54 C 53/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem: anonymizováno jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 14 760 Kč s příslušenstvím - úvěr <b>I. </b> Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč. <b>II. </b> Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2.760 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.000 Kč od 3. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá. <b>III. </b> Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.452 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta, se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci rozsudku. <b>IV. </b> Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2023, doplněnou podáním ze dne 3. 4. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14.760 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 2.760 Kč do [datum]. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh neuhradil ničeho. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do dostupných rejstříků a databází. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, což bylo žalovanému dopisem oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo řízení částečně zastaveno co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.760 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.760 Kč od [datum] do zaplacení, a to z důvodu částečného zpětvzetí žalobního návrhu. Označené usnesení nabylo právní moci dne [datum].

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

5. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným prostřednictvím webových stránek [webová adresa] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovanému byla ve prospěch účtu č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč (jak také plyne z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce ze dne [datum] a sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]), kterou se zavázal uhradit ve lhůtě 30 dnů, tj. do [datum], spolu s úrokem ve výši 2.760 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.

6. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byla dne [datum] uzavřena (rámcová) smlouva o postoupení pohledávek, na základě které smluvní strany upravily způsob postoupení dílčích pohledávek do budoucna. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum].

7. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] právní předchůdce žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu, žalobce tak opětovně učinil upomínkou ze dne [datum], která byla odeslána téhož dne.

8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že úvěruschopnost byla zkoumána pouze lustrací žalovaného v dostupných rejstřících (ISIR, CEE, CRKI, EUCB) a žalobce je proto v dobré víře, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost dostatečným způsobem. Důkazy o posuzování schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr žalobce nedisponuje.

19. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a žalovanému poskytl úvěr, aniž by se alespoň pokusil zjistit informace o jeho reálných příjmech a výdajích. Splatnost poskytnuté částky spolu s úrokem, tj. částky v celkové výši 14.760 Kč, přitom byla stanovena na pouhých 30 dnů. Za této situace měl právní předchůdce o to pečlivěji zjišťovat, ověřovat a zkoumat příjmy a výdaje žalovaného. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru tedy nepostupoval s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 12.000 Kč. V části nároku na zaplacení úroku ve výši 2.760 Kč soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

23. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty 21 % v částce 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

25. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobce částku 1.000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.