54 C 78/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Schwarzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t. č. třída Generála Píky1993/9, 613 00 Brno o 201 506,22 Kč s příslušenstvím – půjčka

I. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci částku 194.332,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 194.332,55 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 7.173,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20.556,22 Kč, úroku ve výši 18,4 % ročně z částky 197.850,22 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 877,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 201.506,22 Kč od 15. 3. 2024 do 1. 11. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7.173,67 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 194.332,55 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, s e z a m í t á .

III. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 51.706 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Adresa žalobce 1. Žalobou podanou na soud dne 14. 11. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 201.506,22 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., (dále je „právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 11. 7. 2023 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly žalovanému převodem na jeho účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 200.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu s úrokem ve výši 18,4 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, dostal se však do prodlení s úhradou splátek a předchůdce žalobce proto prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 14. 3. 2024. S účinností k 1. 7. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany žalobce dlužnou částku neuhradil, domáhá se žalobce její úhrady podanou žalobou.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, a akceptace návrhu soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl dne 11. 7. 2023 závazkový vztah, na základě kterého předchůdce žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 18,4 % ročně a poplatky dle ceníku a všeobecných podmínek předchůdce žalobce, a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 5.574 Kč.

6. Před uzavření smlouvy o úvěru předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě vnitřních a vnějších zdrojů; uvedené zdroje žalobce specifikoval jako BRKI, NRKI, SOLUS; závěrem byl negativní výsledek. Žalovaný prohlásil, že je svobodný, žije v pronájmu a je osobou samostatně výdělečně činnou. Příjem žalovaný deklaroval částkou 40.000 Kč měsíčně, výdaje činily celkem 20.000 Kč (z toho 13.000 Kč na bydlení, 5.000 Kč na živobytí a 2.000 Kč rodinné a jiné náklady). Z výpisu z účtu žalovaného za červen 2023 se podává, že počáteční zůstatek na účtu činil 7.568,35 Kč konečný zůstatek 219,62 Kč, příjmy na účet představovaly 116.826 Kč a výdaje 124.174,73 Kč.

7. Z výpisů z úvěru za období od 11. 7. 2023 do 30. 6. 2024 a výpisů z běžného účtu od 1. 7. 2023 do 29. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 11. 8. 2023 částku 101 Kč, dne 12. 8. 2023 částku 1.955,33 Kč, 451 Kč a 3.066,67 Kč, dne 20. 9. 2023 částku 4,45 Kč a 89 Kč. Celkem žalovaný uhradil 5.667,45 Kč.

8. Dopisem ze dne 14. 3. 2024 žalobce prohlásil celý úvěr za splatný s ohledem na opakované prodlení žalovaného s úhradou dluhu. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky 222.939,64 Kč. Dopis byl odeslán téhož dne.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/18 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobce dne 27. 6. 2024, s účinností od 1. 7. 2024, postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

10. Z dopisu ze dne 18. 7. 2024 soud zjistil, že předchůdce žalobce vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky. Dopis byl odeslán téhož dne.

11. Z předžalobní výzvy k plnění soud zjistil, že žalobce dne 17. 10. 2024 upozornil žalovaného na dluh ze smlouvy a vyzval jej k úhradě nejpozději do 1. 11. 2024. Výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 17. 10. 2024.

12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

21. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Předchůdce žalobce na žalovaném nevyžádal doklady, ze kterých by zjistil, jaké jsou pravidelné příjmy žalovaného, jaká je majetková a sociální situace žalovaného nebo jaké jsou výdaje žalovaného. Předchůdce žalobce měl informace o tom, že žalovaný je zaměstnaný a žije v nájmu, jistě proto bylo v jeho možnostech vyžádat na žalovaném pracovní smlouvou, mzdový výměr nebo výplatní pásky, stejně jako například nájemní smlouvu, evidenční listy nebo doklady o úhradě služeb spojených s užíváním předmětu nájmu. Předchůdce žalobce provedl pouze lustraci v registrech BRKI, NRKI, SOLUS. Pokud měl předchůdce žalobce k dispozice výpis z běžného účtu žalobce za červen 2023, bylo možné z něj učinit závěr, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a měsíční disponibilní zůstatek dosahuje nižších stovek korun, tedy nepostačuje ani na úhradu předepsané splátky. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku v předepsané výši.

23. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně ověřil příjmy a výdaje žalovaného, ve vztahu k žalovanému neprovedl žádné aktivní kroky. Uvedený postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce dostatečně neověřil příjmy a výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

25. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

26. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny podle smlouvy ve výši 194.332,55 Kč (poskytnutá jistina 200.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 5.667,45 Kč); ve zbylé části 7.173,67 Kč soud návrh žalobce zamítl.

27. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za první prokazatelně odeslanou výzvu k plnění považovat předžalobní výzvu ze dne 17. 10. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě nejpozději do 1. 11. 2024.

28. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaný je od 2. 11. 2024 v prodlení.

29. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 194.332,55 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 877,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 201.506,22 Kč od 15. 3. 2024 do 1. 11. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7.173,67 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 194.332,55 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť úrok z prodlení činí 12,75 % a žalovaný se do 1. 11. 2024 nedostal do prodlení.

31. V části nároku žalobce na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 20.556,22 Kč a úroku ve výši 18,4 % ročně z částky 197.850,22 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích a poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

32. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

33. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

34. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 201.506,22 Kč. Úspěch žalobce v tomto případě představuje 194.332,55 Kč, neúspěch je představován částkou 7.173,67 Kč, ohledně které byl návrh žalobce zamítnut. Žalobce má proto právo na náhradu 92,88 % nákladů řízení (úspěch 96,44 % ponížený o neúspěch 3,56 %).

35. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 8.061 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 27.420 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 9.140 Kč za úkon určené podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024,- 9.140 Kč odměna advokáta za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 20. 11. 2025) ve výši 9.140 Kč za úkon určený podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025,- 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 450 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 1 režijní paušál po 450 Kč (účast na jednání),- 295 Kč za ½ náhrady cestovních výdajů za cestu osobním automobilem z , adresa, a zpět – celkem 70 km, průměrná spotřeba použitého automobilu 7,3 l/100 km benzínu v ceně 35,80 Kč/litr, náhrada opotřebení 5,80 Kč podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., o cestovních náhradách po 589 Kč (účast na dvou jednáních u Městského soudu v Brně),-9.404 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH.Takto vyčíslené náklady činí 55.670 Kč; žalobce má právo na náhradu 92,88 % nákladů řízení, tj. 51.706 Kč.

36. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.