54 C 30/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem: anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 28 875 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 25.000 Kč.

II. Žalobní návrh se v části, v níž se žalobce domáhal úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25.000 Kč od 9. 6. 2022 do zaplacení, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.247,43 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.930 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, anonymizováno jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2022, doplněnou podáním ze dne datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 28.875 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“), a žalovaným byla dne datum uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch účtu žalovaného částku 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím ve výši 5.558 Kč do datum. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné jistiny; žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení v celkové výši 3.875 Kč, a dále v žalobě označeného kapitalizovaného úroku, který sestává z nesplaceného úroku ve výši 5.558 Kč a nákladů za upomínání ve výši 150 Kč, a nákladů na mimosoudní vyjednávání (náklady spojené s uplatněním pohledávky) ve výši 256 Kč. S účinností ke dni datum právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Usnesením ze dne 13. 4. 2023, č.j. 54 C 30/2023-22, bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žalobního návrhu zastaveno co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.708 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.875 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci, s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

5. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému převodem na účet č. bankovní účet peněžní prostředky, a to dne datum ve výši 17.000 Kč a dne datum ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu úrokem ve výši 5.558 Kč do datum; na dluh žalovaný neuhradil ničeho.

6. Právní předchůdce žalobce a následně také žalobce opakovaně vyzývali žalovaného k úhradě dlužné částky, a to dne dopisem ze dne datum, datum, datum a datum.

7. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.

8. Předžalobní upomínkou ze dne datum a datum žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu a upozornil je na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Dle podacího archu byla upomínka odeslána dne datum.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. Z předložené smlouvy o úvěru, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr nedisponuje a vzal žalobu částečně zpět (jak bylo uvedeno výše – usnesení ze dne 13. 4. 2023, č.j. 54 C 30/2023-22).

20. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR sp.zn. III ÚS 4129/18).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 25.000 Kč. V části nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. Ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.247,43 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25.000 Kč od datum do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

23. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

24. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 25.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.875 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 25.000 Kč, neúspěch je představován usnesením ze dne 13. 4. 2023, č.j. 54 C 30/2023-22, kde bylo ohledně smluvní pokuty ve výši 3.875 Kč řízení zastaveno, nikoli však pro chování žalovaného. Žalobce byl proto úspěšný v 87 % předmětu řízení, v 13 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 74 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatkem ve výši 1.156 Kč, - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), - paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč. Celkem náklady žalobce činí 2.608 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 1.930 Kč, která odpovídá 74 % účelně vynaložených nákladů řízení.

25. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první o. s. ř.).