54 C 260/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem: jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 17 154,41 Kč s příslušenstvím – úvěr <b>I. </b> Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 14.150,74 Kč. <b>II. </b> Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 3.003,67 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.202,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.330,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.154,41 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 21,2 % ročně z částky 14.669,41 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. <b>III. </b> Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.464 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, se sídlem AK G legal, s.r.o., [adresa žalobkyně] – [příjmení] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2021, doplněnou o podání ze dne 20. 12. 2022, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 17.154,41 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovanou byla dne 6. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě žalobce poskytl žalované ve prospěch označeného účtu částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 21,20 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, avšak smlouvou sjednané povinnosti neplnila řádně a včas a s platbou pravidelných splátek se dostala do prodlení; právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil celý úvěr za splatný dne 30. 12. 2019. Žalovaná na dluh uhradila částku 849,26 Kč, úhrada byla započtena na jistinu, dlužný úrok a poplatky. S účinností ke dni 20. 11. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 17.154,41 Kč a příslušenství.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Dne 6. 6. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (expres půjčka). Žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala hradit úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,20 % ročně v 24 měsíčních splátkách ve výši 849,26 Kč (splátka úvěru ve výši 772,26 Kč a pojištění schopnosti splácet ve výši 77 Kč) vždy k 26. dni v měsíci. Součástí smlouvy o úvěru byl rovněž sazebník poplatků žalobce a všeobecné produktové podmínky. Dle sazebníku byl žalobce oprávněn účtovat poplatek ve výši 300 Kč v případě prohlášení úvěru za splatný a poplatek ve výši 600 Kč v případě zaslání upomínky.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na dobu neurčitou, má 1 zdroj příjmu, je svobodná a žije v nájmu. Měsíční příjem žalované činil 80.000 Kč. Ohledně výdajů žalované byly uvedeny interní splátky ve výši 1.530,07 Kč a externí splátky ve výši 1.600 Kč.

6. Dle výpisů z účtů žalované od června 2019 do listopadu 2020 se podává, že žalovaná na dluh uhradila dne 26. 7. 2019 částku 849,26 Kč.

7. V důsledku opakovaného prodlení s úhradou splátek prohlásil žalobce celý úvěr za splatný ke dni 30. 12. 2019. Žalobce současně vyzval žalovanou k úhradě částky 18.522,80 Kč nejpozději do 15. 1. 2020.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru s účinností ke dni 20. 11. 2020 postoupena na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 30. 11. 2020.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 2. 2021 žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu ve lhůtě do 15. 2. 2021. Upomínka byla žalované odeslána téhož dne.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

20. Z předložené úvěrové smlouvy, jakož i z dalších listin, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce jakkoli konkrétně zabýval schopností žalované řádně splácet předmětný úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že vycházel z výše příjmů a výdajů deklarovaných žalovanou, výdaje žalované byly stanoveny částkou životního minima. Ze sdělení žalobce však žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany žalobce konkrétně, natož pak dostatečně, ověřovány. Příjem žalované činil 80.000 Kč, právní předchůdce žalobce však vůbec nezkoumal, zda žalovaná tohoto příjmu skutečně dosahuje. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si zdroj a skutečnou výši reálných příjmů žalované. Jako vysoce nepravděpodobná se jeví skutečnost, že by žalovaná s pravidelným měsíčním příjmem byla nucena sjednat úvěr ve výši„ pouhých“ 15.000 Kč. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobce zcela rezignoval na zkoumání výdajů žalované (bydlení, osobní výdaje, apod.). Právní předchůdce žalobce zjistil pouze výši splátek jiných dluhů žalované, i za této situace poté žalované úvěr poskytl.

21. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a žalované poskytl úvěr, aniž by se alespoň pokusil zjistit informace o jejích reálných příjmech a výdajích. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C –679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

24. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 14.150,74 Kč (poskytnutá jistina ve výši 15.000 Kč ponížená o úhradu žalované ve výši 849,26 Kč), ohledně nároku na zaplacení zbylé částky 3.003,67 Kč soud žalobu zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1.330,35 Kč a úroku ve výši 21,20 % ročně z částky 14.669,41 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.202,46 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.154,41 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

25. Z důvodů shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 17.154,41 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 14.150,74 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 3.003,67 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 82,5 % předmětu řízení, v 17,5 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu má žalobce právo na náhradu 65 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatkem ve výši 800 Kč, - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), - paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč. Celkem náklady žalobce činí 2.252 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 1.464 Kč, která odpovídá 65 % účelně vynaložených nákladů řízení.