2024. Podle poštovního podacího archu byla upomínka odeslána žalovanému dne 15. 4. 2024.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

16. V posuzované věci byla úvěruschopnost žalovaného prověřována na webových stránkách společností zabývajících se zjišťováním poskytnutých bankovních a nebankovních úvěrů (BRKI, NRKI, SOLUS). Žalobce však žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl dostatečná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Ze smlouvy rovněž žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalobce rovněž nevyžádal na žalovaném dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný (resp. domácnost žalovaného) má příjem a výdaje v tvrzené výši.

17. Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce dostatečně neověřil příjmy a výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit uhradit úvěr v jednorázové platbě do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované příjmy a výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

20. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Na základě smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč, přičemž s ohledem na úhradu žalovaného ve výši 2 Kč náleží žalobci vrácení 9.998 Kč; ve zbylé části co do částky 3.853 Kč soud žalobu zamítl.

21. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 12. 4. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 26. 4. 2024.

22. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřené jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaný je od 27. 4. 2024 v prodlení.

23. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9.998 Kč od 27. 4. 201 do 14. 5. 2024 ve výši 72,72 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9.998 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ohledně úroku z prodlení z částky 3.853 Kč soud žalobu zamítl, neboť žalobci nevznikl na úhradu částky 3.853 Kč nárok. Soud proto také nepřiznal žalobci právo na úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.853 Kč od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 ve výši 28,03 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.853 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení.

25. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

26. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 13.851 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 9.998 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 3.853 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 72,18 % předmětu řízení, v 27,82 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 44,36 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- soudní poplatek ve výši 800 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.,- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.Celkem náklady žalobce činí 2.252 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 999 Kč, která odpovídá 44,36 % účelně vynaložených nákladů řízení.

28. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.