55 C 113/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 22. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 3. 2020 uzavřel žalobce s žalovanou Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] která byla dne 30. 11. 2020 ukončena. Žalovaná však po ukončení smluvního vztahu nevrátila žalobci pronajaté technické zařízení, a to konkrétně Set-top [anonymizováno] modul, sériové číslo [anonymizováno]. Za nevrácení tohoto zařízení požaduje žalobce po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, kterou žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dosud neuhradila.

2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 30. 3. 2020 Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), v rámci níž byl sjednán i nájem technického zařízení STB [anonymizována dvě slova] (SČ: [anonymizováno]). Smluvní strany se dohodly, že součástí této Smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizováno] TV. V části Smlouvy uvozené slovy:„ Účastník bere na vědomí a podpisem smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami a sankcemi“, je velmi drobným písmem na hranici čitelnosti mimo jiné uvedeno:„ Účastník je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč v případě: (i) nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněného zásahu do zapůjčeného Technického zařízení“. Dopisem ze dne 25. 6. 2021 byla žalovaná vyzvána k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žalobě nemůže být i s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 vyhověno. Soud je toho názoru, že předmětný nález je použitelný i na ujednání o smluvní pokutě v projednávané věci. Lze konstatovat, že v daném případě je sice ujednání o smluvní pokutě obsaženo v obchodních podmínkách, které jsou součástí předmětné Smlouvy, ale samotné ujednání o smluvní pokutě je podle názoru soudu umístěno v oddíle Smlouvy vzbuzujícím dojem nepodstatného charakteru. V daném případě se jednalo o smlouvu formulářovou, kde jsou údaje jen vpisovány. Ujednání o smluvní pokutě není v textu nijak zvýrazněno. Jak již argumentoval Ústavní soud v předmětném nálezu, v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, které mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). V projednávané věci je přitom ujednání o smluvní pokutě obsaženo v oddíle Smlouvy, jemuž předchází ustanovení zjevně technického a cenového charakteru, což může vytvářet dojem, že podle logiky a struktury textu budou následovat již jen méně významná, technická či vysvětlující ustanovení. Ujednání o smluvní pokutě však není ujednáním technického či vysvětlujícího charakteru. Dále je nutno zdůraznit, že předložená Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem ve smyslu ustanovení § 1798 a násl. občanského zákoníku, tj. žalované byl předložen předem vytvořený text, do kterého se vypisovaly pouze údaje o zákazníkovi a zaškrtávaly se poskytované služby. Žalovaná tak neměla v zásadě možnost text Smlouvy jakýmkoliv způsobem ovlivnit, ovšem ujednání, které ji zatěžuje povinností plnit značně vysokou smluvní pokutu, je ujednáním, které by s ohledem na nároky kladené na druhou smluvní stranu, mělo být sjednáno individuálně a nikoliv takovým způsobem, jako se stalo v projednávané věci, kdy předmětné smluvní ujednání nemá dostatečnou velikost písma, je umístěno v oddíle, který vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru a nad to je pro žalovanou i matoucí, kdy z formulace ujednání jednoznačně nevyplývá, že jde o povinnost zákazníka hradit smluvní pokutu, a kdy povinnost vrátit technické zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy není uvedena přímo v textu samotné Smlouvy, ale vyplývá až z čl. 4 Zvláštních podmínek. Lze tedy uzavřít, že žalobce nedodržel nálezem Ústavního soudu předpokládaná obsahová omezení, soud předmětné ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné, není možno k němu přihlížet a soud tedy žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítnul.

6. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu však, že žalované žádné náklady řízení v tomto směru nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.