54 C 48/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 70 995,37 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je p o v i n e n do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 49.480,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49.480,20 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19.519,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 6. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 7. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 8. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 9. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 10. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 11. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.500,01 Kč od 14. 12. 2022 do 4. 9. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.519,81 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení, a dále částky 1.995,36 Kč, s e z a m í t á .

III. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.459 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , advokáta, se sídlem , Adresa advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je p o v i n e n zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 710 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Okresnímu soudu Brno-venkov dne 13. 9. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 70.995,37 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 15. 10. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 17.442,30 Kč vrátit formou 30 pravidelných měsíčních splátek po 2.931,40 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně; na dluh uhradil 20.519,80 Kč. Žalobce se proto podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 67.500,01 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.995,36 Kč, poplatků za upomínky ve výši 1.500 Kč a dále úroku ve výši 30 % ročně z částky 22.914,91 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 15. 10. 2021 byla mezi účastníky prostřednictvím webových stránek www.smartpujcka.cz uzavřena smlouva o úvěru č. , IBAN, . Žalovanému byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, poskytnuta částka ve výši 70.000 Kč (jak také plyne z potvrzení o provedené platbě). Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem v celkové výši 17.442,30 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 499,70 Kč, a to ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2.931,40 Kč. První splátka byla splatná 19. 11. 2021, poslední splátka pak dne 19. 4. 2024. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je v prodlení, a dále byl žalobce oprávněn zaslat žalovanému oznámení o postoupení věci inkasnímu pracovníkovi žalobce k vymáhání; poplatek za toto oznámení činil 1.500 Kč.

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce ověřil totožnost žalovaného z poskytnuté fotokopie občanského průkazu a rodného listu. Žalobce dále zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má jedno dítě a je zaměstnaný na dobu určitou do 31. 5. 2022. Čistý měsíční příjem žalovaného činil 34.500 Kč. K prokázání výše příjmů žalobce vyžádal pracovní smlouvu, výplatní pásky za červenec až záři 2021 a výpis z bankovního účtu. Dle výplatních pásek činila mzda žalovaného v červenci 2021 32.043 Kč, v srpnu 2021 činila 37.727 Kč a v září 2021 činila 36.768 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za září 2021 se podává, že na účet bylo připsáno celkem 235.433,09 Kč, odepsáno bylo 226.258,20 Kč; konečný zůstatek na účtu činil 10.963,61 Kč. Ohledně výdajů žalovaný sdělil, že náklady na bydlení činí 2.000 Kč, hradí splátky jiných dluhů ve výši 6.000 Kč (celkové dluhy činily 250.000 Kč) a jeho průměrné měsíční výdaje činí 8.000 Kč. Žalobce na žalovaném nevyžádal doklady týkající se výdajů. Při stanovení výše měsíčních výdajů žalobce postupoval podle interního ekonomického modelu, který vycházel z průměrných výdajů domácností a jejich porovnání s údaji sdělenými žalovaným; žalobce stanovil měsíční výdaje žalovaného na částku 13.320 Kč. Žalobce dále provedl lustraci v registru REPI.

6. Dopisem ze dne 8. 11. 2022 žalobce oznámil žalovanému, že dluh byl předán k vymáhání oddělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobce byl současně upozorněn na prodlení s úhradou dluhu a byl vyzván k jeho okamžité úhradě.

7. Předžalobní výzvou ze dne 23. 8. 2023 byl žalovaný upozorněn na výši dluhu a byl vyzván k jeho zaplacení ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy; současně byl žalovaný upozorněn na možnost uplatnění pohledávky soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 24. 8. 2024 (jak plyne z podacího lístku).

8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry.

17. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele) schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouva považovat za neplatnou.

18. Při uzavírání smlouvy o úvěru žalovaný sdělil žalobci výši svých pravidelných měsíčních příjmů a výdajů. Ze smlouvy však žádným způsobem nevyplývá, že by informace stran výdajů poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce řádně ověřovány. Žalobce dostatečně ověřil výši pravidelných příjmů žalovaného. Ohledně výdajové stránky žalovaného lze žalobci přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky není nutné vždy vycházet z údajů tvrzených dlužníkem. Povinnost žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze automaticky nahrazovat obecným ekonomickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného), jelikož pracuje se statistickými daty. Rovněž není možné bez dalšího vycházet toliko z tvrzení žalovaného bez toho, aniž by ze žalobce jakkoliv tvrzení stran výdajů neověřil. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobce při poskytování úvěru neprojevil snahu zjišťovat reálnou výši výdajů žalovaného a automaticky přistoupil k užití obecného interního ekonomického modelu. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že úvěr byl žalovanému poskytnut v době, kdy žalovaný již byl zatížen úhradou jiných dluhů. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup věřitele.

19. Žalobce tedy postupoval zcela formálně a pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného využil údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Takový postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“.

20. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut. Za situace, kdy žalobce nenashromáždil dostatek informací o výdajích žalovaného, měl postupovat zcela opačným způsobem a úvěr žalovanému neposkytnout. Pokud totiž nemohly být určeny volné prostředky, se kterými je žalovaný schopen měsíčně nakládat, musela na straně žalobce panovat důvodná pochybnost o tom, zda žalovaný bude schopen hradit dluh v předepsaných splátkách.

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ).

22. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 49.480,20 Kč (poskytnutá jistina ve výši 70.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 20.519,80 Kč), ve zbylé části 19.519,81 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku žalobce na úhradu smluvní pokuty ve výši 1.995,36 Kč soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

23. Předžalobní výzvou ze dne 23. 8. 2023 byl žalovaný upozorněn na výši dluhu a byl vyzván k jeho zaplacení ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy; současně byl žalovaný upozorněn na možnost uplatnění pohledávky soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 24. 8. 2023 (jak plyne z podacího lístku).

24. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za první prokazatelně odeslanou výzvu k plnění považovat předžalobní výzvu ze dne 23. 8. 2023, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od jejího odeslání. Výzva byla žalovanému zaslána 24. 8. 2023, doručen mu mohla být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 28. 8. 2023. Dne 29. 8. 2023 žalovanému počala běžet sedmidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 4. 9. 2023.

25. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě předchůdce žalobce a žalovaný je od 5. 9. 2023 v prodlení.

26. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49.480,20 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

27. Ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 6. 2022 do 12.12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 7. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 8. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 9. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 10. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.931,40 Kč od 20. 11. 2022 do 12. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.500,01 Kč od 14. 12. 2022 do 4. 9. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.519,81 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení soud nárok žalobce naopak zamítl, neboť žalovaný se do 5. 9. 2023 nedostal do prodlení.

28. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 70.995,37 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou ve výši 49.480,20 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 21.515,17 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 69,69 % předmětu řízení, v 30,31 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 39,38 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 3.550 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem ve výši 11.820 Kč za 3 úkony právní služby po 3.940 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.671,20 Kč.Celkem náklady žalobce činí 18.941,20 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 7.459 Kč, která odpovídá 39,38 % účelně vynaložených nákladů řízení.

31. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 2.840 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. b) činí poplatková povinnost žalobce částku 3.550 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 710 Kč.