54 C 45/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 74 770,89 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je p o v i n e n do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 46.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46.500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 28.270,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55.677,65 Kč od 7. 7. 2023 do 29. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.177,65 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 46.500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 29,55 % ročně z částky 49.595,67 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, se z a m í t á.

III. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.703 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta, se sídlem , Adresa žalobce, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 25. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 74.770,89 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . (dále je „právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 1. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému převodem na jeho účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem v 36 měsíčních splátkách po 3.489 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný na dluh uhradil pouze 3.500 Kč a žalobce proto k 26. 6. 2023 úvěr zesplatnil. Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany žalobce dále ničeho neuhradil, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena dne 28. 3. 2024, podanou žalobou zaplacení částky 74.770,89 Kč, sestávající z tzv. nové jistiny (původní jistina úvěru 50.000 Kč ponížená úhradu žalovaného 3.500 Kč a úrok přirostlý k jistině 9.177,65 Kč), smluvní pokuty v kapitalizované výši 19.093,24 Kč a dalšího příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 50.000 Kč. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 74,03 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3.489 Kč, splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 125.604 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní. V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.

5. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobce dne , datum, akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Přílohou oznámení byl splátkový kalendář.

6. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, uvedl, že je zaměstnaný, a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 18.000 Kč. Životní minimum bylo stanoveno částkou 4.860 Kč, výdaje na bydlení činily 4.000 Kč; celkové výdaje činily 8.860 Kč. Z hodnocení se dále podává, že žalovaný byl v době žádosti svobodný, bydlel sám a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám.

7. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, ., dne 2. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , na který byla dne 23. 3. 2023 přijata platba od předchůdce žalobce ve výši 50.000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .

8. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS soud zjistil, žalovaný byl v tomto registru lustrován s negativním výsledkem.

9. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl zařazen do segmentu klientů, u kterých je dáno vysoké riziko nesplácení, úvěr bývá limitován výši vyplacené částky nebo bývá žádost o poskytnutí úvěru zamítána.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru se podává, že žalobce dne 23. 3. 2023 převedl na účet žalovaného č. , Anonymizováno, částku 50.000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .

11. Z oznámení ze dne 26. 6. 2023 soud zjistil, že žalobce ke dni 26. 6. 2023 celý úvěr zesplatnil, neboť žalovaný ani přes opakované výzvy nehradil předepsané splátky. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě celého zbylého dluhu ve výši 60.575 Kč do 10 dnů od data odeslání oznámení.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že předchůdce žalobce s účinností ke dni 28. 3. 2024 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Z dopisu ze dne 16. 4. 2024 soud zjistil, že předchůdce žalobce vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky a současně jej vyzval k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl odeslán téhož dne.

13. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce dne 28. 5. 2024 upozornil žalovaného na výši dluhu 96.076,16 Kč s příslušenstvím, na běžící smluvní pokutu a vyzval žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 12. 6. 2024. Výzva byla dle podacího lístku odeslána žalovanému 29. 5. 2024.

14. Z platební historie žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný na dluh uhradil dne 12. 7. 2023 částku 3.500 Kč.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

25. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

26. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Podle potvrzení o přijetí mzdy za červenec 2022 až březen 2023 činila průměrná měsíční mzda žalovaného 18.000 Kč. Byl-li příjem žalovaného tvořen toliko invalidním důchodem, lze uzavřít, že v tomto směru předchůdce žalobce výši příjmu řádně zjistil a ověřil.

27. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl pouze náklady na bydlení ve výši 4.000 Kč. Lze jen těžko uvěřit, že žalovaný nemá téměř žádné výdaje na stravu, osobní potřeby, léky, pojištění, volnočasové aktivity apod. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalovaného. V posuzované věci žalovaný sice předložili předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace týkající se výdajů poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobkyně dostatečně ověřovány. Žalobci lze přisvědčit, že výdajovou stránku úvěrované osoby nelze vždy dostatečně přesně zjistit. Povinnost předchůdce žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby. Předchůdce žalobce tedy nejenže dostatečně nezjistil strukturu výdajové stránky žalovaného, ale nadto i strohé informace sdělené žalovaným vůbec neověřoval (např. předložením výpisu z účtu žalovaného, předložením dokladu o úhradách energií apod.).

28. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně ověřil zejména výdaje žalovaného, ve vztahu k ověření výdajů žalovaného neprovedl žádné aktivní kroky. Uvedený postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

29. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce dostatečně neověřil výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

30. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

31. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 46.500 Kč (poskytnutá jistina 50.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 3.500 Kč); ve zbylé části požadované jistiny co do částky 9.177,65 Kč soud návrh žalobce zamítl. Soud rovněž zamítl návrh žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 19.093,24 Kč a úroku ve výši 29,55 % ročně z částky 49.595,67 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, neboť ujednání o smluvní pokutě a úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

32. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno 16. 4. 2024, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 19. 4. 2024. Dne 20. 4. 2024 žalovanému počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 29. 4. 2024.

33. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaný je od 30. 4. 2024 v prodlení.

34. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46.500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

35. Ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení, tj. úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55.677,65 Kč od 7. 7. 2023 do 29. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.177,65 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 46.500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť úrok z prodlení činí 14,75 % a žalovaný se do 29. 4. 2024 nedostal do prodlení.

36. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

37. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

38. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 74.770,89 Kč. Úspěch žalobce v tomto případě představuje 46.500 Kč, neúspěch je představován částkou 28.270,89 Kč, ohledně které byl návrh žalobce zamítnut Žalobce má proto právo na náhradu 24,38 % nákladů řízení (úspěch 62,19 % ponížený o neúspěch 37,81 %).

39. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 2.992 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 9.180 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 3.060 Kč za úkon určené podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024,- 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 2.116,80 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH.Takto vyčíslené náklady činí 15.188,80 Kč; žalobce má právo na náhradu 24,38 % nákladů řízení, tj. 3.703 Kč.

40. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.