54 C 67/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba sídlem právnická osoba jméno anonymizována dvě slova příjmení jméno příjmení zastoupený advokátem: anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 240 451,73 Kč s příslušenstvím - úvěr <b>I. </b> Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 180.680,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 154.285,99 Kč za dobu od 20. 12. 2012 do 31. 3. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 180.680,90 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení. <b>II. </b> Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 59.770,83 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 86.113,01 Kč za dobu od 20. 12. 2012 do 30. 12. 2014, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 240.451,73 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 59.770,83 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. <b>III. </b> Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22.322 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 27. 5. 2021, doplněnou o podání ze dne [datum], se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 240.451,73 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], dříve [právnická osoba]) byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě žalobce poskytl žalované částku 256.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 17,90 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 5.330,63 Kč počínaje dnem [datum]. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena v březnu 2011, právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil celý úvěr za splatný dne [datum]. Žalovaná na dluh uhradila částku 75.319,10 Kč, úhrada byla započtena na jistinu, dlužný úrok, poplatky a sankce. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na přechodného věřitele, [právnická osoba] S.a.r.l., která následně dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 240.451,73 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 86.113,01 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 240.451,73 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 154.338,72 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 240.451,73 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 52,73 Kč částečně zastaveno.

3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

5. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 256.000 Kč. Část finančních prostředků byla žalované poskytnuta za účelem úhrady předchozího dluhu žalované evidovaného účtu č. [bankovní účet] a účtu č. [bankovní účet]. Zbylá část jistiny úvěru byla poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala hradit úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,90 % ročně v 96 měsíčních splátkách ve výši 5.330,63 Kč (splátka úvěru ve výši 5.033,63 Kč a pojištění schopnosti splácet ve výši 297 Kč) formou zápočtu z účtu žalované vždy k 25. dni daného kalendářního měsíce počínaje dnem [datum] Součástí smlouvy o úvěru byl rovněž sazebník poplatků žalobce a všeobecné produktové podmínky.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na dobu neurčitou, její měsíční příjem činí 13.000 Kč a příjem domácnosti činí 50.000 Kč. Ohledně výdajů žalované byly uvedeny interní splátky ve výši 2.602,78 Kč a 1.619,90 Kč a celková částka k úhradě jiných dluhů ve výši 187.416,35 Kč.

7. V důsledku opakovaného prodlení s úhradou splátek prohlásil žalobce celý úvěr za splatný ke dni [datum]. Žalobce současně vyzval žalovanou k úhradě částky 338.385,64 Kč do 10 dnů od doručení.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru s účinností k témuž dni postoupena na [právnická osoba] S.a.r.l.. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru s účinností k témuž dni postoupena na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne [datum].

9. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu ve lhůtě [datum].

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne [datum], řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. z.“).

12. Podle § 39 o. z., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 488 o. z., závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

14. Podle § 489 o. z., závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

15. Podle § 451 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Podle § 451 odst. 2 o. z., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, také dovodil, že:„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že:„ …naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 18. Soud se proto nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Z této nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce jakkoli zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované či její osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalované a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr.

19. Smlouva o úvěru uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovanou) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 o. z., neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Jak bylo shora uvedeno, lehkovážnému jednání poskytovatele úvěru, který se nijak nezabýval tím, zda je žalovaná reálně schopna úvěr splatit, a přesto jí úvěr, jehož splacení nadto sankčně zajistil, poskytl, nelze poskytnout soudní ochranu.

20. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradila 75.319,10 Kč, žalobce má proto nárok na vrácení částky 180.680,90 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 256.000 Kč a úhradou žalované ve výši 75.319,10 Kč.

22. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 o. z. Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem [datum] ve výši odpovídající nař. vlády č. 142/1994 Sb., tj. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 154.285,99 Kč za dobu od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 180.680,90 Kč od [datum] do zaplacení.

23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 240.451,73 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 180.680,90 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 59.770,83 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 75,1 % předmětu řízení, v 24,9 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu má žalobce právo na náhradu 50,2 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatkem ve výši 9.619 Kč, - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 9.300 Kč dle § 7 bod 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), - paušální částka náhrad hotových výdajů 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 6.048 Kč. Celkem náklady žalobce činí 44.467 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 22.322 Kč, která odpovídá 50,2 % účelně vynaložených nákladů řízení.