54 C 24/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení 79 362,48 Kč s příslušenstvím – úvěr I. Žalovaná č. , hodnota, a žalovaný č. , hodnota, jsou p o v i n n i zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 46.461,32 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Návrh žalobkyně, aby jí byli žalovaní povinni zaplatit částku 29.901,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.326,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úroku z prodlení ve výši 4.634,30 Kč, úrok ve výši 5,9 % ročně z částky 76.362,48 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76.362,48 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, se z a m í t á.III. Žalovaná č. , hodnota, a žalovaný č. , hodnota, jsou p o v i n n i zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 262 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2023, doplněnou podáním ze dne 11. 3. 2024, domáhala zaplacení 79.362,48 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 5. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovaným poskytnuta částka 122.000 Kč. Před uzavření smlouvy žalobkyně zjišťovala informace o příjmech a výdajích žalovaných (úvěrové registry, výpisy z účtu), informace byly vyhodnoceny s částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaní se zavázali vrátit finanční prostředky spolu s poplatky a úrokem ve výši 10,39 % ročně. Po uzavření došlo k uzavření několika dodatků, kterými byla měněna výše úrokové sazby, doba splatnosti a tomu odpovídající výše měsíčních splátek. Dodatkem ze dne 29. 4. 2019 došlo ke stanovení úrokové sazby 5,9 % ročně s tím, že pravidelná měsíční splátka činí 1.791 Kč. Dodatkem ze dne 26. 3. 2020 došlo ke stanovení úrokové sazby 5,9 % ročně, se splatností úvěru 16. 8. 2025 s tím, že anuitní splátka činí 1.784 Kč. Dodatkem ze dne 18. 1. 2021 došlo ke stanovení úrokové sazby 5,9 % ročně, se splatností úvěru 16. 1. 2026 s tím, že anuitní splátka činila 1.964 Kč. Dále dodatkem ke Smlouvě o úvěru ze dne 30. 5. 2022 došlo ke změně splatnosti úvěru na den 16. 9. 2026 s tím, že anuitní splátka činí 1.923 Kč. Uvedla, že celkové splátky žalovaných na jiné závazky činily v době uzavření smlouvy 27.657 Kč. Žalovaní neplnili řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostali se do prodlení s platbou pravidelných splátek. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 76.362,48 Kč, poplatků ve výši 3.000 Kč a příslušenství.

2. Než začal soud jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 11. 3. 2024 žalobu částečně zpět v rozsahu poplatků ve výši 3.000 Kč. Soud řízení co do poplatků ve výši 3.000 Kč částečně zastavil usnesením ze dne 19. 3. 2024, č. j. , spisová značka, .

3. Žalovaní uvedli, že žalobkyně jednala nečestně, když jim v dubnu roku 2023 nabídla řešení cestou prétorského smíru pod podmínkou zesplatnění úvěrů, k uzavření smíru a požadovanému snížení splátek úvěru však nedošlo. Uvedli, že v důsledku pandemie Covid-19 a inflace neměli v době zesplatnění závazků žalovaných za žalobkyní dostatek peněžních prostředků k jejich hrazení. Uvedli, že byli bankou ujištěni, že zesplatnění úvěru je správnou cestou k dalšímu řešení jejich finanční situace a získání výhodnějších podmínek při plnění svých povinností splácet, ale v té době nebyli v bezvýchodné finanční situaci. Uvedli, že není pravdou, že závazky přestali hradit v březnu roku 2022.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaných se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Dne 5. 4. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovaným 122.000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaní se zavázali vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 9,8 % ročně a poplatky dle sazebníku v 86 měsíčních splátkách po 1.997 Kč.

6. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaný byl v době žádosti ženatý, jeho měsíční příjem z podnikání činil 40.000 Kč a o úvěr žádal spolu s manželkou, žalovanou, jejíž příjem v žádosti není uveden. Žalovaní dle žádosti nemají žádné vyživovací povinnosti, jejich výdaje činí výdaje spojené s bydlením ve výši 3.000 Kč, spoření ve výši 1.000 Kč a měsíční splátky jiných závazků činí 100.000 Kč. Z výpisů k běžnému účtu žalované za období od října 2017 do prosince 2017 soud zjistil, že její průměrný příjem činil 14.322 Kč. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaní měli další závazky ve výši 100.000 Kč, s měsíčními splátkami ve výši 2.000 Kč.

7. Z výpisu z veřejných registrů Solus a BRKI/NRKI soud zjistil, že žalovaný měl další závazky ve výši 286.802 Kč. U jednoho ze závazků činily měsíční splátky 4.695 Kč, u druhého výše měsíční splátky nebyla zjištěna, avšak bylo zjištěno nesplácení. U žalované byl zjištěn další závazek ve výši 113.813 Kč, s měsíční splátkou ve výši 2.148 Kč.

8. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 29. 4. 2019 byly upraveny podmínky splácení úvěru tak, že se žalovaní zavázali uhradit zbývající část jistiny spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně a poplatky dle sazebníku v 72 měsíčních splátkách po 1.791 Kč.

9. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 26. 3. 2020 byly upraveny podmínky splácení úvěru tak, že se žalovaní zavázali uhradit zbývající část jistiny ve výši 95.468,99 Kč spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně a poplatky dle sazebníku v 65 měsíčních splátkách po 1.784 Kč se splatností úvěru dne 16. 8. 2025.

10. Ze sdělení k ochranné době soud zjistil, že žalobkyně oznámila, že žalovaným odložila splátky v období od 1. 6. 2020 do 31. 10. 2020 v souvislosti s pandemií Covid-19.

11. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 18. 1. 2021 byly upraveny podmínky splácení úvěru tak, že se žalovaní zavázali uhradit zbývající část jistiny ve výši 95.468,99 Kč spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně a poplatky dle sazebníku v 63 měsíčních splátkách po 1.964 Kč se splatností úvěru dne 16. 1. 2026.

12. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 30. 5. 2022 byly upraveny podmínky splácení úvěru tak, že se žalovaní zavázali uhradit zbývající část jistiny ve výši 80.053,93 Kč spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně a poplatky dle sazebníku v 54 měsíčních splátkách po 1.923 Kč se splatností úvěru dne 16. 9. 2026.

13. Dopisem ze dne 26. 4. 2023 vyzvala žalobkyně žalované k úhradě dlužných splátek po splatnosti v celkové výši 9.805,13 Kč a upozornila je na možnost zesplatnění celé pohledávky a na možnost jejího vymáhání soudní cestou.

14. Předžalobní výzvou ze dne 16. 6. 2023 vyzvala žalobkyně opětovně žalované k úhradě dlužné částky ve výši 84.407,26 Kč do 10 dnů od doručení a upozornila je na možnost zesplatnění celé pohledávky a na možnost jejího vymáhání soudní cestou.

15. Z tabulky splácení dluhu se podává, že žalovaní uhradili na splátkách úvěru celkově 75.538,68 Kč, přičemž poslední splátku uhradili dne 21. 3. 2023.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

23. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

24. Žalovaní sdělili žalobkyni informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanými byly dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Ohledně výdajů se žalobkyně zjevně spokojila s prohlášením žalovaných, nijak údaje, které uvedla, neověřovala. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaných, informace nehodnotila individuálně ve vztahu k žalovaným a k výši poskytovaného úvěru, ale porovnávala je se statistickými údaji. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobkyně poskytla žalovaným úvěr, i když byli zatíženi úhradou jiných dluhů splátkami ve výši přesahujícími 6.800 Kč měsíčně. Poskytnutí úvěru žalovaným zatíženým předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru. Poskytovatel úvěr měl přinejmenším zpozornět, pokud žalovaní uváděli nízké náklady na bydlení ve výši 3.000 Kč a žádné další výdaje na život.

25. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovanými bez toho, aniž by dostatečně ověřila jejich příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Uvedený postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovaným úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně neověřila výdaje žalovaných, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaných a zda tedy žalovaní budou schopni hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovaným vůbec poskytnut.

27. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

28. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 46.461,32 Kč (poskytnutá jistina 122.000 Kč ponížená o úhrady žalovaných ve výši 75.538,68 Kč) a soud v této části žalobě vyhověl (výrok I.). Soud pravidelné splátky ve výši 1.500 Kč považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitelů hradit dluh, když žádné bližší skutečnosti ke schopnostem a možnostem žalovaných dluh splácet nebyly zjištěny, přičemž žalovaní nemůžou být stran splácení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na tom být hůře, než by byli, pokud by smlouvy o úvěry měly být platné. Ve zbylé části nároku co do částky 29.901,16 Kč soud nárok žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6.326,48 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.634,30 Kč, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 76.362,48 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76.362,48 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce (výrok I. a III.).

29. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 76.362,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.326,48 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.634,30 Kč, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 76.362,48 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76.362,48 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, tj. částka v celkové výši 87.323,26 Kč. Úspěch žalobkyně je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 46.461,32 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 40.861,94 Kč. Žalobkyně byla proto úspěšná v 53,21 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 46,79 % předmětu řízení. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 6,42 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.175 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za tři úkony spočívající ve výzvě k plnění, návrhu ve věci samé a vyjádření se k odporu žalovaných. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení představujících poměrný úspěch ve sporu ve výši 262 Kč.