55 C 106/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 32 764 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 21.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21.600 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 9.220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30.820 Kč od 1. 4. 2022 do 8. 12. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9.220 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení a zaplacení částek ve výši 945 Kč a ve výši 1.944 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 809 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 328 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 28. 3. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 30.820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 1. 4. 2022 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci částky ve výši 945 Kč a ve výši 1.944 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel žalobce s žalovanou prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 21.600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím, a to do 31. 3. 2022. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny úvěru ve výši 21.600 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.470 Kč, z poplatku za službu„[anonymizováno]“ ve výši 110 Kč, z poplatku za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 2.640 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 945 Kč a ze smluvní pokuty kapitalizované za období od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022 částkou ve výši 1.944 Kč. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku žalobci dosud neuhradila.

3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.

4. K projednání věci nařídil soud na den [datum] a na den [datum] jednání, k nimž se žalobce i žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavili. <b>5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav.</b> 6. Dne [datum] byla vyhotovena listina označená jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“, v níž je uvedeno, že se žalobce jakožto věřitel zavázal poskytnout žalované jakožto dlužníkovi úvěr až do výše 21.600 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit žalobci peněžní částku spolu s poplatkem za vybrané volitelné služby (služba„ [anonymizováno]“, služba„[anonymizováno]“) ve výši 275 Kč nejpozději do 31. 3. 2022. Dále je zde uvedeno, že nedílnou součástí této Smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Listina není podepsána žalovanou, u jejího jména je uveden PIN kód: [číslo]. Dále byla vyhotovena listina označená jako„ Identifikované příjmy“, podle níž má žalovaná čistý měsíční příjem ve výši 13.702 Kč a listina označená jako„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“, podle níž má žalovaná nulové pravidelné měsíční výdaje a disponibilní příjem ve výši 7.100 Kč; posouzení úvěruschopnosti podle této listiny proběhlo úspěšně. Na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] byly z účtu žalobce č. [bankovní účet] poskytnuty: dne 1. 3. 2022 částky ve výši 21.600 Kč, ve výši 1.000 Kč, ve výši 1.000 Kč a ve výši 1.100 Kč; dne 2. 3. 2022 částky ve výši 1.000 Kč, ve výši 1.000 Kč, ve výši 1.300 Kč, ve výši 1.000 Kč, ve výši 2.000 Kč, ve výši 1.500 Kč, ve výši 1.600 Kč a ve výši 1.900 Kč; dne 8. 3. 2022 částka ve výši 1.900 Kč; dne 11. 3. 2022 částky ve výši 1.800 Kč, ve výši 1.200 Kč a ve výši 1.000 Kč. Žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 20.300 Kč. Dne 30. 11. 2022 byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobce k zaplacení částky ve výši 36.040,65 Kč; výzva byla k poštovní přepravě předána dne 30. 11. 2022.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). <b>11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba, tak jak byla podána, je důvodná pouze částečně.</b> 12. V řízení bylo totiž prokázáno pouze to, že ve dnech 1. 3. 2022, 2. 3. 2022, 8. 3. 2022 a 11. 3. 2022 byla na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] poskytnuta z bankovního účtu žalobce č. [bankovní účet] částka v celkové výši 41.900 Kč, že žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 20.300 Kč, a že žalovaná byla dne 30. 11. 2022 vyzvána k úhradě částky ve výši 36.040,65 Kč Nebylo prokázáno, že dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru s obsahem tvrzeným v žalobě, kdy žalovaná listinu označenou jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ nepodepsala a z pouhého uvedeného PIN kódu nelze dovodit, že by právě nezaměnitelně ztotožněná žalovaná vyjádřila vůli být touto smlouvou vázána či s ní jinak vyslovila souhlas. Žádné další důkazy o průběhu kontraktačního procesu žalobce soudu nepředložil. I kdyby se však žalobci uzavření smlouvy prokázat podařilo, byla by taková smlouva podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná, neboť žalobce nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet s odbornou péčí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kdy z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované splácet posoudil, a touto skutečností by se soud musel zabývat z úřední povinnosti ([anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno]).

13. Tedy shrnuto – v projednávané věci nastala situace, kdy žalobce právní důvod pro poskytnutí peněžních prostředků žalované neprokázal. Pokud však bylo prokázáno, že žalovaná čerpala ve svůj prospěch peněžní prostředky v celkové výši 41.900 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo dále prokázáno, že žalovaná vrátila žalobci toliko částku ve výši 20.300 Kč, je žaloba důvodná co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou vrácenou. S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 21.600 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobce ze dne 30. 11. 2022, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalované došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ustanovení § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. v pondělí 5. 12. 2022, a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat čtvrtek 8. 12. 2022. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 8. 12. 2022 stal splatným a soud přiznal žalobci až ode dne následujícího, tj. od 9. 12. 2022, i úrok z prodlení v požadované výši (tj. 11,75 %), neboť v tomto směru byl návrhem žalobce vázán (ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř.) a nemohl jej překročit. Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 9.220 Kč, částky ve výši 945 Kč, částky ve výši 1.944 Kč a ohledně úroku z prodlení za dobu delší) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

14. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že při nařízení jednání bylo žalobci výslovně sděleno, že jeho účast při jednání je nutná. Toto sdělení bylo žalobci adresováno právě z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení tak, aby mohl být při nařízeném jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“). Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalobce k nařízenému jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, a proto ho soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání zbavil žalobce soud možnosti poskytnout mu potřebné poučení ke splnění jeho povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 ze dne 20. 5. 2010), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř.).

15. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 39.860,33 Kč (30.820 Kč + 6.151,33 Kč + 945 Kč + 1.944 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 24.158,87 Kč (21.600 Kč + 2.558,87 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 15.701,46 Kč (9.220 Kč + 2500,21 Kč + 1.092,25 Kč + 945 Kč + 1.944 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 60,6 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 39,4 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované, má žalobce právo na náhradu 21,2 % účelně vynaložených nákladů. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu – žaloba ze dne 28. 3. 2023) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); ze tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu; z částky 378 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek a konečně z náhrady soudního poplatku v celkové výši 1.639 Kč (1.311 Kč + 328 Kč), neboť žalobci může být při rozhodování o náhradě nákladů řízení přiznána i náhrada soudního poplatku, který dosud nezaplatil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 674/2001 ze dne 15. 5. 2002).

16. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 3.817 Kč a vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované, má žalobce vůči žalované právo na náhradu 21,2 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku ve výši 809 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit zástupci žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

17. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 1.311 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 48/2014). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 328 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem.