54 C 233/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 50 677 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je p o v i n n a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 29.650 Kč a dále částku ve výši 12.650 Kč.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1.858,69 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4.173,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.838,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31.508,69 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 31.508,69 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále zaplacení částky ve výši 6.518,31 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.539 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.615,32 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.168,31 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 19.168,31 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10.065 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta, se sídlem , Adresa žalobce, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je p o v i n e n zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 506 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 8. 2023, doplněnou podáním ze dne 17. 10. 2023, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 50.677 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 30. 1. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 32.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 18.801 Kč, úrokovou sazbou 24,57 % ročně, poplatkem za zpracování ve výši 12.647 Kč a pojistným, to vše v 24 měsíčních splátkách ve výši 2.644 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh uhradila 2.350 Kč.

2. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dále dne 22. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 23.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15.717 Kč, úrokovou sazbou 25,23 % ročně, poplatkem za zpracování ve výši 7.984 Kč a pojistným, to vše v 24 měsíčních splátkách ve výši 1.946 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh žalovaná uhradila částku 10.350 Kč.

3. Před poskytnutí obou úvěrů právní předchůdce žalobce s odbornou činností posoudil schopnost žalované řádně úvěry splácet, a to vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové a pracovní poměry, tvrzené skutečnosti byly ověřovány a hodnoceny.

4. S účinností ke dni 16. 12. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou na žalobce.

5. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

6. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaná souhlasila za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).

7. Dne 30. 1. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 32.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 18.801 Kč, úrokovou sazbou 24,57 % ročně a poplatkem za zpracování ve výši 12.647 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách ve výši 2.644 Kč; poslední splátka byla splatná dne 30. 1. 2022. Žalovaná uhradila částku 2.350 Kč, ke dni 7. 12. 2020 činil dluh 31.508,69 Kč.

8. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla dne 30. 1. 2020 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má vyživovací povinnost vůči 1 osobě a je invalidní důchodkyní. Měsíční příjem žalované činil 10.287 Kč, další příjmy domácnosti činily 30.000 Kč; žalovaná uvedla 1 zdroj příjmu. Odhadované měsíční výdaje činily 3.500 Kč, žalovaná hradila další splátky dluhů ve výši 1.946 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy a výdaje předložením (blíže nespecifikovaných) složenek, totožnost žalované byla ověřena předložením občanského průkazu.

9. Dne 22. 10. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 23.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15.717 Kč, úrokovou sazbou 25,23 % ročně a poplatkem za zpracování ve výši 7.984 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách ve výši 1.946 Kč; poslední splátka byla splatná dne 22. 10. 2021. Žalovaná uhradila částku 10.350 Kč, ke dni 7. 12. 2020 činil dluh 19.168,31 Kč.

10. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla dne 22. 10. 2019 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má vyživovací povinnost vůči 1 osobě a je invalidní důchodkyní. Měsíční příjem žalované činil 9.904 Kč, ostatní příjmy činily 14.800 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily 3.500 Kč, žalovaná hradila další splátky dluhů ve výši 1.500 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy a výdaje předložením (blíže nespecifikovaných) složenek a výměrou důchodu, totožnost žalované byla ověřena předložením občanského průkazu.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byly pohledávky s účinností ke dni 16. 12. 2022 postoupeny na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována dopisem ze dne 16. 12. 2022, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu; dopis byl odeslán žalované dne 13. 1. 2023.

12. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu ze smlouvy č. , hodnota, a smlouvy č. , hodnota, . Dle podacího lístku byla upomínka odeslána žalované dne 2. 6. 2023.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

14. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

22. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z jedné zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 9.904 Kč a 10.287 Kč. Mimo vlastní příjem žalovaná uvedla také „ostatní“ příjmy a „další“ příjmy, jejichž výše a zdroj ze strany právního předchůdce žalobce nebyly vůbec ověřeny. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) navíc není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalované v případě obou smluv zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalované, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Žalovaná nepředložila jediný doklad svědčící o tom, že její výdaje dosahují tvrzené výše, není zřejmé, z čeho částka představující výdaje reálně sestává (náklady na bydlení, energie, osobní potřeby, pojištění apod.). O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalované byly vždy stanoveny pouze odhadem.

24. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a žalované poskytl úvěry, aniž by se alespoň pokusil zjistit informace o jejích reálných příjmech a výdajích. Právní předchůdce žalobce před uzavřením obou smluv nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěry v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost obou smluv ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

26. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a také smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

27. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovanou řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 29.650 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (poskytnutá jistina ve výši 32.000 Kč ponížená o úhradu žalované ve výši 2.350 Kč) a nesplacené jistiny ve výši 12.650 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (poskytnutá jistina ve výši 23.000 Kč ponížená o úhradu žalované ve výši 10.350 Kč). Ve zbylé části jistiny dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, co do částky 1.858,69 Kč, stejně jako ve zbylé části jistiny dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, co do částky 6.518,31 Kč, soud nárok žalobce zamítl.

28. V části kapitalizovaného úroku ve výši 6.838,49 Kč a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 31.508,69 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále kapitalizovaného úroku ve výši 5.615,32 Kč a úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 19.168,31 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatných smluv.

29. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.173,59 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31.508,69 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.539 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.168,31 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

30. Z důvodů shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

31. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky 50.677 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 42.300 Kč (29.650 Kč + 12.650 Kč), ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 8.377 Kč (1.858,69 Kč + 6.518,31 Kč), ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 83,5 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 16,5 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované má žalobce právo na náhradu 67 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2.534 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. po 3.140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. ve výši á 300 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 15.021 Kč. Žalobce má proto právo na náhradu 10.065 Kč, která odpovídá 67 % účelně vynaložených nákladů řízení.

32. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 2.028 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. b) činí poplatková povinnost žalobce částku 2.534 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 506 Kč.