54 C 236/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 736,62 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je p o v i n n a do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 26.195 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.195 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 541,62 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.091,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.681,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.736,62 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 541,62 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 26.736,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s e z a m í t á.

III. Žalovaná je p o v i n n a uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.252 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly za jménem, , advokáta, se sídlem , Adresa žalobce, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 26.736,62 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , (dále je „právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 2. 6. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 30.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 18.704 Kč, úrokovou sazbou 20,94 % ročně, částkou za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 6.813 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh uhradila 3.805 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem souhlasil, žalovaná souhlasila za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Dne 2. 6. 2021 byla mezi předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 18.704 Kč, úrokovou sazbou 20,94 % ročně, částkou za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 6.813 Kč, tj. celkem 28.825 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách ve výši 761 Kč; poslední splátka byla splatná dne 30. 11. 2022.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla dne 1. 6. 2021 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije s rodiči, je zaměstnaná a nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě. Žalovaná uvedla, že má jeden zdroj příjmu, čistý příjem žalované činil 18.055 Kč; žalovaná dále uvedla další příjmy domácnosti 30.000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily 2.280 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy a výdaje předložením pracovní smlouvy.

6. Dle tabulky umoření žalovaná na dluh uhradila 3.805 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení. Oznámení bylo odesláno žalované 27. 10. 2023.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu. Upomínka byla odeslána dne 2. 4. 2024.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 18.055 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 30.000 Kč. Žalovaná uvedla, že má pouze jeden zdroj příjmu, nebylo tedy vůbec zřejmé, co označují „další příjmy domácnosti“; předchůdce žalobce se vůbec nezajímal o jejich zdroj, tvrzené skutečnosti vůbec neověřoval. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) navíc není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalované zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalované, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Žalovaná nepředložila jediný doklad svědčící o tom, že její výdaje dosahují tvrzené výše, není zřejmé, z čeho částka představující výdaje reálně sestává (náklady na bydlení, energie, osobní potřeby, pojištění apod.). O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem na částku 2.280 Kč měsíčně, která se navíc jeví až neuvěřitelně nízké.

20. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalované. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce tedy řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobce poskytl žalované částku 30.000 Kč, žalovaná na dluh uhradila 3.805 Kč. Žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 26.195 Kč; v rozsahu částky 541,62 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Ve zbylé části nároku co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.681,09 Kč a úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 26.736,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení soud návrh zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

25. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalované zasláno 27. 10. 2023, doručeno jí mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 1. 11. 2023. Dne 2. 11. 2023 žalované počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 13. 11. 2023.

26. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdila, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaná je od 14. 11. 2023.

27. Podle § 1970 o. z. má žalobce počínaje dnem 14. 11. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části žalobou požadovaného úroku z prodlení, a to kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.091,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.736,62 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 541,62 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

28. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 252 Kč.

31. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.