54 C 40/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; jméno celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 29 363 Kč s příslušenstvím - úvěr <b>I. </b> Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 29.363 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.829,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.621,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29.363 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 24.500 Kč od 10. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá. <b>II. </b> Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum], doplněnou podáním ze dne 11. 3. 2022, se právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“) domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 29.363 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 25.000 Kč a poskytnuta kreditní karta. Žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami splatnými do data uvedeného ve výpisu ke kreditní kartě, a to ve výši 10 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci. Současně se žalovaná zavázala hradit poplatky dle produktových podmínek právního předchůdce žalobce. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobce úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 109.349,31 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru činila výše vyúčtovaných úroků 28.936,99 Kč a výše poplatků 8.927,90 Kč. Na jistinu úvěru byly ve prospěch žalované započteny odměny ve výši 524,41 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila do zesplatnění částku 113.705,68 Kč, po zesplatnění žalovaná na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce se podanou žalobou domáhal úhrady nesplacené jistiny ve výši 24.500 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 3.621,11 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1.829,52 Kč a poplatků ve výši 4.863 Kč. S účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce až do výše limitu 25.000 Kč. Žalované byla poskytnuta karta [číslo]. Žalovaná se úvěr zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami splatnými do data uvedeného ve výpisu ke kreditní kartě, a to ve výši 10 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci (částka byla vždy stanovena ve výpisu z účtu). Roční úroková sazba pro hotovostní i bezhotovostní úvěry činila 22,68 % ročně. Dle všeobecných produktových podmínek právního předchůdce žalobce účinných od [datum], produktových podmínek právního předchůdce žalobce a sazebníku poplatků se žalovaná zavázala hradit poplatky spojené s vedením a užíváním úvěrového účtu a karty.

6. Z výpisů ke kreditní kartě žalované za období od [datum] do [datum] se podává, že žalovaná dlouhodobě nehradila sjednané splátky, když se dostala do prodlení s úhradou splátky dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dopisem ze dne [datum], [datum] a [datum] právní předchůdce žalobce upozornil žalovanou na prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdce žalobce oznámil žalované zesplatnění pohledávky v celkové výši 32.984,11 Kč z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek (prodlení s úhradou splátek). Z platební historie kreditní karty soud zjistil, že žalovaná čerpala částku v souhrnné výši 109.349,31 Kč, na svůj dluh ke dni zesplatnění uhradila 113.705,68 Kč, po zesplatnění již neuhradila ničeho.

7. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu. Upomínka byla žalované odeslána téhož dne.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl odeslán dne [datum].

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Jelikož byla smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena dne [datum], řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 1.2 2013 (dále jen„ obch. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 3. 2013 (dále jen„ z. s. ú.“).

11. Podle § 39 o. z., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 3 odst. písm. a) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 488 o. z., závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

15. Podle § 489 o. z., závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

16. Podle § 451 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

17. Podle § 451 odst. 2 o. z., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru coby právnická osoba v rámci své podnikatelské činnosti, ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se proto daný závazkový vztah řídí obchodním zákoníkem. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla spotřebitelem, se však na daný závazkový vztah ve smyslu § 262 odst. 4 obchodního zákoníku užijí rovněž i ustanovení občanského zákoníku a zvláštní právní předpisy o spotřebitelských smlouvách.

19. Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru platného v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru bylo povinností žalobce posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitel splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, však v době uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru nespojoval s nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žalované absolutní neplatnost smlouvy. Pouhá skutečnost, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo v jiném časovém období, však nemůže zvýhodňovat jednu stranu smlouvy (žalobce jako podnikající osobou) na úkor strany druhé (žalované coby spotřebitele). I na smlouvu o úvěru, která byla uzavřena před novelou zákonem 43/2013 Sb., je proto třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou, která nevyvolává žádné smlouvou zamýšlené účinky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018, a dále nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11). Soud poté k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

20. Z předložené úvěrové smlouvy, jakož i z dalších listin, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce jakkoli konkrétně zabýval schopností žalované řádně splácet předmětný úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že právní předchůdce žalobce vycházel z výše příjmů a výdajů deklarovaných žalovanou. Tyto pak byly porovnávány na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Žalovanou deklarovaný příjem domácnosti měl činit 50.000 Kč s tím, že žalovaná měla další závazky ve výši 3.692 Kč měsíčně. Z tohoto sdělení žalobce, resp. jeho právního předchůdce, žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobce jakkoliv konkrétně, natož pak dostatečně, ověřovány. Žalovaná nespecifikovala zdroje svých příjmů nebo příjmů domácnosti. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si zdroj a skutečnou výši těchto příjmů. Odkázal-li žalobce na rozhodnutí Krajského soudu v českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2019-97, či na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, pak lze tato rozhodnutí označit za nepřiléhavá dané věci. Žalobce netvrdil (a už vůbec neprokázal), že ze strany právního předchůdce byla vyvinuta alespoň nějaká aktivita svědčící o řádném ověření a posouzení deklarovaných informací ze strany žalované. Zcela pasivnímu postoji žalobce, resp. jeho právního předchůdce, není možné přiznat právní ochranu v tom smyslu, že veškerá zodpovědnost z řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu zákona č. 145/2010 bude přenesena na žalovanou s odkazem na to, že žalovaná deklaruje své údaje o příjmech a výdajích podpisem úvěrové smlouvy.

21. Pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalované o měsíčních příjmech a výdajích, aniž se zajímal o jejich zdroj či skutečnou výši, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce se tak zjevně ohledně výše příjmů a výdajů spokojil s prohlášením žalované, nijak údaje, které uvedla, neověřoval.

22. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 23. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. V daném řízení bylo prokázáno, že žalovaná z úvěrového rámce čerpala finanční prostředky v celkové výši 109.349,31 Kč, na svůj dluh uhradila 113.705,68 Kč, tedy částku vyšší, nežli byla z její strany čerpána.

25. Z důvodů shora vyložených proto soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla z procesního hlediska zcela úspěšná, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.