54 C 44/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně a žalované zastoupený advokátkou: anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně a žalované proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem: anonymizováno příjmení příjmení sídlem adresa o zaplacení 339 898,69 Kč s příslušenstvím - faktura <b>I. </b> Žalobní návrh, jímž se žalobce domáhal, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 339.898,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 339.898,69 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, se zamítá. <b>II. </b> Žalobce je povinen uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 41.038 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2022 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 339.898,69 Kč s příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. Uvedl, že dne [datum] žalovaný učinil u žalobce objednávku VO [číslo] na dodání a měření regulace do systému bateriového uložiště [jméno] [příjmení] (nabíjecí stanice [obec]), tj. dodávku na software řídícího systému a dispečerského pracoviště, komponentů rozvaděče pro řízení technologie. Cena dodávky byla sjednána na 417.518 Kč bez DPH, splatnost byla sjednána na 90 dnů. Žalobce dílo řádně provedl a dne [datum] vystavil žalovanému fakturu [číslo] na částku 417.518 Kč se splatností dne [datum]. Následně byla mezi účastníky uzavřena dohoda o vzájemném započtení pohledávek, kdy na fakturu [číslo] byla ke dni [datum] započtena částka ve výši 30.522,25 Kč a ke dni [datum] částka 47.097,06 Kč zbylý dluh činil 339.898,68 Kč. Žalovaný tímto splnil část ceny díla, nikdy nevznesl žádnou námitku a dle žalobce proto lze jednoznačně dovodit, že svůj dluh uznal. Žalovaný byl ze strany žalobce opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, na výzvy nereagoval, žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné částky podanou žalobou.

2. Ve věci byl dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný dne [datum] odpor, doplněný podáním ze dne [datum]. Uvedl, že s nárokem uplatněným žalobou nesouhlasí a navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Současně vznesl námitku promlčení, neboť faktura [číslo] byla splatná dne [datum], žaloba však byla podána až dne [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Z dohod o vzájemném započtení pohledávek nelze dovozovat uznání dluhu, neboť započtení a uznání dluhu jsou dvě odlišná právní jednání. K uznání dluhu navíc nedošlo částečným plněním, ale započtením, žalovaný na dluh nikdy nic neplnil a není tak možné dovozovat konkludentní uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).

3. V reakci na obranu žalovaného a vznesenou námitku promlčení žalobce dále doplnil, že platná dohoda o započtení je uznáním dluhu, kdy je nutné zkoumat okolnosti, respektive vůle žalovaného, vedoucí k tomu, že žalobce v budoucnu očekával plnění zbylé části dluhu. Účastníci měli v minulosti sídlo ve stejné budově, své podnikatelské aktivity mnohdy řešili neformální cestou, běžně činili a uzavírali dohody o započtení, byla to jejich praxe. Dle ustálené judikatury je započtení částečným plněním. Jestliže žalobce částečně plnil bez jakýchkoliv námitek, lze toto jednání považovat za konkludentní uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. Námitka promlčení žalovaného je tedy nedůvodná, neboť v případě uznání dluhu dlužníkem se právo promlčí za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.

4. Soud provedl dokazování obsahem následujících listin: faktura – daňový doklad [číslo] evidenční č. [anonymizováno] [číslo] objednávka [anonymizováno] [číslo] cenová nabídka [anonymizováno] ze dne [datum] zápis o předání a převzetí díla včetně přílohy [číslo] dohoda o vzájemném započtení pohledávek a závazků Z [číslo] ke dni [datum] dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek ke dni [datum] e-mail ze dne [datum] předžalobní výzva k zaplacení doručenka datové zprávy potvrzení zůstatku, které proběhlo mezi žalobcem a žalovaným k datu [datum], jehož součástí je seznam pohledávek 5. Z faktury – daňového dokladu [číslo] evidenční č. [anonymizováno] [číslo], soud zjistil, že faktura byla vystavena žalobcem jako dodavatelem pro žalovaného jako odběratele, a to dne [datum] na částku 417.518 Kč bez DPH se splatností dne [datum].

6. Z objednávky VO [číslo] soud zjistil, že žalovaný dne [datum] učinil u žalobce objednávku s označením [příjmení] [příjmení] do systému [jméno] [příjmení] za cenu 417.518 Kč bez DPH.

7. Z cenové nabídky N2867-1 ze dne [datum] soud zjistil, že byla sjednána cena objednávky ve výši 417.518 Kč bez DPH. Dále byla sjednána splatnost ceny díla 90 dnů.

8. Ze zápisu o předání a převzetí díla včetně přílohy [číslo] soud zjistil, že dne [datum] došlo ze strany žalobce k předání díla a současně k převzetí díla žalovaným.

9. Z dohody o vzájemném započtení pohledávek a závazků Z [číslo] ke dni [datum] soud zjistil, že dohoda byla podepsána žalobcem i žalovaným. Z dohody plyne, že žalobce měl, mimo jiné, pohledávku za žalovaným z faktury evidenční č. [anonymizováno] [číslo], ve výši 417.518 Kč, kdy na tuto pohledávku byla částečně započtena pohledávka žalovaného za žalobcem ve výši 47.097,06 Kč. Výslovné uznání dluhu není v dohodě obsaženo.

10. Z dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ke dni [datum] soud zjistil, že dohoda byla podepsána pouze žalobcem. Z dohody plyne, že žalobce měl pohledávku za žalovaným z faktury [variabilní symbol] ve výši 417.518 Kč, kdy na tuto pohledávku byla částečně započtena pohledávka žalovaného za žalobcem ve výši 30.522,25 Kč. Výslovné uznání dluhu není v dohodě obsaženo.

11. Z emailu ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému ze strany žalobce zaslána dohoda o vzájemném započtení.

12. Z předžalobní výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobce dopisem datovaným dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě dluhu z několika faktur, mimo jiné i z faktury [číslo] v částce 339.898,69 Kč.

13. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému zaslána dne [datum] v 10:39:41.

14. Z potvrzení zůstatků ke dni [datum] soud zjistil, že žalobce požádal žalovaného o sdělení výše a rozpisu pohledávek a závazků pro účely auditu jeho účetní závěrky. Žalovaný potvrdil, že zůstatek pohledávek/závazků vůči žalobci k datu [datum] činil 6.549.633,69 Kč a [číslo] Eur. Součástí seznamu byla rovněž i pohledávka ve výši 417.518 Kč z faktury [číslo] snížená o zápočet ve výši 77.619,31 Kč.

15. Soud naopak zamítl návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Důkaz svědeckou výpovědí označených osob byl navržen stranou žalující k prokázání vůle žalovaného, že zcela bez výhrad a jakýchkoliv námitek částečně plnil platnou dohodu o započtení a že tímto plněním došlo z jeho strany k uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. Dodatečně nahrazovat projevenou vůli druhého účastníka již není možné, jak také uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 9. 2016, sp.zn. 26 Cdo 1089/2016:„ Výkladem nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat (srov. rozsudek Nejvyššího Soudu z 18. prosince 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001, uveřejněný pod č. C 1627 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). U právního úkonu učiněného v písemné formě je právně významná jen vůle účastníků vyjádřená v písemném textu; záměry účastníků nevyjádřené v písemném textu nebo odlišné od záměrů v něm zachycených, jsou právně bezvýznamné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. února 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, uveřejněný pod č. C 1075 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).“ Z uvedeného důvodu (blíže pak odůvodnění tohoto rozhodnutí pod bodem 30) proto soud zamítl návrh žalobce na slyšení jím navrhovaných svědků.

16. Soud rovněž zamítl návrh žalobce na provedení důkazu (blíže neoznačenými) listinami, které by prokazovaly vzájemné obchodní praktiky mezi účastníky týkající se jiných obchodních vztahů, jež by také byly řešeny započtením, neboť těmito měly být zjištěny obchodní zvyklosti účastníků u odlišných obchodních vztahů a závazků, než-li byl obchodní vztah, ze kterého žalobce dovozoval žalobní nárok. I pokud by v jiných obchodních vztazích byly mezi účastníky uzavírány obdobné dohody o vzájemném započtení jako v daném případě, nemohly by tyto automaticky vést k domněnce, že žalovaný svůj dluh vůči žalobci uznal. Soud proto návrh žalobce na provedení tohoto důkazu zamítl jako zjevně nadbytečný.

17. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

18. Z jednotlivých důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový děj:

19. Mezi účastníky byla na základě objednávky žalovaného ze dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo dodání a měření regulace do systému bateriového uložiště [jméno] [příjmení] (nabíjecí stanice [obec]), tj. dodávka na software řídícího systému a dispečerského pracoviště, komponentů rozvaděče pro řízení technologie. Cena dodávky byla sjednána na 417.518 Kč bez DPH, splatnost byla sjednána na 90 dnů. Žalobce dílo řádně provedl a dne [datum] vystavil žalovanému fakturu [číslo] na částku 417.518 Kč se splatností dne [datum] Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky byly uzavřeny dohody o vzájemném započtení pohledávek, kdy na fakturu [číslo] byla ke dni [datum] započtena částka ve výši 30.522,25 Kč a ke dni [datum] částka 47.097,06 Kč; zbylý dluh činil 339.898,68 Kč.

20. Podle §619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

21. Podle 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Podle §639 občanského zákoníku uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

23. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

24. Po podřazení zjištěných skutečností pod příslušná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a to ani z části.

25. Mezi účastníky panoval spor na tom, zda uzavřením dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ke dni [datum] a uzavřením dohody o vzájemném započtení pohledávek a závazků Z [číslo] ke dni [datum] žalovaný plnil část ceny díla a zda tedy ze strany žalovaného došlo k uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zániku.

26. Občanský zákoník ve svém § 1908 až § 2009 vymezuje právní skutečnosti, se kterými je spojen zánik závazku nebo části závazku. Jelikož se nejedná o taxativní výčet, je pro úplnost nutné dodat, že strany závazkové vztahu si mohou způsob zániku závazkového vztahu rovněž ujednat přímo ve smlouvě. Mezi právní úkony, jimiž dochází k (částečnému) zániku závazkového vztahu, patří mimo jiné i splnění dluhu (§ 1908 až § 1980 občanského zániku) a vzájemné započtení pohledávek dohodou (§1982 až § 1991 občanského zákoníku). Zatímco splnění je jednostranným úkonem, kterým dlužník plní věřiteli ze závazkového vztahu, vzájemné započtení pohledávek je dvoustranným úkonem, jehož předpokladem je vzájemná dohoda věřitele a dlužníka o započtení vzájemných pohledávek.

27. V posuzované věci vzal soud za zcela jednoznačně prokázané, že mezi účastníky byly uzavřeny celkem dvě dohody o vzájemném započtení pohledávek, kdy na fakturu [číslo] byla ke dni [datum] započtena částka ve výši 30.522,25 Kč a ke dni [datum] částka 47.097,06 Kč; zbylý dluh činil 339.898,68 Kč. K zániku části dluhu žalovaného za žalobce z titulu dlužné faktury [číslo] tak došlo na základě dvoustranného právního úkonu ve smyslu § 1982 a násl. občanského zákoníku, nikoli jednostranným splněním dluhu žalovaným ve smyslu § 1908 a násl. občanského zákoníku.

28. Za nedůvodnou soud považoval argumentaci žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího sodu ze dne 22. 7. 2021, sp.zn. 23 Cdo 3752/2019, že vzájemným započtením pohledávek žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci. Předně je třeba odkázat na výše uvedené, tedy že dvoustranný úkon účastníků závazkového vztahu nelze považovat za plnění ze strany dlužníka, které je jeho jednostranným úkonem. Žalovaný tedy jako dlužník na dluh z faktury [číslo] ničeho (částečně) neplnil, neboť k zániku části dluhu došlo vzájemným započtením pohledávek.

29. Započtení vzájemných pohledávek je projevem vůle účastníků závazkového vztahu směřujícím k (částečnému) zániku závazku náhradním uspokojením věřitele a nelze z něj automaticky dovozovat uznání dluhu dlužníkem. Naopak uznání dluhu potvrzuje existenci dluhu v okamžiku jeho uznání, jedná se tedy o utvrzení závazku. V tomto směru lze plně odkázat na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2009, sp.zn. 23 Cdo 3549/2007:„ Započtení a uznání závazku jsou dva odlišné právní úkony. Právní úkon započtení směřuje k zániku závazku. Právní úkon uznání závazku směřuje k potvrzení existence závazku v okamžiku jeho uznání. Jde o institut zajištění závazku. Vůle dlužníka v případě uznání závazku směřuje k tomu, aby započítávaná pohledávka nezanikla a trvala nadále s tím následkem, že se prodlouží možnost jejího úspěšného soudního vymáhání včetně důsledku přenesení důkazního břemene na dlužníka. Právní úkony je třeba vykládat v souladu s vůlí jednajícího a v souladu s jazykovým vyjádřením právního úkonu. S ohledem na to nelze bez dalšího dovozovat, že pokud nedojde k zániku pohledávek dohodou o započtení (kupř. pro neplatnost dohody o započtení z důvodu nedostatku její formy), je dohoda o započtení zároveň vzájemným uznáním pohledávek, které měly zaniknout započtením, se všemi důsledky, které s sebou uznání závazků nese. Totéž se týká i jednostranného právního úkonu započtení. Nelze tedy dovozovat, že právní úkon započtení v sobě implicitně obsahuje uznání závazku, aniž by toto bylo v právním úkonu započtení určitě vyjádřeno. Pokud by tomu tak mělo být, musel by být tento projev vůle směřující k uznání závazku v tomto neplatném právním úkonu započtení obsažen. K takovému závěru by bylo nutno dojít případně i výkladem právního úkonu podle § 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 odst. 1 až 4 obch. zák.“ (dále také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp.zn. 23 Cdo 3552/2009 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp.zn. 20 Cdo 1902/2016).

30. Námitku žalobce, že žalovaný zcela bez výhrad a jakýchkoliv námitek částečně plnil platnou dohodu o započtení a že tímto plněním došlo z jeho strany k uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, soud rovněž považoval za nedůvodnou. Z listinných důkazů provedených v řízení, a to z dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ke dni [datum] a z dohody o vzájemném započtení pohledávek a závazků Z [číslo] ke dni [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce měl za žalovaným pohledávku z titulu dlužné faktury [číslo] ve výši 417.518 Kč, na kterou byly započteny pohledávky žalovaného za žalobcem v celkové výši 77.619,31 Kč. Z obsahu shora označených dohod a ani z jiných listinných důkazů však nebyla prokázána jakákoliv vůle žalovaného uznat vůči žalobci zbylý dluh ve výši 339.898,69 Kč. Tato skutečnost nevyplynula ani z potvrzení zůstatku ke dni [datum], neboť touto bylo prokázáno pouze potvrzení částky, která zbyla po započtení, ze strany žalovaného. S ohledem na již provedené listinné důkazy proto soud dospěl k závěru, že žalovaný ani náznakem neprojevil vůli uznat vůči žalobci zbylý dluh z faktury [číslo] současně tak svým chováním ani nemohl v žalobci vyvolat zdání, že dluh vůči němu uznává. Nahrazovat pak dodatečně jasně a určitě projevenou vůli již není možné, jak také uvedl Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku ze dne 14. 9. 2016, sp.zn. 26 Cdo 1089/2016.

31. Soud dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek ke dni [datum] a dohodu o vzájemném započtení pohledávek a závazků Z [číslo] ke dni [datum] nepovažoval za uznání dluhu ze strany žalovaného ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, neboť z těchto listin ani v nejmenším neplyne vůle žalovaného uznat zbývající dluh vůči žalobci. Navrhoval-li žalobce provedení důkazu listinami, které by prokazovaly obchodní praktiky účastníků v tom směru, že mezi nimi byly běžně uzavírány dohody o vzájemném započtení, pak lze konstatovat, že tyto by, dle tvrzení žalobce, mohly nanejvýš prokázat případné uznání dluhu v jiném závazkovém vztahu účastníků, nikoliv však v závazkovém vztahu, z něhož žalobce odvozuje svůj nárok v daném řízení.

32. Soud tedy dospěl k dílčímu závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny dohody o vzájemném započtení, avšak tyto v sobě implicitně neobsahují uznání dluhu žalovaným. Následně se proto soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným.

33. Žalobce dne [datum] vystavil žalovanému fakturu [číslo] na částku 417.518 Kč se splatností dne [datum], neboť pro žalovaného řádně provedl dílo dle objednávky č. VO [číslo]. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá promlčení lhůta 3 roky. Jelikož se v tomto případě jedná o právo, které je vymahatelné u soudu, počala promlčení lhůta ve smyslu § 619 odst. 1 občanského zákoníku běžet dne [datum] a skončila dne [datum]. V řízení nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného došlo k uznání dluhu, a nebylo tak možné aplikovat § 639 občanského zákoníku, dle kterého promlčení lhůta trvá 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Žalobce zahájil řízení u podepsaného soudu návrhem ze dne [datum], tj. po uplynutí tříleté promlčení lhůty. S ohledem na vše shora uvedené proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.), neboť nárok žalobce je promlčen.

34. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., dle nějž procesně zcela úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, a to dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen„ a.t.“). Celkové náklady řízení tvoří: - odměna advokáta v celkové výši 28.980 Kč za 3 úkony právní služby po 9 660 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 339.898,69 Kč dle § 11 odst. 1 a.t. ve spojení s § 7 bod 6 a.t. (převzetí a příprava právního zastoupení, odpor a vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum]), - 3x režijní paušál po 300 Kč v celkové výši 900 Kč, - náhrada cestovného za cestu realizovanou dne [datum] ve výši 3.036 Kč (náhrada za 368 ujetých km na trase [obec] – [obec] a zpět; 41,20 Kč za litr paliva – benzin [anonymizována dvě slova] dle vyhlášky č. 85/2023 Sb. při průměrné spotřebě 7,4 l [číslo] km a 5,2 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 85/2023 Sb.) dle předloženého technického průkazu, - náhrada za promeškaný čas ve výši 1.000 Kč (10 x ½ hodiny po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 a.t., - DPH v sazbě 21% ve výši 7.122 Kč. Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH tvoří částku 41.038 Kč Náklady řízení je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř.